Na letošním lipském veletrhu dostala Juli Zehová cenu začínajících autorů. V poslední době vstupují na literární německé nebe mladí autoři. Pokud se v minulých letech zdálo, že mladá autorská generace se zabývá jen sama sebou, jak to popsal Florian Illies v bestseleru Generation Golf, nebo že se mladá východoněmecká literatura věnuje jen vlastním psychotickým stavům po společenských a politických změnách po sjednocení Německa, zdá se, že politické události posledních měsíců nutí tyto autory rozšířít své spektrum.

Juli Zehová nám podává ve svém románu ledovou a jedovatou společenskou kritiku. Zehová nás nenechává ani na okamžik na pochybách, že je naše společnost na samém konci. Náš západní svět, kde se vše dá koupit, s médii, která k tomu napomáhají, a se všemi, kteří točí kolečky moci. O autorce je známé, že se vyznačuje neobvyklou kompetencí při rozboru světového dění. Studovala práva a literaturu v Lipsku. Na základě svých odborných vědomostí tvrdí v románu, že se právě zákony mezinárodního práva, které se rádoby snaží o vytvoření spravedlnosti, rapidně množí, aniž by se jejich působení zobrazilo ve skutečnosti. A čím horší je daná situace, o to více je nutno o tom mluvit.

Proto se v románu mluví záměrně ošklivě. Vžyť hlavní hrdina Max právě utrpěl "supergau", selhání jeho veškeré existence, když pochopil, jaká propast zeje mezi zákoníky a jejich skutečným použitím. A protože se jedná o hlubokou ránu, je román vyprávěním o nemoci. Juli Zehová sleduje akribicky psychosomatické problémy hlavního hrdiny od vyčerpání, pochyb nad sebou samým, přes střevní potíže až po agresivní a panické výbuchy. Stejně jako Kracht nebo Klein jsou podstatou nevolnosti kriminální živly. Otec Maxovy přítelkyně Jessie vybudoval drogový kartel, jehož protagonisté pronikají až na Balkán. Jsou také vypracované plány na rozšíření činnosti na východ po začlenění dalších států do Evropské unie.

Takový syžet je pro 27letou mladou autorku neobvyklý. Vlastní kvalitu tohoto románu najdeme ale v záhadné postavě Jessie, kterou Max znal ze studií a která byla již tehdy záhadně zapojena do syndikátu. Ve stylu Sallingerova Kdo chytá v žitě zůstává Jessie tvrdošíjně stát na prahu mládí a dospělosti. Nezdařený pokus dospět je vizitkou nefunkční společnosti. Barbarství denního života se u Zehové objevují v neobvyklé průzračnosti. V nejdůležitějších okamžicích svého života je Max závislý na přístrojích. O smrti Jessie se dozví telefonem, svá traumata vypráví v rádiu a vzpomínky nahrává na magnetofon. Rozhlasová moderátorka nepomáhá Maxovi z lidských pohnutek, nýbrž ho zneužívá pro svá bádání na téma "Patologie organizovaného zločinu". Max, Jessie a přítel Shershah jsou produkty deregulovaného kapitalismu. Dokonce Jessiin otec Herbert se nechá bez ohledu na dceru tímto systémem vtáhnout. Pionýry takové společenské kritiky se stali Bret Easton Ellis a Michel Houellebecq. Juli Zehová se k nim úspěšne řadí.