Jaké je to být chobotnicí?
Román z nedaleké budoucnosti nastavuje lidstvu zrcadlo a zamýšlí se nad palčivými problémy dneška, od rizik umělé inteligence po drancování přírodních zdrojů. Varuje před opakováním chyb minulosti a vybízí k převzetí zodpovědnosti za své činy.
Od chvíle, kdy lidé zjistili, že je Země jen jednou z nespočtu planet ve vesmíru, jsou mnozí přesvědčeni, že není jedinou, na níž existuje inteligentní život. Jak by takový život vypadal? Dokázali bychom s ním komunikovat? A co když není potřeba hledat daleko? Co když stačí místo nahoru zamířit dolů, do oceánských hlubin?
Mladá bioložka Ha Nguyenová se zabývá výzkumem vědomí u nonhumánních organismů a je přizvána k prozkoumání pozoruhodného druhu chobotnic objevených u přísně chráněného ostrůvku, jehož okolí je jedním z mála míst na Zemi, která nejsou zdevastovaná nadměrným rybolovem. Zatímco se zde za pomoci androida Evrima a pod ochranou svérázné tibetské bojovnice Altanceceg pouští do práce, která by mohla vést k nejvýznamnějšímu objevu historie, na jiném konci světa si cílevědomý mladík Eikó bolestně uvědomuje, že se stal otrokem na lodi řízené umělou inteligencí a křižující oceány ve snaze vytěžit z nich zbývající rybí protein. S umělou inteligencí má bohaté zkušenosti i špičkový hacker Rustem. Ten dostal zakázku, která se neodmítá, ale zjišťuje, že tentokrát natrefil na něco naprosto výjimečného.
Krásný nový svět
Hora v moři (The Mountain in the Sea, 2022) je první knihou světoběžníka a spisovatele Raye Naylera (nar. 1976, Kanada). Dokonce mu vynesla i cenu Locus za nejlepší románový debut roku. Autor v ní v pozvolném tempu rozvíjí výše zmíněné tři dějové linky. Zpočátku se nezdá, že by spolu příliš souvisely, postupně se však mezi nimi začnou natahovat drobné nitky, které sílí, a nakonec všechny tři části důmyslně propojí. Tou ústřední je příběh vědkyně Ha Nguyenové, která se po předchozím vědeckém neúspěchu uzavřela před světem a napsala knihu Jak oceány přemýšlejí, v níž spekuluje, jakou podobu by mohla mít inteligence u podmořských tvorů, přičemž největší pozornost věnuje hlavonožcům. I díky tomu dostane možnost podílet se na tajném projektu globální korporace, jehož cílem je prostudovat neobvyklé chování chobotnic žijících ve starém lodním vraku poblíž ostrova zcela izolovaného od okolního světa.
Děj románu, který se žánrově pohybuje na pomezí science fiction a thrilleru, se neodehrává v současnosti, nýbrž v blíže nedefinované, avšak zřejmě nepříliš vzdálené budoucnosti. O stavu světa se čtenář dozvídá především z náznaků rozdrobených napříč knihou, byť některé informace jsou vyjádřeny explicitně. Například to, že se lidstvu podařilo vyhubit takřka veškerý život v oceánech, které navzdory zákazům brázdí obrovské lodě, na nichž zotročení lidé (levnější a snadněji nahraditelní než roboti) v příšerných podmínkách zpracovávají ulovené ryby. Přesto to není budoucnost ryze apokalyptická. Pouze naznačuje, jakým směrem se ubírají některé současné trendy, a to jak z environmentalistického, tak ze společenského hlediska (například tendence přesouvat svůj život do online prostoru).
O původu vědomí
Jak napovídá už působivá obálka, převzatá z anglického vydání, důležitou roli hrají v románu chobotnice. Na nich autor v duchu slavného článku Thomase Nagela Jaké to je být netopýrem ukazuje, jak obtížné je pochopit mysl tvora jiného druhu, navíc biologicky i fylogeneticky tak nesmírně vzdáleného. Přestože o jejich kognitivních schopnostech, inteligenci či schopnosti zažívat emoce mnozí nepochybují, do jejich vědomí nikdy zcela nepronikneme. Ve skutečnosti ale Naylerovi nejde jen o ně. Jakkoli podstatný prostor chobotnicím svěřil, jsou pro něj spíše prostředkem, který mu umožňuje klást obecnější otázky o povaze vědomí, a to lidského, mimolidského i umělého, či o vnímání světa námi a jinými tvory: jak jej například ovlivňuje evolučně podmíněné biologické nastavení (vlastnosti nervové a smyslové soustavy) nebo jazyk (je součástí naší reality něco, pro co nemáme označení?). Protože teprve ve chvíli, kdy si plně uvědomíme tyto rozdíly, můžeme začít uvažovat o tom, jak svět vidí ostatní živočichové, a nakonec snad i pochopit, co dělá člověka člověkem a jaké je jeho místo v přírodě.
Vědomí hlavonožců autorovi slouží také jako most, přes nějž se dostává k inteligenci umělé, jejím hranicím, možnostem i nebezpečím. Ne náhodou je hlavním společníkem mladé badatelky na ostrově android Evrim, bezchybná napodobenina člověka, která bez potíží prošla Turingovým testem, avšak svou dokonalostí vyvolala místo obdivu především strach. Jeho obdivuhodná mysl se v něčem podobá té lidské a v něčem ji překonává. Nadnáší tudíž také otázku, jestli se v uměle vytvořeném mozku může zrodit skutečné vědomí, nebo jestli jde o pouhou imitaci, jakkoli přesvědčivou. Umělá inteligence hraje ale významnou roli i ve zbylých dvou dějových linkách, které upozorňují na některá rizika s ní spojená.
Kostra
Hora v moři je výtečně napsaný, promyšlený a mimořádně podnětný román. Zabývá se sice problematikou mezidruhové komunikace, sémiotikou, vědomím, vědeckým bádáním či umělou inteligencí, ale ve výsledku je to příběh o lidech, jejich chybách a slabostech, o nutnosti potlačit své vrozené a především pohodlné sobectví, převzít odpovědnost za své činy a vystupovat pokorněji nejen vůči ostatním lidem, ale celé přírodě, jíž jsme nedílnou součástí.
Přestože kniha nese zmíněné žánrové prvky, někteří čtenáři možná budou poněkud zklamaní. Samotný děj totiž neoplývá akcí, chybí mu spád i omračující zvraty a spíše se pozvolna sune k závěru, který přijde o pár stránek později, než by mohl, což je však jen podružný detail. Příběh tvoří spíše kostru, poutavou, leč jednoduchou, a autorovi, jenž musel kvůli románu provést rozsáhlé rešerše, dovoluje v klidu rozjímat nad výše naznačenými otázkami. Výsledné přijetí tak závisí i na tom, nakolik bude čtenář s autorem souznít ohledně důležitosti těchto témat a do jaké míry ji pojme jako zdroj inspirace k přemýšlení, nikoli prosté zábavy.
Kladné ohlasy, jichž se románová prvotina Raye Naylera dočkala, jsou nepochybně zasloužené a už nyní je jisté, že autorova chuť vyzkoušet si vedle povídek i románovou tvorbu nevyprchala. V lednu 2024 spatřila světlo světa jeho další kniha, The Tusks of Extinction, která se zabývá znovuoživením mamutů. Nepřekvapivě se ukáže, že to nebude tak snadné.
Kupte si knihu:
Podpoříte provoz našich stránek.