Zvuk slov, rytmus věty
Kniha anglického básníka Richarda Caddela, Slova straky, v jistém smyslu pokračuje v modernistické, možná trochu minimalistické tendenci naznačené imagisty.
Současně s antologií Imagisté vydalo nakladatelství fra knihu poměrně málo známého anglického básníka Richarda Caddela Slova straky (překladu se opět ujal Petr Mikeš), která v jistém smyslu pokračuje v modernistické, možná trochu minimalistické tendenci naznačené imagisty. Ostatně Richard Caddel je mimo jiné editorem nepublikovaných básní Basila Buntinga, jednoho z básníků, kteří bezprostředně navazovali na imagistický odkaz. Imagisté jsou jistě blízcí i Caddelovy, pro něhož však onen ostrý obraz má zřetelně hudební charakter.
Všechny básně této dvojjazyčně vydané knihy čtenáře přesvědčují o důrazu, jaký Caddel klade na zvuk slov, rytmus věty a jejich vztah k významu. Caddel neustále zkoumá onu vágní hranici mezi zvukem a významem, snaží se jejich kombinací zachytit jedinečný rytmus okamžiku a čtenáře nikoli jen oslovit, nýbrž přímo pohltit rytmem, učinit jej součástí této skoro magické evokace. Vydání Caddelových básní je po mém soudu průkopnický čin.