Robnert Erwin Howard (1906–1936) se navzdory tomu, že jeho život, a tedy i spisovatelská kariéra nebyly nijak dlouhé, výrazně zapsal do dějin literatury. Téměř paralelně s J. R. R. Tolkienem definoval podobu fantasy žánru, jak ji známe v současnosti. Na rozdíl od Tolkiena, jehož dílo je lyričtější a rozsáhlejší, se omezoval převážně na povídky; navíc oproti Tolkienovi, profesorovi z Oxfordu, bývá považován za sice skvělého, ale stále jen představitele brakového nebo pulpového čtiva. To je jistě pravda, zároveň však platí, že jakkoliv většina jeho textů hranice pulpu nepřekračuje, některé Howardovy povídky o barbaru Conanovi (zejména ty první – Dcera pána mrazu, Bůh v míse či Věž slona) svou imaginací i způsobem vyprávění působí dodnes moderně a čtivě a v mnoha momentech překvapivě. Howard také do do té doby dosti pohádkově laděné fantasy vnesl cynický tón a naturalistické scény.

Vedle těch o Conanovi napsal Howard také množství povídek jiných žánrů, od hororu po western. Není jich úplně málo a jejich kvalita je kolísavá. Jestliže Conanovy příběhy vyšly v češtině všechny a k tomu mnoho těch, které napsali jiní autoři, v domácím vydávání „neconanovských“ próz ještě zejí nějaké mezery. Ty zřejmě hodlá pomalu zaplňovat nové malé nakladatelství, vedené Editou a Jakubem Wolfovými.

Jako první přišlo na řadu dílo, které je z těch, jež dosud pozornosti českých nakladatelů unikla, asi nejatraktivnější. Rozsáhlejší povídka Stín supa, poprvé vydaná v roce 1934 v časopise The Magic Carpet Magazine, totiž pracuje s vedlejší hrdinkou zvanou Rudá Soňa. Tu zejména starší fanoušci fantasy znají ze stejnojmenného filmu z roku 1985, který se pokusil navázat na úspěch první conanovské adaptace Barbar Conan (1982). Sice bez Conana, ale s Arnoldem Schwarzeneggerem (třebaže spíše ve vedlejší roli) a ve velmi podobných fantasy kulisách. Kdo ovšem se znalostí tohoto filmu otevře knihu, k jejímuž původnímu názvu přibylo také hrdinčino jméno, bude dosti překvapen. Jde totiž o akční historický příběh z doby, kdy Turci poprvé oblehli Vídeň. A Rudá Soňa ani není hlavní hrdinkou.

V popředí děje stojí německý rytíř Gottfried von Kalmbach, typ conanovského hrdiny, tedy udatného chlapáckého bojovníka, ale také hýřila a opilce. Proslavil se v bitvě u Moháče, kde se spolu s nevelkou skupinou chrabrých křesťanských rytířů pokusil probít až k sultánovi a dostal se z nich nejdál, dokonce tak blízko, že sultána lehce zranil. Od té doby se potlouká po Uhrách, které postupně dobývají a plení turecké oddíly, a když zrovna není namol, pobývá s nějakou dívčinou. A v patách mu je sultánův lovec lidí, protože von Kalmbachova urážka sultánovy hrdosti nemůže zůstat nepotrestána.

Von Kalmbach se brzy dostane do Vídně, kterou právě obkličuje turecké vojsko. V roli řadového vojáka se připojí k obráncům, mezi nimiž vyniká tajuplná Rudá Soňa, která má na Turky spadeno i z osobních důvodů. Následuje několik akčních scén, seznámení obou postav a finální porážka tureckého vojska i hlavní záporné postavy. Historie je upravena velmi krotce, Howard se docela věrně drží skutečnosti, jen připisuje dvě heroické postavy a jednu padoušskou. Děj plyne svižně, zoufalství vyčerpaných obránců města je vylíčeno dostatečně působivě, dojde na léčky i na závěrečnou pointu. Škoda jen, že Howard podrobněji nezpracoval také finální souboj – přinejmenším čtenáři Conanových dobrodružství jsou na velké závěrečné střety zvyklí, a i když to občas bývá stereotypní, Howard je umí napsat šťavnatě a napínavě i při vědomí, že hlavní hrdina vždy musí když ne zvítězit, pak přinejmenším přežít. A zde se vše bohužel odehraje jen ve dvou větách kdesi v pozadí.

Možná zajímavější než samotná povídka, která v Howardově bibliografii patří spíše k těm průměrným, jsou dvě poznámky překladatele Jakuba Wolfa. První přibližuje historické pozadí příběhu a svědčí o tom, že Howard si reálie dobře nastudoval. Druhá rozebírá fenomén Rudé Soni s pomocí řecké i arabské mytologie, rozebírá genderové posuny a obecně nachází v oné přímočaré povídce nečekané (a autorem sotva zamýšlené) významy. V té drobné brožované knížce to působí trochu přepjatě, ale zároveň to v českém prostředí užitečně supluje chybějící sofistikovanější pohledy na tvorbu E. L. Howarda. Zatímco totiž vnímání Howardova pulpového kolegy a přítele H. P. Lovecrafta se už dávno posunulo, autor barbara Conana u nás stále zůstává ve stínu své nejslavnější postavy.