Románem Angličtí pasažéři (v originále The English Passenger, česky vydal BB Art, 2002), vystoupil Matthew Kneale poměrně rázně ze stínu. Do té doby prakticky neznámý, nebo lépe řečeno širší čtenářskou veřejností celkem ignorovaný (a to i v Británii) autor najednou přišel s brilantní knihou - strhujícím historickým příběhem, bravurně stylisticky zvládnutým (kniha je vyprávěna množstvím vypravěčů, různými stylisticky odstíněnými hlasy, přesto se autorovi daří udržet vyprávění pohromadě jako celek), navíc neuvěřitelně hlubokým, navozujícím četné otázky a zajímavá témata.

Oslnivý vzestup
Do širšího povědomí vstoupil Kneale rázně: Angličtí pasažéři se dostali do užší nominace na Booker Prize (tedy mezi šest nejlepších knih), kterou poté sice obdržela Margaret Atwoodová (za román Slepý vrah, který stejně jako Knealovo dílo vydal BB Art), podle některých trochu diskutabilně a možná i tak trochu za zásluhy, poněvadž jako román je Knealovo dílo silnější. Nicméně pro poměrně neznámého spisovatele byl i toto docela úspěch, ještě znásobený koncem roku, kdy kniha obdržela Whitbreadovu cenu za nejlepší román.

Román vyšel v renomovaném nakladatelství Hamish Hamilton a tak když před nedávnem jiný nakladatel, Weidenfeld and Nicolson, rovněž poměrně silný, prestižní, byť nikoli tak jako první jmenovaný, oznámil vydání Knealovy knihy s titulem Mr. Foreigner, bylo to poměrně překvapivé: proč by Kneale po takovém úspěchu měnil nakladatele? Koneckonců, i takové věci se stávají, a tak čtenář nadšený posledním Knealovým románem mohl po knize hned skočit, respektive zaskočit k počítači a ihned si ji objednat přes internet. Anebo se třeba na jméno nakladatele ani nedíval. V tom případě se docela napálil. Pod názvem Mr. Foreigner se totiž skrývá Knealova románová prvotina Whore Banquets (Hostiny pro děvky), původně vydaná v roce 1988 a oceněná cenou Somerseta Maughama. V době, kdy se čím dál více knih objednává přes internet (a největší internetové knihkupectví o skutečnosti, že jde o nové vydání staré knihy neinformovalo), je to dost nefér trik. Že ohledy byly skutečně jen a jen marketingové, o tom svědčí i to, že kniha nevyšla jako paperback (a tudíž v levnější verzi), nýbrž jako nová kniha, tj. vázaná za cenu o nějaké tři čtyři libry vyšší.

Zajímavý debut
Přesto je onen Mr. Foreigner docela zajímavé čtení, a tak čtenáři, kteří v nadšení po této knize skočili, úplně zklamaní být nemusejí. Alespoň se seznámí s raným Knealovým dílem. Přesto stále platí, že výšin posledního románu nedosahuje ani náhodou: toto je slibná juvenilie, to druhé bylo vyzrálé mistrovské dílo.

Děj knihy je posazen do Japonska, kde autor strávil jeden rok jako učitel japonštiny a tak měl dobrou příležitost japonský způsob života poznat. Patrně se mu tam příliš nelíbilo, protože obraz Japonska je značně nelichotivý (tahle kniha jistě nebude přeložena do japonštiny). Říše vycházejícího slunce je v jeho podání ztělesněním konzervatismu, který postrádá byť špetku přitažlivosti: je to společnost postavená na pokrytectví, odporných, falešných a hnusných konvencích, prostě země, kde Evropan žít nemůže.

Hrdina Knealova románu se dostává do prekérní situace: započal vztah se starší rozvedenou Japonkou (jelikož je rozvedená, je společností ostrakizována), která ovšem - jak se ukáže v samotném závěru románu - pochází ze značně podivné rodiny. Diktát despotického otce začne záhy ohrožovat i hlavního hrdinu, který navíc nemá peníze, neboť pracuje jako učitel v soukromé škole, ale dělá načerno a věčně zaměstnaná ředitelka mu posílá jen tolik peněz, kolik stačí k nuznému přežití - rozhodně to nestačí k tomu, aby si zakoupil letenku a z divné země uprchl.

Je to thriller, a tak prozrazovat víc by čtenáře připravilo o požitek. Nutno dodat že požitek thrillerový, nikoli literární: po literární stránce - a to je třeba znovu a znovu zdůraznit - je tato kniha jen matným příslibem budoucího skvostného románu. Postavy jsou načrtnuty hrubě, jazykově je text plochý, děj je postaven příliš přímočaře a myšlenkově je kniha poměrně mělká. Lépe řečeno, nějakým myšlením se moc nezabývá, prostě nejkratší cestou spěje k vyvrcholení. Což je uspokojivé, ale bohužel jen na chvilku.

Zkrátka, už aby Kneale napsal něco nového.