Pro většinu z nás je rok 1969 vzdálenou minulostí a první přistání člověka na Měsíci se pomalu stává jen dalším údajem v učebnicích dějepisu. Letos v červenci však tato událost, jíž vyústil závod o dobývání vesmíru mezi západními a východními mocnostmi, oslavila padesáté výročí, což vzedmulo novou vlnu zájmu o tento zásadní úspěch, který nebyl jen ukázkou lidského důvtipu, ale i stimulem pro vývoj mnoha technologií, jež později našly uplatnění v řadě mnohem přízemnějších oblastí. Vedle záplavy článků, reportáží a akcí se letos na trhu objevilo i několik knih připomínajících tento pozoruhodný příběh a hned dvě z nich vzešly z pera českých autorů. Krom velkoformátového Dobytí Měsíce Tomáše Přibyla (CPress, 2019) vyšla koncem října tajemně nazvaná publikace Vůně Měsíce reportéra, publicisty a scénáristy Kamila Mikety (nar. 1969!).

Program Apollo
Lidská noha poprvé vkročila na cizí kosmické těleso v neděli 21. července 1969, krátce před třetí ráno světového času. Neil Armstrong tehdy pronesl (nebo to měl alespoň v úmyslu, jak autor líčí hned zkraje knihy) jednu z nejslavnějších vět historie: „Je to malý krok pro člověka, obrovský skok pro lidstvo.“ Těžko v takové chvíli říct něco výstižnějšího. Za oním krokem ale stálo neskutečné úsilí statisíců lidí, miliardy dolarů a především prozíravost a odvaha řady lidí. Za oficiální začátek dobývání Měsíce Spojenými státy se považuje projev amerického prezidenta Johna F. Kennedyho z 12. září 1962. Tento proslov je též výchozím bodem Miketovy knihy, třebaže se autor během svého vyprávění několikrát pustí i do dávnější minulosti, kde samozřejmě nechybí ani upomínka na v mnoha ohledech prorocký román, respektive dvojici románů Julese Verna: Cesta na Měsíc a Okolo Měsíce.

Byť je z historického hlediska mise Apolla 11 tou nejdůležitější a nejznámější, těžištěm svazku je program Apollo jako takový. Po části, která představí jeho hlavní strůjce, Miketa postupně prochází všechny vypravené mise, pilotované i nepilotované. Začátek nebyl vůbec růžový, neboť hned mise Apollo 1 dopadla v lednu 1967 ještě před startem tragicky a vyžádala si život celé tříčlenné posádky. V důsledku toho po Apollu 1 následovala hned čtyřka, jež byla stejně jako příští dvě mise ještě bez posádky. První pilotovanou misí bylo až Apollo 7. To však v Americké vesmírné agentuře (NASA) zanechalo kvůli neprofesionálnímu chování astronautů určitou pachuť, kterou napravily teprve další mise, při nichž se podařil oblet Měsíce (Apollo 8), výstup do otevřeného kosmu (Apollo 9) a přiblížení se povrchu Měsíce na pouhých patnáct kilometrů (Apollo 10). Všechny následující lety už na povrchu Měsíce přistály, respektive přistát měly. Výjimkou bylo nechvalně proslulé Apollo 13, které málem skončilo katastrofou, přičemž největším úspěchem bylo, že se posádku podařilo dostat na Zemi živou a zdravou.

Češi ve vesmíru
Přehledem misí Apollo ovšem Vůně Měsíce zdaleka nekončí. V další části se totiž autor podíval na zoubek českým stopám v dobývání Měsíce. Představuje například českého vynálezce raket Ludvíka Očenáška, který inspiroval Wenhera von Brauna – německého konstruktéra raket V-2, jenž se po válce v USA významně podílel na konstrukci rakety Saturn V, která nakonec donesla člověka na Měsíc. Patrně nejzajímavější a pro mnoho čtenářů bezpochyby novou informací bude, že samotný program Apollo byl pojmenován po Apollo Součkovi, slavném letci s českými kořeny, který o svém původu mluvil s hrdostí, ale za minulého režimu se o něm z pochopitelných důvodů mlčelo. České kořeny měli i dva astronauti, kteří se nakonec po Měsíci skutečně prošli. Jedním by Jim Lovell, velitel již zmíněné mise Apollo 13, který měl dokonce na palubě československou vlajku, druhým Eugene Cernan, jenž se roku 1972 stal v rámci mise Apollo 17 zatím posledním člověkem, který na povrchu Měsíce stál. I Cernan si s sebou vzal československou vlajku, kterou po letech při návštěvě vlasti svých předků věnoval Astronomickému ústavu Akademie věd v Ondřejově.

Některá z výše uvedených témat patrně pro čtenáře nebudou nová, neboť je autor rozvinul již ve svém předešlém titulu Češi znovu dobývají vesmír (Mladá fronta, 2018). Podobně se to má i s otázkami, jež jsou součástí poslední části Vůně Měsíce, která se zabývá českým podílem na současném zkoumání vesmíru. Zde se Miketa zmiňuje kupříkladu o dodávkách tantalových kondenzátorů do vozítka Curiosity, jež už od roku 2012 brázdí Mars, i do jeho nástupce, který by se měl na cestu vydat příští rok, nebo o vývoji „polymerních a nanokompozitních materiálů určených pro nosné rakety a satelity“. České technologie jsou rovněž součástí projektu Hera, který má otestovat možnosti odklonu vesmírného objektu, jenž by se nacházel na kolizní dráze se Zemí. Zajímavý je v tomto ohledu i pohled do zákulisí, respektive na způsob, jak probíhá realizace projektů v rámci Evropské kosmické agentury (ESA) nebo kterak agentura podporuje růst kosmických start-upů, včetně těch českých.

Celkově je kniha poutavým a uceleným průřezem historií programu Apollo, a i když v tomto směru autor nezabíhá nijak hluboko, respektive nepřesahuje informace snadno dohledatelné na wikipedii, vůbec to nevadí, neboť knížka nestojí (jen) na textu, ale i na bohatém obrazovém doprovodu, který psanou část organicky doplňuje. Dokonce se zde objevují fotografie, jež NASA uvolnila právě v souvislosti s padesátým výročím přistání na Měsíci, tedy snímky, které byly donedávna široké veřejnosti neznámé. Stejně tak zaujmou i zmíněné části věnované českým stopám ve vesmíru, které ukazují, kudy se současný vývoj ubírá, a snad i dovolují snít, že se na Měsíc zase jednou vrátíme. A třeba neskončíme jen u něj.