Román V žabím pyžamu je v posledních šesti letech už šestým do češtiny přeloženým dílem amerického prozaika Toma Robbinse. Kniha, jejíž originál vyšel v roce 1994, je pro autora typická: jak situováním děje, tak postavami, kterými jej vyplnil. Pro ty, kdo však o tomto autorovi slyší poprvé, nejprve drobný exkurz, který snad naznačí dosti ojedinělé postavení Robbinse v americkém písemnictví a tamější (pop)kultuře.

Polotajemný muž s brýlemi
Tom Robbins, dnes už šedesátník, autor takových děl jako I na kovbojky občas padne smutek, Parfém bláznivého starce, Další dálniční atrakce či Zátiší s Datlem, je jakousi umírněnou obdobou geniálního výstředníka soudobé americké literatury Thomase Pynchona, jehož prózy ostatně vášnivě rád čte. Snad na všech fotografiích se Robbins maskuje slunečními brýlemi, nikdy nečte články o sobě ani recenze svých děl, protože se prý nechce do "té hry" pouštět; chce psát a těšit se ze života a nebýt mediální celebritou. Žárlivě si střeží soukromí. Jezdí sice podepisovat knihy a občas poskytuje rozhovory - to však až od chvíle, kdy zjistil, že tajemství je jako magnet: každé léto mu totiž studenti doslova bušili na dveře, což skončilo právě tehdy, když se začal objevovat na veřejnosti. S klíčovými spisovateli postmoderny Robbinse pojí i silná nedůvěra k internetu a vnímání sebe sama jako člověka globálního (třebaže se narodil v Severní Karolíně a dětství a mládí strávil ve Virginii, neztotožňuje se s Jihem ani žádnou jinou oblastí USA). Na druhé straně ho však leccos pojí s beatnickou generací - odmítá judeokřesťanskou tradici, která nám brání v opravdovém osvobození ("nikdy se nezbavíme válek, pokud budeme věřit v posmrtný život"), hledá alternativní prostory ve vzdálených exotických krajích, jež samozřejmě ihned mytologizuje (jako například v Africe, kde "začal lidský život"), a pokouší se mísit fantazii, spiritualitu, sex, humor a poezii v nevídaných kombinacích.

Když šla burza do kolen
Ale teď obraťme pozornost k románu V žabím pyžamu. Jeho protagonistka Gvendolína, mladá makléřka částečně filipínského původu, jejíž oba rodiče byli skuteční bohémové, žije a pracuje v současném Seattlu. Gvendolína je ukázkovým ztělesněním konformity. Byť si i uvědomuje vratkost amerického snu nebo těsné sepjetí americké politiky s ekonomikou (a tudíž s možnou válkou), neodchyluje se od takzvané dominantní konsenzuální reality. Jak ostatně praví první věta příběhu nezvykle agresivně vyprávěného v 2. osobě: "Den, kdy burza cenných papírů ulehla na smrtelné lože, ti přijde jako nejhorší den tvého života." Přesto hrdinka je - aniž by chtěla - pomalu zasvěcována do teorie světa, jež operuje s termíny většina, menšina, kontrola či spiknutí (a nápadně tak připomíná Oidipu Maasovou z Pynchonovy Dražby série 49). Zprostředkovatelem Gvendolínina určitého prozření se stává - jak je u Robbinse zvykem - eroticky přitažlivý muž stojící svým způsobem "mimo zákon". Larry Diamond trpí rakovinou konečníku, kterou si hodlá léčit velmi nekonvenčními způsoby. Larryho přístup ke světu dobře charakterizuje věta: "Většina lidí má strach z věcí, které nesedí na zadku a nepózují pro náš oficiální portrét reality." Taková nekonvenčnost zní dost "provařeně" - přesto román šablonovitý není. Jak to Robbins dokázal?

Čtvero důvodů
Autor je v prvé řadě skvěle srostlý se Seattlem, kde se odehrává většina jeho děl. Seattle skutečně je - jak to Robbins výtečně evokuje - městem plným kontrastů, kde se v bezprostřední blízkosti luxusních barů potulují nepokojní žebráci. A déšť na severozápadě USA je opravdu atmosféricky měkký, jaksi útulný a romantický, jak to romanopisec líčí. Za druhé: vývoj Gvendolíny je vykreslen psychologicky věrně a přesvědčivě. Ten vývoj vůbec není přímočarý a explicitní, nýbrž spíše plný zmatků a nejistot. Nevíme přesně, zda hrdinka nakonec zamíří za Larrym a za "duchovnem" do Timbuktu. Mimochodem: po Robbinsových prvních dvou románech - psaných stejně jako próza V žabím pyžamu z ženské perspektivy si mnoho čtenářů myslelo, že autorem je žena, což tvůrce bral jako poklonu. Za třetí: všechny vážné motivy ihned podrývá ironie. Ať jde o "seriózně mystické" vedlejší postavy Indiána a japonského doktora či o politicky korektní pojmy jako multikulturnost, etnické hledisko, menšinový status nebo sexuální diskriminace. A za čtvrté: V žabím pyžamu je román neobyčejně hravý - vyčíslit či popsat jednotlivé bujné zápletky recenzent prostě nezmůže. A přece, nebo právě proto součet těchto prvků nutně netvoří takzvanou velkou literaturu. Tom Robbins se sotvakdy zařadí po bok svým oblíbencům, jakými jsou již zmíněný Pynchon či Vladimir Nabokov, Henry Miller nebo James Joyce. Svým čtenářům zhruba jednou za pět let připravuje příjemné, inteligentní a lehce provokující počtení, což ve světě zahlceném ohlupujícími telenovelami, reklamami diktujícími životní styl a nenápadně předžvýkanými informacemi není zase tak málo.