Conan z Cimmerie, „černovlasý a zachmuřený, s mečem v pěsti, zloděj, pobuda a rváč, který choval v srdci velké smutky, sny a radosti“, vstoupil do světa nejen fantasy příběhů v roce 1932, konkrétně v prosincovém čísle pulpového magazínu Weird Tales. Do své smrti napsal Howard celkem jednadvacet conanovských příběhů, byť ne všechny vyšly ještě za jeho života. Postupně se z Conana stala jedna z klíčových postav hrdinské fantasy a dodnes vznikají nové příběhy – své „conanovky“ ostatně napsala i řada českých a slovenských autorů od Juraje Červenáka (který dokonce později s vlastními příběhy pronikl i na stránky moderní verze Weird Tales) přes Leonarda Medka či Ivanu Kuglerovou až po Jiřího Kulhánka.

Česky vyšly původní Howardovy příběhy nejúplněji ve třech svazcích péčí nakladatelství Aurora v letech 2007–2009 a nakladatelství Argo momentálně revitalizuje původní překlady Jana Kantůrka (kniha Král Conan) a zároveň se věnuje novým překladům z pera Romana Tilcera (Conan dobrodruh). V Argu také vycházejí francouzské komiksové adaptace, které na rozdíl od amerických komiksů spadajících pod marvelovský moloch (česky vychází v nakladatelství Comics Centrum a také mají své zaryté fanoušky) drží zajímavý koncept – každý příběh zpracoval jiný tvůrčí tým na ploše klasického francouzského komiksového alba. Vznikla tak série, která ukazuje širokou škálu kresebních stylů od klasických technik přes manga stylizaci až po využívání počítačové malby.

Dost možná nejlepším příspěvkem celé série je tak Dcera pána mrazu v podání Robina Rechta podle jedné z nejkratších Howardových povídek z druhého česky vydaného svazku. Recht pracoval s variacemi bílých, modrých a rudých ploch v nejrůznějších, vždy však tlumených či vyloženě studených tónech a stvořil komorní drama bojovníka na pokraji šílenství, který čelí vlastním vidinám a nakonec se na pozadí monumentálních horských scenérií sám stává svého druhu přírodní silou. Naopak jediný Howardův conanovský román, Hodina draka (česky ve čtvrtém svazku Conana z Cimmerie), sice fascinuje makabrózními fantasy stavbami, ale trpí přílišnými zásahy, aby se předloha tvořená v podstatě sérií povídek, vměstnala do jednoho alba.

V aktuálním svazku se nacházejí tři příběhy – Bůh v míse, Plíživý stín a Černý cizinec. První je svého druhu detektivkou, která pracuje s prolínáním perspektivy několika postav. Kresba Emmanuella Civiella šikovně pracuje s protikladem drsného barbara a změkčilých aristokratů i sadistických strážných. Ve výsledku však vizuálně příběh příliš nezaujme a scenáristicky (Doug Headline) trochu plave ve snaze zakomponovat širší souvislosti mytologie Howardova „hyborského věku“ (doporučuji podívat se na mapu Conanova světa, která je na předsádkách, a konfrontovat ji s popisem historie tzv. obřích králů). 

Naopak následující Plíživý stín patří vizuálně k vrcholům celého Conana z Cimmerie. Scenáristicky (Christophe Beck) přitom pracuje s jednou ze slabších Howardových povídek. Podobně jako další autoři, kteří přispívali povídkami do pulpových časopisů, i tvůrce Conana povídky často přepisoval a upravoval tak, aby měly větší šanci uspět v daném periodiku. A také vlastní příběhy kanibalizoval či aktualizoval. A tak je původní Plíživý stín jakousi přípravou na dost možná nejlepší autorovu povídku – Rudé hřeby (česky vyšly ve třetím svazku Conana z Cimmerie). Conan zabloudí do opuštěného města kdesi na jih od Stygie, které obývá degenerovaná, vymírající rasa závislá na halucinogenní droze. Cimmeřan se zde ovšem střetně především s monstrem, které žije v podzemí a jemuž už místní dávno nejsou schopni čelit. Kresba Stevana Subice celý příběh pojala jako duchovního příbuzného Lovecraftovy klasiky Barva z kosmu – nebo vůbec jako crossover kosmického hororu a hrdinské fantasy. Panelům dominuje fialová, rudá a hnědooranžová barevná škála. Architektura i postavy jsou často pokřivené a v nejlepším slova smyslu „nesvaté“ a „neeuklidovské“. Scénář pak hororové cítění ještě zesiluje, když se víc než na tradiční boj soustřeďuje na provádění Conana nihilistickou přehlídkou zmaru a dekadence.

Pro českého čtenáře je ovšem možná nejzajímavější poslední příběh. Černý cizinec má už jako povídka zajímavou historii. Původně se jednalo o jakési pokračování slavné povídky Za Černou řekou. Ovšem ve Weird Tales byl příběh zamítnut. Howard jej tedy zbavil nadpřirozených prvků a přepsal do podoby pirátského dobrodružství, které bylo okamžitě zakoupeno jiným časopisem. Ten ovšem vzápětí zkrachoval, a povídka tak vyšla až třicet let po autorově smrti. Původní Černý cizinec byl v podstatě zapomenut, a to i díky tomu, že jeho koncept přepracoval jeden z prvních Howardových epigonů L. Sprague de Camp jako Tranicův poklad. Tento příběh ovšem zapadal do de Campova vidění „conanovské ságy“, tedy jako součást Conanova vzestupu na trůn Aquilonie. Originální text byl objeven až později a česky vyšel právě ve zmíněném vydání nakladatelství Aurora.

Komiksová verze samozřejmě vychází z původního Howardova příběhu, ovšem kresebně (Jean-Luc Masbou) pracuje s atmosférou pirátských (nebo lépe řečeno bukanýrských a korzárských) příběhů ve stylu například Černého korzára od Emilia Salgariho. Vrcholně epické vyprávění je tak zprostředkováno kresbou, která evokuje klasické francouzské dobrodružné komiksy či populární španělské adaptace (nejen) dobrodružných klasik, které vycházely v devadesátých letech i u nás v nakladatelství Kentaur (edice Velká díla světové literatury pro děti).

Každý ze tří příběhů obsažených v pátém svazku Conana z Cimmerie tak naplňuje koncept Glénatu – vzdát hold originálním conanovským příběhům a zároveň předvést to nejzajímavější ze současné francouzské komiksové scény.