Pod jménem R. L. Graham se českým čtenářům představuje další manželská dvojice, společnými silami píšící detektivky. Do Devonu přesídlivší Kanaďané Marilyn Livingstoneová a Morgen Witzel přitom pod svými jmény vydali více než dvacet publikací v oblasti non-fiction, nejčastěji na téma hospodářských dějin či středověkého vojenství. Pod společným pseudonymem A. J. MacKenzie napsali jedenáct historických detektivek rozdělených do tří sérií (ani jedna nevyšla česky), následně se z důvodů, jež byly jasné patrně pouze jim, rozhodli zahájit novou sérii pod novým společným pseudonymem. Během psaní prvního dílu, který se nyní pod názvem Smrt na parníku dostává v překladu Ireny Čejkové k českým čtenářům, bohužel byla Marilyn Livingstoneové diagnostikována rakovina, jíž autorka v roce 2023 podlehla. I přes tuto smutnou událost by letos nicméně mělo vyjít pokračování románu, zatím s pracovním názvem The Spies of Hartlake Hall (Špioni z Hartlake Hall).

V této nové sérii je hlavní postavou tajný agent Patrick Gallagher, v prvním díle postavený před úkol převézt ze Spojených států do Velké Británie vicekonzula Chalfonta, podezřelého ze spolupráce s Němci. Píše se rok 1915, v Evropě již rok zuří válka a Gallagher s Chalfontem se naloďují na luxusní parník Lusitania, který je spolu s dalšími sty pasažérů má přepravit přes oceán. Na klidu cestujícím rozhodně nepřidá skutečnost, že německé velvyslanectví otevřeně varuje veřejnost, že jakákoliv loď plující pod britskou vlajkou se může stát cílem německých ponorek, a Gallaghera samotného trápí vlastní minulost, v níž Lusitania sehrála důležitou roli. Jak tomu u knih tohoto typu bývá, čtenář ví předem, jak to s Lusitanií dopadne, o to více může ocenit sondu do pocitů nervozity, strachu a obav, které se cestujících zmocňují stále více, jak se loď blíží britským břehům.

Hned první večer, jen pár odstavců poté, co se čtenář seznámí s klíčovými postavami budoucího vyšetřování, které se sejdou u jednoho stolu v jídelně na večeři, dojde k vraždě jednoho z cestujících. Gallagher se ujímá vyšetřování – sice má oproti jiným detektivům tu výhodu, že mu z lodi nikdo z podezřelých nemůže uprchnout, na druhou stranu nemá k ruce dostatek uniformovaných policistů, které může pověřit rutinními úkoly, při ohledání místa činu se musí obejít bez potřebného vybavení a co se týče těla oběti, musí se spokojit s povšechným ohledáním provedeným lodním lékařem. Pátrání mu neusnadňuje ani notně zamotané klubko vztahů mezi jednotlivými postavami, jak se na detektivku odehrávající se v uzavřené společnosti sluší a patří. Poměrně záhy se ukáže, že na palubě se navíc nachází sabotér, jehož vinou loď přichází o možnost přijmout varování před německými ponorkami, a k napětí přispívá i přítomnost agentů mexického povstaleckého generála Pancho Villy, pátrajících po zrádci, který jejich armádu zásobuje vadnou municí.

Ačkoliv se záhady kolem jednotlivých cestujících i lodního nákladu kupí jedna na druhou, tempo líčení je poměrně poklidné, Gallagherovo pátrání stojí především na konverzaci s jednotlivými podezřelými než na hromadění důkazů a akční scény v románu téměř chybějí – samozřejmě s výjimkou závěrečného finále odehrávajícího se na torpédované a potápějící se lodi. Protože kromě kapitána Turnera jsou všechny románové postavy fiktivní, zůstává čtenář v napětí i poté, co se Gallagherovi podaří odhalit pachatele, neboť doslova do posledního okamžiku není zřejmé, komu se podaří lodní katastrofu přežít a komu nikoliv (přičemž u některých postav zůstává čtenář spolu s Gallagherem v nejistotě i po dočtení knihy).

Podobně nejasná zůstává u některých postav i motivace jejich jednání. Toto konstatování nicméně není míněno jako výtka, naopak jde o aspekt, který knihu posouvá z žánru oddechové detektivky směrem k próze rozebírající závažná témata. I skutečný příběh parníku Lusitania dodnes halí určité nejasnosti, které autorská dvojice do románu nenásilně zakomponovala. Je možné, že britská vláda vědomě vystavila parník nebezpečí útoku německé ponorky, neboť počítala s tím, že útok na loď plnou amerických občanů přiměje Spojené státy ke vstupu do války na straně Dohody? Co vlastně Lusitania vezla v nákladovém prostoru, mohla potají vézt válečný materiál? Ve světě tajných služeb, do něhož patří i Gallagher, se na podobné otázky odpověď nachází velmi obtížně, obecná otázka, nakolik lze v zájmu vítězství dobra nad zlem ohýbat morální hodnoty, na nichž ono dobro staví, pak univerzální odpověď nejspíše vůbec nemá.