Monografie přináší první komplexní pohled na neoficiální bulharskou literaturu v období socialismu. Autor objevuje nejen nové spisovatele a díla, ale snaží se také literaturu daného období demytizovat a zasazovat do širšího kontextu současných humanitních studií.
MČ
Marcel Černý
S bulharským spisovatelem Georgim Gospodinovem o lidech narozených v roce 1968, o roli intelektuálů ve východní Evropě, moderní symbolice mýtu o Minotaurovi a stárnutí, které se nejlépe vyjadřuje adjektivy.
Bulharskému spisovateli Georgi Gospodinovi vyšel ke konci roku 2018 v Česku už druhý román – Fyzika smutku. Kromě psaní prózy se tento nejpřekládanější bulharský autor věnuje také poezii, dramatu i opernímu libretu. Jeho nejúspěšnější dílo Přirozený román byl přeložen do 21 jazyků.
Bulharský autor Boris Christov je v Česku většinou považován pouze za básníka. Jeho dílo ale obsahuje také zajímavé prózy a scénáře: debutoval románem s fantastickými prvky Otec vajíčka. K tomuto dílu napsal i scénář pro čtyřdílný seriál, je také autor několika scénářů, které režíroval Anri Kulev.
Petko Račov Slavejkov, autor baladické poémy Pramen Bělonohé z roku 1873, je považován za prvního bulharského básníka.
„Dětská samota je mnohem, mnohem děsuplnější než osamocenost dospělých,“ říká v rozhovoru Teodora Dimova, jedna z nejuznávanějších současných bulharských spisovatelek, které v češtině vyšla už druhá kniha.
Dne 14. října 2015 se v Literárním salonu Památníku národního písemnictví v Praze konal křest zatím posledního českého překladu z bulharské literatury – románu Matky. Jeho autorku, bulharskou spisovatelku Teodoru Dimovu (*1960), jsme u nás při této příležitosti přivítali již podruhé, neboť poprvé byla na sklonku roku 2013 přítomna oficiální premiéře své Adriany (Адриана, 2007; česky 2013).
Věže, chrámy, gotika, secese, novější architektura a neutuchající turistický jásot… Praha jakožto metafora sebe sama, zahalená mlhou a těžkými deštivými mračny. Zalitá sluncem a znovu tonoucí v dešti. Uhájivší sebe i svá tajemství…
jednoho dne kámen pocítí první náraz dláta pranepatrný kousíček opíše ve vzduchu dráhu na niž si sochařovy oči budou dlouho pamatovat
Román Adriana je tedy autorčinou třetí knihou v daném žánru. Jde o prózu pozoruhodnou již svou formální stránkou. Titulní hrdinka je od počátku přítomna jen nepřímo – v posmrtných vzpomínkách a samotný vypravěč, mladý spisovatel Teodor, ji nikdy nespařil, takže Adrianin příběh je převypravován hned ve zdvojené perspektivě: poprvé Adrianou mladé společnici Juře, Teodorově sestřenici, podruhé vlastnímu vypravěči, který Juřin skaz zprostředkovává potencionálnímu čtenáři.
Pokud má být poezie skutečně pravdivá (nepředstíraná, nefalešná), může podle Kristin vzniknout dvěma způsoby: v prvním případě je hlavní inspirací okolní svět („metafyzika každodennosti“), reflexe viděného a zaslechnutého, básník chce své „poznání pravdy“ sdělit právě tomuto světu a slova jsou mu prostředkem, materiálem k tomuto sdělení; ve druhém případě poezie vyvěrá a prýští přímo z jazyka a sdělení zkouší jeho nosnost, jeho možnosti a limity.
Malíř Valentin Popov (nar. na sklonku roku 1947), původem Bulhar, žijící od svých 27 let (čili od roku 1975) trvale v Praze, přijal naši zemi za druhou vlast a cítil potřebu podělit se o pocity z tohoto vnitřního přerodu s novokrajany v samostatné, česky napsané knize Bývalý cizinec s podtitulem Popsané věci a mottem „Lidé z dávnověku malovali vlastními exkrementy. Zůstalo jim to dodnes.“
Autorčina nejnovější kniha se podstatným způsobem dotýká problematiky české kulturní účasti v životě novodobého Bulharska (běžně se setkáváme i s pojmy „česká intelektuální expanze“, „česká kulturní okupace“ či „civilizátorská úloha Čechů“), jež je již tradičním, ačkoli stále aktuálním předmětem české bulharistiky a bulharské bohemistiky.
v tu hodinu jsem se proměnil ve šneka / dříve než se svítání nachladí dříve dokonce / aby stihlo koupit si aspirin / ...
Třebaže není Kenarovova nová sbírka prozatím známa ve své úplnosti, na první pohled zaujme autorův posun od poezie „kuchyňských výprav“ za poznáním vlastních předků a kořenů k svébytným básnickým zvířecím podobenstvím.
