Zoë Jenny je švýcarská prozaička, která byla literárními kritiky coby mladá nadějná autorka debutující v devadesátých letech 20. století řazena ke generaci tzv. dívčího zázraku v německy psané literatuře – „Fräuleinwunder“. Její umělecký styl s četnými detailními a precizními obrazy bývá srovnáván s tvorbou americké básnířky Sylvie Plath (1932–1963) a představitele ztracené generace, nositele Nobelovy ceny Ernesta Hemingwaye (1899–1961).

Zoë Jenny se narodila roku 1974 v Basileji, část dětství strávila v Řecku a v Ticinu. Debutovala roku 1997 románem Das Blütenstaubzimmer (česky Pokoj posypaný pylem, překlad Magdalena Štulcová, 2010), který se stal nejprodávanější švýcarskou prvotinou všech dob. Útlou prózu třiadvacetileté autorky vyznamenala porota uznávanou cenou kulturního časopisu Aspekte (je udělována již tři desetiletí, v roce 1984 ji získala i debutující Herta Müller). Román byl dosud přeložen do 27 jazyků. Švýcarský deník Neue Zürcher Zeitung přiřadil Jenny po bok F. Dürrenmatta a M. Frische coby tři nejčtenější švýcarské autory v Německu.

Po silně autobiografické próze poznamenané pocity opuštěnosti a vykořenění následovaly v poměrně rychlém sledu kritikou již méně příznivě přijaté romány Der Ruf des Muschelhorns (2000), opět s osamělou dívčí hrdinkou, a Ein schnelles Leben (2002), variace milostného příběhu á la Romeo a Julie odehrávající se v Berlíně, kam autorka přesídlila. O svých knihách tvrdí, že jsou vždy svědectvím o době, ve které je psala, a také o místě, v němž se odehrávají.
Mezihrou v románové tvorbě Zoë Jenny je kniha pro děti o medvídkovi, který se ztratí a putuje světem ve snaze vrátit se k malé Lee – Mittelpünktchens Reise um die Welt (2001). Od roku 2004 žije Zoë Jenny v Londýně, kde napsala svůj čtvrtý román, opět s ženskou hlavní hrdinkou, tentokrát malířkou, nazvaný Das Portrait (2007). Do atmosféry po teroristických útocích v londýnském metru 2005 je zasazen příběh jejího zatím posledního románu The Sky is Changing (2010) napsaného v angličtině.

Změnu jazyka své literární tvorby komentovala Jenny v rozhovoru pro magazín swissinfo.ch slovy, že němčina v podstatě není jejím mateřským jazykem. „Tím je švýcarský dialekt, němčina, kterou se hovoří v Basileji, takže ke spisovné němčině pociťuji jistý odstup. Angličtina je pro mě plynulejší, flexibilnější. Neřekla bych, že je jednodušší. Jen se mi zdá, že se víc hodí k mému způsobu psaní. Cítím se volnější. V angličtině je mé psaní svobodnější.“

Bibliografie:

Das Blütenstaubzimmer (1997, česky Pokoj posypaný pylem, Zlín: Archa, 2010, překlad Magdalena Štulcová)
Der Ruf des Muschelhorns (2000)
Mittelpünktchens Reise um die Welt (2001)
Ein schnelles Leben (2002)
Das Portrait (2007)
The Sky is Changing (2010)

Zdroj: http://www.zoejenny.com/