V říjnu letošního roku proběhlo vyhlášení druhého ročníku audioknižních cen Bystrouška. Do soutěže audioknihy přihlašují sami nakladatelé, a to ve třech kategoriích podle věku malých posluchačů. O vítězích pak rozhodují přímo děti, konkrétně jeden dětský kolektiv, obvykle nějaký literárně-dramatický soubor. Nultý ročník (2018) byl svěřen do rukou jednadvaceti členů Dismanova rozhlasového dětského souboru, ti potom pomyslnou štafetu předali literárně-dramatickému souboru Základní umělecké školy v Uherském hradišti a letošní ročník dostalo na starost Divadlo Vydýcháno z Liberce. V kategorii pro nejstarší (12 a více let) zvítězil titul Naslouchač (Audiotéka, Host, 2019), v kategorii 7–11 let Baron Prášil (SUPRAPHON, 2020) a nejmladší publikum (4–6 let) oslovila knižní adaptace komiksového dobrodružství s názvem Hilda a pidilidi (OneHotBook, 2019).

Knižní titul Hilda a pidilidi vydalo v roce 2018 nakladatelství Paseka, které tak navázalo na úspěch komiksové série Hilda stvořené kreslířem Lukem Pearsonem. Modrovlasá holčička, která žije s maminkou ve srubu uprostřed hor a se suverenitou sobě vlastní se pohybuje mezi magickými bytostmi inspirovanými severskou mytologií, si získala fanoušky daleko za hranicemi rodné Británie. Snad díky tomu o námět projevil zájem i Netflix a v roce 2018 vypustil do světa Hildu jako seriál. Prakticky zároveň vyšlo beletrizované zpracování z pera autora dětských knih Stephena Daviese, které jen chvíli po vydání v originále následoval překlad do češtiny. Jen o rok později se v českém prostředí Hildino pole působnosti rozrostlo o další medium – vydavatelství OneHotBook nabídlo Hildu a pidilidi v podobě audioknihy. Režisérsky ji dostala na starosti Jitka Škápíková, která má s tvorbou audioknih pro děti bohaté zkušenosti (například Klub divných dětí, Sněhová sestřička nebo nejnověji Julie mezi slovy). Jako interpretku si tentokrát vybrala Marthu Issovou. Ani pro ni nejde o první setkání s audiální tvorbou pro děti, jmenujme třeba sérii o Aničce spisovatelky Ivany Peroutkové.

Beletrizovaná verze s názvem Hilda a pidilidi, z níž audiokniha vychází, dějově přebírá oba komiksové příběhy (Hilda a troll, Hilda a půlnoční obr) z prvního svazku Hilda vydaného nakladatelstvím Paseka v roce 2016. Také tuto verzi doprovázejí ilustrace, už ale ne ty z dílny Hildina tvůrce Pearsona. Jejich autorkou je ilustrátorka Seaerra Millerová, a ačkoliv si i její obrázky drží naznačené specifické rysy, už jde skutečně spíš o ilustrace, které nemají dějotvornou funkci. Za vyprávění tu plnou odpovědnost přebírá text, a jen díky tomu mohlo audiální zpracování vzniknout. Nespornou výhodou pro české prostředí je to, že překladatelkou obou verzí je Martina Knápková, takže nedochází k lexikálním posunům a případné novotvary potřebné pro vyprávění nejdou proti jazyku původního komiksu.

Mezi novotvary patří třeba slovo „liškoloušek“ – není to nikdo jiný než Větvík, Hildin nerozlučný kamarád, jehož jméno nebylo díky obrázku v komiksu potřeba rozvádět. Obecně si musí potom text a v podstatě nově konstituovaný vypravěč poradit s nepřítomností obrazu i tak, že mnohem více popisuje a vysvětluje. Příběh je napříč celou knihou plynuleji propojen a je ozvláštňován většími vyprávěcími oblouky, Hilda musí například překonávat více dílčích překážek, mezi něž nově patří třeba řešení hádanek. Autorovi se v zásadě daří zprostředkovat tentýž příběh jiným způsobem, a možná tak trochu ulehčuje práci rodičům, protože za ně svým způsobem dané situace interpretuje. Čtete-li předškolnímu dítěti před spaním komiks, máte s tím logicky mnohem víc práce. Na druhou stranu ovšem klade audiokniha větší nároky na představivost malého posluchače. A zatímco pod pojmem liškoloušek si i bez obrazu každý něco představí, výraz hafíci, navíc u něčeho, co má údajně plout oblohou, už může být pro někoho, kdo s komiksem nepřišel do styku, větší oříšek. Nikde to ale není tak zásadní, aby to bylo na překážku pochopení příběhu.

Martha Issová navíc posluchače textem provádí se suverénní lehkostí. Hilda je v anotacích často popisovaná jako rozumbrada, což je poloha, která se Issové daří. Zároveň se jí povedlo vystihnout samozřejmost, s níž se Hilda pohybuje mezi všemi těmi neobyčejnými bytostmi, i neotřesitelné přesvědčení, že s každým se dá přece rozumně domluvit. Ať je holčička dobře naladěná, rozzlobená, nebo smutná, interpretka se nikterak nepitvoří a působí vlastně pozitivně. Jen na místech, kde jsou v knižní verzi pasáže zvýrazněné užitím velkých písmen, adekvátně zvyšuje hlas. Podstatné však je, že ani v případě, kdy to zavání opravdovým nebezpečím, nepřepíná do přehnané dramatičnosti či tragičnosti. Otupuje se tak případný strach malých posluchačů. K větším hlasovým eskapádám se interpretka uchyluje jen v případě pidilidí, pro něž volí tenký pisklavý hlásek, a v případě obrů, kde jde s hlasem naopak hodně hluboko a přitom zpomaluje. Skoro to pak působí, jako kdyby s klesajícím hlasem klesala i inteligence dané bytosti, což je trošku škoda, ale jako protiváha pištění malých skřítků je to docela pochopitelné.

Skalní Hildini fanoušci by mohli pociťovat rozčarování z toho, že si audiokniha vzala za materiál námět, který se proslavil především díky schopnosti vyprávět obrazem. Nicméně svět, který Luke Pearson vytvořil, je natolik působivý, že obstojí i v podobě slov. Příběh je navíc zřejmě dostatečně nosný, aby fungoval i v jiných mediích. Obzvláště za doprovodu jemně veselých hudebních předělů a v podání Marthy Issové, která výstižně kombinuje dobrodružství a laskavost, které jsou Hildě vlastní. A možná je právě toto zpracování přístupnější a má potenciál oslovit i mladší děti, než jimž je určen komiks. Když nic jiného, o jeho kvalitách svědčí vítězství v Bystroušce.