HU

Hana Ulmanová

Počátkem roku 1974 vypadal projekt Světového obchodního centra jako velikánská chyba: stál mnohem víc, než se plánovalo, po kancelářských prostorách nebyla žádná poptávka a obě věže se obecně vnímaly jako ošklivé nevlastní dítě slovutných newyorských mrakodrapů. Sedmého srpna se však během ranní špičky přihodilo cosi úžasného...

Až mi napíšou nekrolog. Zítra. Nebo pozítří. Bude v něm stát: LEO GURSKY TU PO SOBĚ ZANECHAL BYT PLNÝ SRAČEK. Divím se, že ještě nejsem pohřben zaživa. Není to tu velké. Musím bojovat, aby mi zůstala cestička mezi postelí a záchodem, záchodem a kuchyňským stolem, kuchyňským stolem a dveřmi na chodbu. Pokud se chci ke dveřím dostat ze záchodu, nemám šanci, musím oklikou kolem stolu v kuchyni...

Když jsem se narodila, máma mě pojmenovala po všech dívkách z knihy s názvem Dějiny lásky, kterou jí dal táta. Bratra pojmenovala Emanuel Chaim po židovském historikovi Emanuelu Ringelblumovi, který ve varšavském ghettu zakopal plechovky od mléka plné svědectví, a po židovském cellistovi Emanuelu Feuermanovi, který patřil mezi největší hudební zázraky 20. století...

Román Domov na konci světa začíná jako typický příběh dospívání, iniciace do světa zkušenosti – dvou naprosto rozdílných hochů, kteří jsou spojeni nejen poutem takřka bratrským, ale i milostným.

Filmový dokumentarista a spisovatel Michael Moore je dnes ve Spojených státech reálnou politickou silou. A to i díky knize Hloupí bílí muži, která nedávno vyšla také česky.

Na začátku osmdesátých let se americký spisovatel Kurt Vonnegut jr. (1922) rozhodl vydat vzpomínkovou knihu. Nazval ji Květná neděle a dal jí podtitul Autobiografická koláž, čímž čtenáře upozorňuje, že nepůjde o typické, souvisle vyprávěné memoáry.