Americký prozaik Tom Robbins na našich knižních pultech zdomácněl. Název jeho zatím předposlední knihy Když se z teplých krajů vrátí rozpálení invalidé (Fierce Invalides Home from Hot Climates, 2000) může čtenáře sice poněkud zarazit, ale prozaik v románu na příslušném místě osvětlí, že si jej vypůjčil z jedné Rimbaudovy básně. Zvláštní název je pouze jedním z překvapení, které nám Robbins uchystal. Ne každý je však na hru, kterou se čtenářem rozehrává, ochoten přistoupit. Robbinse to však ponechává klidným. Ač kritika jeho romány nevítá právě s jásotem, o jejich čtenářském úspěchu nemůže být pochyb. A těm, kteří mu vytýkají odklon od reality a jeho romány označují za neskutečné výmysly, Robbins odpovídá citátem z jednoho ze svých děl: „Kniha neobsahuje realitu, stejně jako hodiny neobsahují čas. Vše, co obsahují hodiny, jsou kolečka a pérka, a vše, co obsahují knihy, jsou slova a věty.“

Tom Robbins (nar. 1936) se podle svého doznání rozhodl stát spisovatelem na začátku 60. let minulého století, po své první zkušenosti s LSD. A nejen to. Rozhodl se, že bude psát zcela jinak než ti obrýlení pánové v kravatách a s troubelí dýmky vraženou do koutku úst, kteří v té době sbírali literární ceny. V Robbinsově literárním rodokmenu najdeme zřetelný ohlas beatníků, které vždy obdivoval (s Allenem Ginsbergem svého času dokonce organizoval pochod za legalizaci marihuany), stejně jako anglických modernistů, jejichž odkaz si ovšem vyložil po svém. Ze současných autorů mu je nejblíže Thomas Pynchon, byť zdaleka nedosahuje Pynchonova mistrovství. Kromě literární inspirace jsou Robbinsovy romány ovlivněny americkou popkulturou, zvláště komiksem a animovaným filmem, ale i hudbou woodstocké generace a hollywoodskými trháky.

Pokud bychom měli určit základní rys jeho románové poetiky, je to bezesporu hravost. Robbins je autorem, který dokáže být svůj: nabízí košaté, široce rozvětvené příběhy zalidněné houfem nikoli postav, ale spíše postaviček, které prožívají neuvěřitelná dobrodružství, přičemž si nikdy neopomenou klást základní otázky po smyslu svého počínání a bytí. Nejinak je tomu i v románě Když se z teplých krajů vrátí rozpálení invalidé, který bychom mohli označit za parodii na špionážní příběhy. Kniha začíná sekvencemi jakoby náhodně vybraných situací z různých koutů země (Peru, Sýrie, Vatikán), jež předznamenávají bohatý děj. Ústředním hrdinou je třicátník Switters, agent CIA. Switters je něčím mezi Jamesem Bondem a Bartem Simpsonem. Zdá se, že mu žádná neřest není cizí. Holduje alkoholu i lehkým drogám, jeho největší slabostí jsou ale ženy, respektive mladé dívky. V době, kdy se s ním setkáváme, je osudově se zamilován do svojí lolitkoidní sestry Suzi, naštěstí nevlastní, která navštěvuje katolickou školu.

Zápletka komplikovaného příběhu se rozvíjí nenápadně. Agent dostane od své svérázné babičky (jež propadla počítačům a internetu) důležitý úkol: při své pobytu v Peru má do přírody vypustit jejího starého papouška Námořníka. Jednoduchá věc se, jak už je to u Robbinse zvykem, přirozeně zvrtne. Zvědavý agent se v Peru seznamuje s britským antropologem R. Potneyem Smithem, jenž zde studuje kulturu jednoho z jihoamerických indiánských kmenů. Od něj se dozvídá více o tajemném šamanovi s hlavou ve tvaru pyramidy a pozoruhodnými schopnostmi. Nebyl by to ani Switters, kdyby odolal nabídce, že se s šamanem, jenž si říká „Dnešek je zítřek“, může seznámit. Šaman mu sice poodhalí závoj absolutna, ale agent za to musí těžce zaplatit. Papoušek Námořník je indiány uvařen a sněden. Ale to není všechno. Šaman na Switterse uvaluje kletbu: agent se do odvolání nesmí nohama dotknout země.

Příběh se začíná zamotávat. Kletba znamená pro dobrodruha, jakým je Switters, závažný problém. Do Spojených států se vrací v invalidním vozíku, a aby toho nebylo málo, musí čelit dalším dvěma osudným zádrhelům. Kvůli jeho rozpustilosti ho zavrhne jak milovaná Suzi, tak i jeho šéf, který mu dává výpověď. Co s agentem na invalidním vozíku? Switters říší životní krizi po svém, nechává se najmout do služeb bohatého magnáta a odcestuje na Blízký východ. Náhoda jej zavede do oázy v poušti, kde se ukrývá záhadný církevní ženský řád. Bývalý agent, pohybující se kvůli kletbě chvíli na vozíku, chvíli na chůdách, se brzy stává miláčkem jeptišek. A co víc, odhaluje podivuhodné tajemství, které řád skrývá: ztracené třetí proroctví Panny Marie z Fatimy.

Robbins, jak je u něj také zvykem, se nerozpakuje využít svrchovanosti romanopisce a vkládá Panně Marii do úst svoje vlastní slova, ostatně vůbec ne od věci: „Než se toto století nachýlí ke konci, veškerá věda učiní nepředstavitelný pokrok. Úspěchy přinesou velké fyzické ulehčení, ale málo moudrosti a štěstí. Předávání informací a vzdělání všude pokvete, přesto budou lidé bez Mého neposkvrněného srdce hloupější a hloupější. Mučivá úzkost a násilí se budou vzmáhat ruku v ruce s materiálním bohatstvím...“ A Switters? I když byly jeho pohnutky zprvu čistě sobecké, neváhá ani chvíli, když se situace vyostří a je nutno nabídnout řeholním sestrám pomocnou ruku. Začíná nemilosrdný boj s vatikánskou mocí.

Tom Robbins vystudoval dějiny náboženství a zbožňuje teologické a filozofické debaty. Ani na okamžik nezapře, že byl horlivým studentem a později i spolupracovníkem Terenceho McKenny (1946-2003), předního odborníka na mystiku přírodních národů a jejich halucinogenní prostředky, jehož knihy jsou známy i u nás. Každý z dosud vydaných osmi Robbinsových románů je doslova nasáklý volnomyšlenkářským světonázorem. Jeho součástí je obdiv k východnímu myšlení a způsobu života přírodních národů, stejně jako okázalý, ne-li nenávistný despekt ke křesťanství, zejména ke katolické církvi, a výslovný odpor k moderní západní společnosti, zvláště k takzvaným pravicovým hodnotám. Tento pohled je bezesporu užitečný a lze s ním často souhlasit, ale zároveň je nutno poznamenat, že při znalosti předchozích knih začínají Robbinsovy obsese poněkud unavovat.

Vinu na tom nese i šablonovitost postav. Komiksový „drajv“ sice na jedné straně autorovi umožňuje rozehrát fantazii a vršit jednu bizarní zápletku za druhou, na straně druhé mu ale zabraňuje vytvořit postavu, jež by kromě neodmyslitelného jointa v ústech a nafouklého libida měla hlubší rozměr. Zejména jeho mužští hrdinové, ti správní chlapíci, kteří mají všechno na háku, jsou sešití podle jednoho, bohužel dost otřepaného vzoru. Například Switters. Snaha vykreslit ho jako obdivuhodného maníka je sice zjevná, ale nepostrádá křečovitosti: Switters je legrační, sběhlý v dějinách lidského myšlení, má dobrý vkus i moudré postřehy, dokáže si vždycky poradit a nezalekne se ničeho, ve výsledku zkrátka nemůže působit jinak než jako komiksová karikaturka.

S tím se musíme u Robbinse smířit. Román Když se z teplých krajů vrátí rozpálení invalidé sice nedosahuje kvalit „nesvaté trojice“ Robbinsových majstrštyků (Další dálniční atrakce, I na kovbojky občas přijde smutek, Parfém bláznivého tance), ale přesto zůstává zábavnou, inteligentní četbou. Vedle toho, že čtenáře pobaví, poskytuje informace, na které školy zapomínají, stejně jako náměty k úvahám. S jeho závěrečným krédem lze totiž sotva nesouhlasit: „Nejvyšší poznání je krajně nebezpečné, největší záhady největšími záhadami zůstanou. Pozor na šálivé racionalisty, kteří tvrdí opak.“

Dodatek:
Krátce po vydání románu Když se z teplých krajů vrátí rozpálení invalidé se redakci listu Seattle Weekly podařilo Toma Robbinse přemluvit, aby jim poskytl interview (autor se totiž stejně jako jeho nedostižný vzor Thomas Pynchon vyhýbá jakékoli publicitě). V rámci tohoto interview Robbins uvedl krátký soupis doporučené literatury pro ty, kterým se líbí jeho příběhy:
Marshall MacLuhan: Understanding Media (č. Jak porozumět médiím, Odeon, 1991)
Terence McKenna: The Archaic Revival
Fritjof Capra: The Tao of Physics (č. Tao fyziky, Maťa a DharmaGaia, 2003)
Alan Watts: The Book on the Taboo Against Knowing Who You Are
Joseph Campbell: The Masks of God
Eleanor Munro: On Glory Roads
Roger Shattuck: The Banquet Years
Barbara G. Walker, ed.: The Women's Encyclopedia of Myths and Secrets
Robert Bly: News of the Universe
William James: The Varieties of Religious Experience

(Více na http://www.seattleweekly.com/features/0018/features-downey.shtml)