Nakladatelství Kalibr se specializuje na vydávání detektivek, thrillerů a hororů, a tudíř není tedy překvapivé, že právě u něj vycházejí knihy Kateřiny Surmanové (nar. 1984). Ta zakončila svou volnou trilogii mysteriózních příběhů dílem Tři Sekery (2024). Propojení s předchozími romány, Šepot z lesa (2022) a Zvedá se vítr (2023), je naznačeno pouze okrajově, není rušivé či násilné. Pokud čtenář nečetl přechozí díly série, ničemu to nevadí. Vizuály obálek spojuje použití tří barev: červené, černé a bílé. Na pozadí každé z nich dominuje jiná barva, což by mohlo působit, že vedle sebe vypadají rušivě, ale tomu tak není. Hřbety mají černé pozadí, jméno autorky svítí červeně a název knihy i logo nakladatelství je zbarveno do bíla. Trilogie pohromadě vyvolává velmi hezký estetický dojem.

Kněz, milenec a kastrace

Název díla odkazuje k existující obci na území Chebska. Před pár lety se v ní odehrála schůzka kněze s milencem, která skončila částečnou kastrací milence. Právě tento skandál inspiroval autorku k napsání příběhu, jak sama uvádí v dovětku. Knihu tvoří devět větších celků včetně prologu i epilogu, tyto celky se většinou jmenují dle postav a jsou rozděleny na menší kapitoly, jejichž délka je čtenářsky příznivá. Každou z větších částí uvádí úryvek z jiného díla (např. Kingova Řbitova zviřátek, Bradburyho Pampeliškového vína, Erbenovy Svatební košile a dalších), který naznačuje obsah daného celku, což čtenáři dochází zpětně. Části vyprávění jsou jako fragmenty mozaiky, které vypravěč rozděluje a čtenáři jich věnuje nejvíc. Občas také předesílá, co se stane v budoucnosti, takže vývoj událostí není v některých momentech nečekaný.

Román se vyznačuje střídáním mnoha časových rovin na větším množství míst, díky čemuž nehrozí, že by se čtenář nudil. Určité události z bitvy na Chlumu z roku 1866 jsou zmíněny okrajově, ale mají zásadní dopad na většinu postav. Při nahlížení do životní historie nejtajemnější postavy prochází čtenář celým 20. stoletím. Hrozí přitom, že se může místy ztratit, protože několik letopočtů se nachází pouze v textu, nikoli u názvu kapitoly. Dějová linka protagonisty a faráře se odehrává mezi léty 2003–2021, přičemž se pak v epilogu posouvá do roku 2033.

U psaní Kateřiny Surmanové je důležité vyzdvihnout skvělé vystižení psychologie dětí. Ne každý autor dokáže přesvědčivě popsat dětské radosti i strachy, tak jako ona. Chvílemi může četba přinášet nostalgické vzpomínky na vlastní dětství, protože strašidel a naštvaných rodičů se někdy bál každý z nás.

Protagonistou je dvacetiletý influencer Michal, jehož pořad Lovec zázraků sbírá na internetu jeden úspěch za druhým, ale on sám se fakticky cítí duševně vyprahlý. Má přítelkyni, Ester, která zpodobňuje zástupce dnešní uvědomělé generace a spíše než spokojenost Michala ji zajímá spokojenost celého zbytku světa. Dysfunkční rodinu tvoří chladná matka Anna, které se Michal neustále snaží zavděčit a sestra Leona, která promrhala všechny své životní šance. Když se na internetu objeví skandál s farářem, tak jedna ze sousedek Michalovi prozradí, že on a otec Vranský mají společnou minulost. V tom ho utvrdí kamarádka Lenka, která mu vždycky dávala dobré rady. Zjištění dodávají Michalovi odvahu k tomu, aby začal pátrat ve vlastní minulosti. Najme nejlepšího právníka v Praze, Jaroslava Hlinomaze, který ze začátku reprezentuje typický archetyp snobského advokáta. Sympatie čtenáře si časem zvládne získat svými názory a přiznáním strachu. Společně navštíví ve vazbě otce Vranského, ten jim poví celou verzi příběhu setkání se záhadným cizincem Bobem, který byl nalezen mrtvý. Bob představuje pojítko mezi třemi staletími a většinou iniciuje krvavé násilné scény. Zůstává mnoho nezodpovězených otázek, jejichž odpovědi se snaží Michal získat. Je možné prokázat Václavovu nevinu? Co je vůbec Bob zač? Jak to tenkrát bylo?

Staré křivdy

Příznivce true crime potěší postava Otýlie Vranské, jejíž smrt je zde naturalisticky popsána. Na své si pak přijdou i fanoušci paranormálních historek z míst, jako jsou Hájenka 160 nebo Bohnický hřbitov bláznů. Neobvyklých úkazů se v příběhu vyskytuje celá řada a nutno dodat, že Surmanová umí tyto situace podat natolik sugestivně, že opravdu vzbuzují znepokojující pocity. Autorka nezastírá svůj hluboký obdiv ke Stephenu Kingovi a Davidu Lynchovi, takže jednotlivé části jsou proloženy mnoha prvky, které odkazují k dílům těchto velikánů. Působivě představuje a akcentuje úskalí, s nímž se dnes musí vypořádat mnoho mladistvých ve Michalově věku. Generační rodinné problémy, lidskou osamělost i nepochopení a konzumní způsob života, který na sociálních sítích vypadá skvěle, realita se však liší. Stranou neponechává ani předsudky o církevních hodnostářích, zneužívání mladistvých a obchodování na darknetu.

Přestože se kniha řadí k populární literatuře, k zamyšlení nabízí hned několik témat, typičtějšími spíše pro „vysokou“ literaturu. Důležitým bodem k uvažování se jeví podstata pravdy. Je důležité vždy říkat pravdu? Musí nutně lež škodit? Je potřeba pokaždé vědět úplně všechno? Na tyto otázky definitivní odpověď nelze získat, ale Surmanová naznačuje, že v určitých případech můžeme na všechny tři otázky odpovědět ne – a třeba to dopadne dobře.

Děj Tří Seker lze označit za podobenství boje mezi dobrem a zlem, zástupcem církve a něčím ďábelským. Konec se některým čtenářům může zdát až příliš idylický, ale tady zkrátka funguje pohádkový princip, což signalizuje zmínka hned o několika nadpřirozených bytostech. Jazyk, který autorka používá, se v některých chvílích jeví až příliš květnatý vzhledem k žánrové příslušnosti textu. Surmanová píše uvěřitelné dialogy, zvládá poutavěb líčit krajiny a skvěle pracuje s klimaxem i psychologií postav. Uvidí se, jak naváže na trilogii svou novou prózou Slepé cesty (2025). Osobně její tvorbu považuji za příslib lepších hororových časů v současné české próze. A kdo jsou vlastně ony bytosti ze slepých skvrn? V jednom významu se jedná o staré křivdy, které nás straší a musíme se s nimi vypořádat tak, aby mohly zmizet. A druhý význam neprozradím, to musíte vyčíst sami.