Když v roce 2016 nakladatelství Paseka vydalo první album ze série Hilda od mladého britského kreslíře a scenáristy Luka Pearsona, bylo to možná trochu riskantní testování terénu. Ale jak v zahraničí, tak u nás se ukázalo, že Pearson a další tvůrci (v čele s momentálně nejúspěšnější komiksovou autorkou Rainou Telgemeierovou, kterou u nás ostatně také vydává Paseka) vítaným způsobem oslovili dosud komiksovými tvůrci trochu pomíjené publikum, totiž dívky. V roce 2019 už je Hilda, jejíž první komiksové dobrodružství se v Británii objevilo v roce 2010, fenoménem, který má kromě komiksové série také literární (česky už vyšly knihy Hilda a pidilidi a Hilda a parádní slavnost sepsané Stephenem Daviesem) a televizní podobu (první řadu animovaného seriálu odvysílala televize Netflix loni, druhá řada bude mít premiéru příští rok). A čeští čtenáři se (současně s britskými) letos dočkali také uzavření příběhu z minulého alba Hilda a kamenný les.

Toto album bylo v mnoha ohledech netypické. Především se tu Pearson rozmáchl do dříve nevídané šíře – zatímco předtím měly jednotlivé sešity (u nás vycházely ve svazcích po dvou) šestatřicet stran, tentokrát Pearson příběh natáhl ne na dvojnásobek, ale rovnou na čtyřnásobek. Album Hilda a kamenný les totiž nejenže mělo 72 stran, ale zároveň končilo v půli příběhu – Hilda s maminkou se sice po dramatických eskapádách dostaly pryč z trollí hory plné nebezpečí, ale když se ráno Hilda probudila, byla u trollů zpátky a navíc v trollím těle – zatímco její maminka doma našla v posteli trollí mládě. Dodejme zároveň, že toto třetí album bylo trochu zklamáním, protože po poetických až melancholických příbězích, v nichž nadpřirozené bytosti a jevy nepředstavovaly nebezpečí, ale přirozenou součást Hildina světa, sestává Hilda a kamenný les z ustavičných honiček a akčních scén, ne snad nezábavných, ale místy trochu bezduchých.

Aktuální album Hilda a král hory ovšem předchozí rozpačitý dojem napravuje vrchovatou měrou. Ne, že by tu nebylo dost akce a i nějakých těch honiček, přičemž se ukazuje, že po prvotním šoku si Hilda začíná trollího způsobu života místy dost užívat. Ale autor tu navíc rozehrává smysluplný, pečlivě budovaný, nápaditý a skvěle pointovaný příběh, který se vrací od akce k přemýšlivější poetice. Jeho závěr se potom opět přibližuje k dívčímu publiku, protože na rozdíl od pořádné řežby mezi trolly a obyvateli města, kde Hilda žije, kterou by si asi přáli maskulinní čtenáři, vše končí kouzelným „kytičkovým“ smírem. Pearson neulpívá na primárním příběhu o tom, jak se Hilda vrátí mezi lidi, nýbrž rozepisuje velkolepější (ale v zásadě velmi přehlednou a povahou spíše pohádkovou) trollí mytologii, do níž iniciativní a zároveň empatická Hilda doplní novou kapitolu. Její podstata možná není nijak zvlášť originální a variuje to, co známe nejpozději od Tolkiena, totiž příběh o tom, jak lidé vytlačili nadpřirozené bytosti (do podzemí či do nebes), ale když je podráždí, staré síly se mohou probudit. Ale funguje a zejména po předchozím uhoněném příběhu mile překvapí. Vyhlíženého dokončení se čtenáři série dočkali po dlouhých třech letech (u nás byl odstup jen dva roky), kdy se Pearson zřejmě věnoval práci na televizní adaptaci. To čekání se naštěstí vyplatilo. Fanouškům nyní zbývá doufat, že další díl série přijde o něco dříve a že udrží vysoko nastavenou úroveň.