Po loňském, kvůli pandemickým omezením značně komorním udělování nejvýznamnější švédské domácí literární ceny se letos organizátoři opět navrátili k formátu slavnostního galavečera, který se tentokrát konal v prostorách stockholmského divadla Södra Teatern. Ceremoniálu se tradičně účastnila nejen řada spisovatelů, ale i osobnosti z jiných oblastí společenského života, jimž připadl čestný úkol podělit se o dojmy z četby nominovaných titulů – zmiňme alespoň kardinála Anderse Arborelia nebo bývalou velitelku královské stráže Lauru Swaan Wrede. Večer moderovala herečka a režisérka Marie Agerhäll, která si sice neodpustila několik dnes již vyčpělých narážek na Donalda Trumpa, ale celkově se postarala o dobrou náladu po celou dobu prezentace.

V nejsledovanější kategorii beletristické knihy roku nalezneme mezi nominovanými pouze jednoho autora, s jehož dílem se již mohli (v antologii Ostrými paprsky) částečně seznámit čeští čtenáři: veterána švédského básnictví a dlouholetého člena Švédské akademie Kjella Espmarka se sbírkou Återliv (Znovuživot), jíž završil svou aktuální básnickou trilogii a zaměřil se na otázky související s přetrváváním uměleckého díla, koncem života a životem po životě. Avšak hodnocení poroty, že „obrazy jsou ostré, portréty živoucí a hudba v jeho jazyce je jako orchestr, pohybuje se volně mezi velkými a přiléhavými slovy“, k vítězství nestačilo. Ocenění si odnesla Elin Cullhed (nar. 1983) za román Eufori (Euforie), „literární fantazii“, v níž „přivádí čtenáře do blízkosti tvůrčí, živoucí Sylvie Plath. Optimistickou i zběsilou prózou zachycuje, jak geniální básnířka zápasí s postavením ženy v domácnosti, kde se sny a zoufalství rodí jedny z druhého“. Při přebírání ocenění se spisovatelka netajila tím, že do jisté míry jí byla inspirací i vlastní zkušenost mateřství. Jedná se o její první titul pro dospělé, práva na překlad už byla prodána do sedmnácti zemí.

Své želízko v ohni měla i sámská literatura. Mats Jonsson v komiksu När vi var samer (Když jsme byli Sámové) zachytil historii své rodiny a lesních Sámů obecně, přičemž u kreslíře komiksů nepřekvapí, že podle poroty „suchá fakta ožívají v silném dialogu s grafickým pojetím“. Podobně jako autoři dalších nedávných sámských titulů bojuje i Jonsson se zapomínáním, s vymazáváním sámské zkušenosti a historie z paměti švédského národa.

Mezi oceněnými nalezneme i dva autory narozené mimo Švédsko. Moskevský rodák Maxim Grigoriev v románu Europa (Evropa) zachycuje putování mladého ruského emigranta po různých evropských metropolích. Kurdka Balsam Karam nejspíše nejednoho čtenáře zmátla titulem svého románu Singulariteten (Černá díra), navzdory názvu se totiž nejedná o sci-fi, ale o „lyrický román zachycující nekonečnou těžkost ztráty a brutalitu ve světě“. S vesmírem souvisí i poslední z nominovaných románů, Den svarta månens år (Rok černého měsíce) od spisovatelky Ellen Mattson, od roku 2019 členky Švédské akademie. V příběhu pedagoga vyloučeného z univerzity se autorka vydává „s absurdním humorem a kypící dramatikou na samý okraj životní existence“.

Umění překladu na švédský způsob
V kategorii literatury faktu letos převažovala mezi nominovanými historická tematika, vítězství si nicméně odnesl titul, který jistě potěší profesionální překladatele. Slavista a překladatel z ruštiny Nils Håkansson (nar. 1975) se ve své knize Dolda gudar. En bok om allt som inte går förlorat i en översättning (Skrytí bohové. Kniha o všem, co se při překladu neztratí) zamýšlí nad specifiky literárního překladu, v tomto případě pochopitelně do švédštiny.

Na pomezí literární vědy a historie lze zařadit knihu Dante – den förste författaren (Dante – první spisovatel) profesora literární vědy Anderse Cullheda, mimochodem strýce vítězky kategorie beletrie. Mezi další nominované historické publikace patřila Judarnas historia i Sverige (Dějiny Židů ve Švédsku) Carla Henrika Carlssona, známého odborníka na židovskou tematiku, a Tyrannens tid. Om Sverige under Karl XII (Tyranova epocha. O Švédsku za Karla XII.) popularizátora švédské historieMagnuse Västerbro), vítěze jednoho z předchozích ročníků Augustovy ceny.

Z trochu jiného soudku je reportáž Mönstersamhället (Vzorová společnost) z pera novinářky Anneli Rogeman, kterou zaujal projekt sociálního inženýrství na malém městečku Boliden, vzniklém jako vzorové ubytování pro zaměstnance stejnojmenné těžební společnosti (českého čtenáře automaticky napadá srovnání s projekty baťovských domků a celých čtvrtí na Zlínsku). Ostatním nominovaným se tematicky zcela vymyká kniha s prostým názvem Knäböj (Podřep), v níž se novinářka a trenérka Sara Martinsson zamýšlí nad problémy a především předsudky, jimž v minulosti čelily a stále čelí ženy věnující se posilování a vzpírání.

Česká horolezkyně, Sámové a soupeřící dvojčata
Historická tematika nepřišla zkrátka ani v kategorii knih pro děti a mládež. Cenu si odnesl Johan Rundberg (nar. 1973) za román Nattkorpen (Noční krkavec), v němž prostřednictvím temného příběhu s detektivní zápletkou zavádí malé i velké čtenáře do prostředí Stockholmu konce 19. století. Hlavní hrdinkou knihy je ostřílená dívka ze sirotčince, o kterou se nikdo nezajímá, a která právě proto a díky svým schopnostem pomůže vyřešit vraždu. Jedná se o první díl trilogie, přičemž tento i následující díl Tjuvdrottningen (Královna zlodějů) získaly i žánrové ocenění pro nejlepší detektivku pro děti.

Jiným způsobem napínavá, avšak do mnohem bezpečnějšího prostředí zasazená je kniha Min mamma är snabbare än din! (Moje máma je rychlejší než tvoje!), určená dětem od tří let. Dvojice zkušených tvůrkyň knih pro děti, Emma Virke a Joanna Hellgren, zde nechává různými fantastickými způsoby soupeřit dvě maminky o to, která z nich vyzvedne své dítě dříve ze školky.

V českém kontextu byla během letošního ceremoniálu Augustovy ceny zajímavá účast Renaty Chlumské, švédské cestovatelky českého původu, která v roce 1999 zdolala Mount Everest. Ta během slavnostního večera prezentovala titul pro předškolní děti Om du möter en björn (Když potkáš medvěda) finskošvédské autorky Malin Kivelä a Dána Martina Glaz Serupa, vypravený ilustracemi Lindy Bondestam. Podle nakladatele vyzývá vtipná i dobrodružná kniha k debatě o chování lidí a zvířat.

Poklidnější tempo má naopak Ett rum till Lisen (Pokoj pro Lisen), popisující seznamování a klíčící pouto mezi dvěma dívkami, které se z ničeho nic staly sousedkami. Na této knize se podílela hned trojice žen, text Elin Johansson a Ellen Svedjeland doplňují černobílé ilustrace Emmy AdBåge.

Klimatickou krizí a udržitelným rozvojem se ve své knize pro předškolní děti Furan (Borovice) zabývá Lisen Adbåge (dvojče ilustrátorky předchozí zmíněné knihy), přičemž malé čtenáře varuje, že bezohlednost vůči přírodě se může lidem šeredně vymstít.

I v dětské kategorii byla nominovaná jedna kniha se sámskou tematikou. Moa Backe Åstot, sama Sámka věnující se chovu sobů, se v románu Himlabrand (Nebeský požár) zamýšlí nad perspektivami, jaké moderní společnost nabízí mladým Sámům. Hlavní hrdina, šestnáctiletý Ánte, si kromě toho začíná uvědomovat svou homosexuální orientaci, čímž se nevyhnutelně dostává do střetu se sámskými tradicemi.

Stále rostoucí zájem o sámskou literaturu a kulturu potvrzuje i ocenění v kategorii Lilla Augustpriset, tedy určené pro mladé autory z řad teenagerů. Zde zvítězila rovněž sámská reprezentantka, osmnáctiletá Mirja Flodin s textem Min ursäkt (Moje omluva).