Letos uplyne třicet let od roku, kdy losangeleský novinář Michael Connelly vydal svůj první román a zahájil tak velmi úspěšnou kariéru spisovatele nejčastěji policejních thrillerů. Ve třiadvaceti knihách z šestatřiceti je hlavním hrdinou policista (později už v penzi) Harry Bosch, zpopularizovaný podařeným seriálem Bosch. Devadesátá léta, kdy Connelly publikoval první romány, se v americké detektivce nesla ve znamení sériových vrahů, kteří vraždí ne pro zisk nebo v návalu vzteku, ale proto, že mají sexuální nebo osobnostní úchylku a vraždění často zcela cizích lidí jim přináší nějaký druh slasti nebo uspokojení. Boschovy případy nicméně vždy vycházely z obvyklé policejní rutiny a padouchové, na něž jeho hrdina narážel, se svou rafinovaností, bezohledností, agresivitou anebo zločinným spiknutím vymykali typické představě o vrahovi, ale oni výše zmínění sérioví vrazi to nebývali. Ne že by Connelly vábení tohoto druhu thrillerů nikdy nepodlehl; pátrání po sériových vrazích jen vyhradil pro novináře Jacka McEvoye. Začalo to románem Básník smrti v roce 1996, v němž McEvoy jakožto redaktor denverského deníku odhaluje vraždy policistů po celé Americe. Překombinovaná zápletka a policista jako hlavní záporná postava bohužel příliš nesvědčily jinak standardně dobře napsané knize, a tak se nový McEvoyův případ (Strašák) objevil až v roce 2009. A po jedenácti letech, v roce 2020, Connelly napsal o McEvoyovi třetí knihu, která česky vyšla pod názvem Výstraha.

Lze spekulovat, proč se autor vrátil k postavě i subžánru, který v jeho podání nikdy tak úplně nefungoval. Svou roli jistě selhává globální, ale v USA obzvláště citlivě vnímaný úpadek jeho původního povolání, tedy novinařiny. Prvotním impulsem navíc možná bylo propagovat nezávislý server FairWarning, který se zaměřuje na odhalování šuntů či vyloženě nebezpečných výrobků, případně všemožných léček, pastí a podvodů, jimiž americké firmy (zejména ty farmaceutické, ale třeba i výrobci hraček) tahají peníze z kapes důvěřivých spotřebitelů. Connelly je členem jeho správní rady, román se v originále jmenuje právě Fair Warning a šéfredaktorem reálného serveru i jeho literární verze je tentýž Myron Levin. Je samozřejmě trochu komické, že zde skončilo někdejší eso investigativní žurnalistiky McEvoy, neméně komické jsou situace, kdy McEvoy zpovídaným lidem, policii i svému šéfredaktorovi vysvětluje, co má vyšetřování sériových vražd společného se službou spotřebitelům. Ale McEvoy/Connelly to vždycky nějak „okecá“, takže článek o sériovém vrahovi mladých žen vyjde nikoliv v LA Times, ale právě na zmíněném spotřebitelském webu.

Druhý zajímavý moment na jinak celkem standardním příběhu o mimořádně vychytralém a extrémně nebezpečném vrahounovi, který až do samého závěru úspěšně uniká všem americkým policejním složkám včetně FBI (ani čtenáři se nedozvědí jeho jméno ani žádné další podrobnosti o tom, proč vraždil), se týká DNA. Connelly již jednou (v románu Noční oheň ze série s Harrym Boschem) našel možnost, jak zvrátit důkaz pomocí DNA. Tehdy vyšel z možnosti, že DNA podezřelého na oběť přenesli zdravotnici, kteří krátce po sobě zasahovali u dvou nesouvisejících případů, tentokrát pracuje s méně rafinovanou variantou, totiž že kdosi v laboratoři si dokázal vzorek DNA spojit s konkrétní osobou a té pak pomohl vyklouznout z obvinění tím, že vzorek zaměnil za zcela jiný.

Ten kdosi to udělal proto, že nemá rád ženy. Connelly v románu totiž také tematizuje subkulturu takzvaných incelů, mužů, kteří nejsou úspěšní u žen a reagují nenávistí k celému pohlaví (pojem je zkratka ze slov involuntary celibate, tedy nedobrovolný celibát). Koncem minulé dekády se incelové (nebo jim podobní muži) dopustili několika masových vražd, u nás se tento pojem nicméně zatím příliš nepoužívá. Vrah sám sice incelem není, naopak se mu daří navazovat se ženami známosti v barech a hned první noc je dostat do postele, ale využívá k tomu právě darknetovou (překladatel Kobělka používá český výraz temný web) stránku, kde incelové pracující s DNA zveřejňují jména žen s genetickými dispozicemi k závislostem na alkoholu nebo drogách anebo k vyšší touze po sexuálních radovánkách. Takové ženy jsou pro vraha snadnější kořistí.

Jako kriminální thriller je Výstraha jen mírně nadprůměrná, Connelly byl vždy lepší v psaní policejních vyšetřovaček než v popisech stíhání psychopatů. Ale výše zmíněné prvky děje svědčí o tom, že autor, byť není nejmladší (letos mu bude šestašedesát), pozorně sleduje, co se v Americe aktuálně děje, a dokáže to do svých románů invenčně zapracovat. A český čtenář, který moc nesleduje zprávy ze zahraničí, se dozví o nových jevech v té velké svobodné zemi, které se – bohužel – možná brzy dostanou i k nám. A ještě jeden smutný dovětek: skutečný server FairWarning ukončil loni v únoru činnost, především proto, že jeho zakladatel a šéfredaktor Myron Levin se po padesáti letech práce v médiích odhodlal odejít do důchodu (a jeden z odmítnutých uchazečů o místo šéfredaktora jej veřejně obvinil z rasismu).