To není možné, přemítám u plotny míchajíc vydatnou polévku, to bude chyba. Nemůžou přece proti sobě postavit mořské tyranožraloky a sladkovodní bělice, to k sobě prostě nepasuje. Vzápětí dostanu podrobnou přednášku, že to ve výjimečných situacích jde. Nastane to koncem října, obrovské fotbalové zatmění slunce, ze kterého vzejde jen jeden vítěz. Pokud to teda nebude nerozhodně. Kdo hraje za Barcelonu? míchám v klidu svůj hrnec. Chtělo by to přisolit. Nejsou to náhodou všechny ty dresy, co máme doma a které peru zásadně v ruce? Jsou. To tu bude i Messi? Jak jsem si to mohla nespojit! Musím tu informaci vstřebat. S Messim bych si dala říct i já. Půjdu na ten zápas taky! Ale lístky budou drahé a nás je pět. Ledaže by prostřední syn, kterého sport nezajímá a který ve volném čase vynalézá, se mnou zůstal doma. Dobře, tak teda nepůjdu. Od této chvíle ale kontrolujeme web třikrát denně. Koncem měsíce už naše snažení ochabuje, pro obyčejné smrtelníky vstupenky prostě nebudou. A i kdyby byly, spláceli bychom to do konce našich bídných životů.

Takže jinak. Počkáme si na Něho před hotelem. Opřu se do toho a vygoogluju, kde bude španělská parta přespávat. Nejraději bych tam vyrazila hned. Jenže hráči jsou pořád doma, kopou si míčem a debilně se u toho smějou. Já na jejich místě už bych v pokoře a nervozitě seděla na letišti, ale vousatý Messi plus ten vlasatý a taky ten, co kouše, se do Čech nehrnou. Já ale na ně nemám celý den, proč se sakra nejdou chvíli projít k nám na most, všem by nám to ulehčili. Než se vrátí děti ze školy, opět připravím vydatnou polévku. Kdyby byl Vousatý co k čemu, přijde ochutnat. Nalila bych mu, přisolila, opepřila, jak je libo. Rychle uděláme úkoly a už nás doma nic nedrží.

Ani jeden černý fix ale nepíše. Panika. Čím se nám Messi podepíše? A kam vlastně? Jsme prachmizerně připraveni. Nakonec máme plný batoh propisek a vyrážíme. Je teplo, skvělý den. Volá nám ale tatínek, že prý jdeme brzy, dle zpráv dosedne Messi až za dvě hodiny. Vracíme se domů. Polevuju. Za dvě hodiny už se mi nikam nebude chtít. A proč je ten zítřejší zápas vlastně až v devět večer? Asi budu muset zavolat na stadion, jestli by nezačali dřív. Kvůli dětem. Aby ten prostřední, kterého to vůbec nezajímá, u televize nudou neusnul. V televizi to vůbec nedávají, dozvím se záhy. Přímé přenosy koupila stanice, kterou jsme si nezaplatili, takže smůla. Je tohle možné? Tudíž k hotelu, nic jiného nám nezbývá. Políbím na rozloučenou našeho vynálezce a jdeme. Pak už se v centru města opíráme o zátarasy v davu španělsky mluvících lidí. Máme dobrá místa. Spekulujeme s cizím pánem, kam až autobus barcelonských barev zajede. Pán si vyčítá, že se neoholil. Selfie s Messim teď prý nebude dokonalé. Je nervózní. Já se nemám čeho bát. Výrazně jsem se nalíčila, což dělám jen z recese. Nebo když má dosednout Messi. Minuty běží pomalu a baterie foťáku je skoro vybitá. Můj nejstarší syn je hrozně vážný. Vůbec nedělá kraviny. Ani ten nejmladší. Ještě se spolu dneska nepohádali. Zajímavé. Slibujeme si už podesáté, že jestli se to nepovede, nikdo nebude nikomu nic vyčítat. Je to jen amatérský pokus, Barcelona prý stejně podpisy nedává.

No a pak přijede modrý autobus, ale místo jízdy popředu k hotelu zacouvá a během pár vteřin jeho obsah naskáče do nejdražšího hotelu v Praze bočním vchodem. Davy lidí mají smůlu. Přesuneme se na správná místa, kde čekáme ještě hodinu, napětí by se dalo krájet a je to hrozně zajímavé. Před hotel vyleze už jen barcelonský trenér, ale ten mě neba. Naštěstí není zima, takže nikdo z nás kvůli fotbalu nedostane zápal plic. Jedeme domů. Na počítači si prohlédneme, jak to vypadalo i za autobusem, kam se dostali jen novináři. Několikrát si také přehrajeme video, jak Barcelona vystupuje z letadla. Messi mhouří oči a je jako vždy vážný. Ten kousavej za ním si nepochopitelně nalévá z termosky pití, když sestupuje po příkrých schodech! Proč se nenapil, než dosedli? To snad není možné. Pouštíme si to znovu. On si fakt nalévá pití! No a ten další by se i rád vyfotil a klidně by chvíli podepisoval, ale určitě to má zakázané, tak si jen tak píská. Má umyté vlasy a má jich hodně. Jak s tímhle bude zítra hrát, vždyť mu to leze do očí! Ale obleky mají pěkné, hezky se hoši sladili.

Našemu vynálezci doma se mezitím zadařilo, vymyslel skvělou věc! Následující večer stojíme všichni dle jeho instrukcí na střeše obalení v alobalu, držíme magnety a voláme zvláštní zaklínadlo. Pak nám v televizi naskočí přímý přenos a můžeme se hádat, komu fandíme. Já těm hezčím. Těm, co si dokážou nalít pití, když vystupují z letadla. Těm, kteří odjíždějí okamžitě po odpískání konce na letiště a zanechávají za sebou sychravý smutek a neuvěřitelný hotelový bordel. A taky nové šály, dost drahé a kousavé, ale na památku.