Byt ve venkovském domě je kniha, v níž se německý spisovatel W.G. Sebald (1944–2001) vyznává z obdivu k několika autorům, zejména Johannu Peterovi Hebelovi, Gottfriedu Kellerovi a Robertu Walserovi. Jejich texty ho provázely celý život. Blízké a inspirativní je pro něj nejen jejich pojetí literatury, ale i rodný kraj švýcarsko-německého pomezí.

Z harmonických dob
Pokladnička porýnského domácího přítele bádenského vikáře a pozdějšího poslance Johanna Petera Hebela (1760–1826) je kniha u nás málo známá, česky nevyšla. Jedná se o soubor textů, které již dříve vycházely v jednotlivých ročnících jeho pravidelného kalendáře. U takového typu literatury musely být příběhy napínavé a rychle zaujmout, vzhledem k malému rozsahu, který jim byl vymezen. Hebel tuto formu dovedl k mistrovství, dokázal všednodennost prodchnout dramatickými prvky a spojit se vzdálenými událostmi. Sebald se nevěnuje jednotlivým povídkám obsahově, ale sleduje rysy společné pro stavbu příběhů. Vysvětluje trik, s jakým jsou zde propojeny velké a malé události, vedle líčení historických momentů dokáže Hebel vyjádřit i hluboké pochopení pro obyčejné lidské utrpení. Jak si Sebald všímá, přes veškerá dramata a dějová zakolísání nakonec vše dobře dopadne: nejasné a tajemné je vždy objasněno, i ta nejpodivnější postava má v tomto světě své místo. Rovnováha světa je zachována.

V pozdějších textech narušuje běsnění napoleonských válek zavedenou konstelaci harmonicky uspořádaného světa, a nenechává ani Hebela neúčastným. Pro Sebalda jsou tyto události předzvěstí válečných hrůz 20. století a vedou ho k úvahám nad vývojem válek od lokálních střetů k mezinárodním konfliktům a celkově výrazné proměně společnosti.

Doba změn
Švýcarský autor Gottfried Keller (1819–1890) patří k předním představitelům realismu v německy psané literatuře. Česky vyšlo několik jeho knih, nejznámější je patrně novela Romeo a Julie na vsi. Devatenácté století prožil s jeho vzlety a pády. Revoluční dobu roku 1848 strávil v Německu, patřil k těm, kteří sdíleli víru v lepší zítřky. Postupem doby si stále výrazněji všímá společenských změn vyvolaných rozmachem raného kapitalismu. Dřívější víra v pozitivní změnu společnosti ustupuje realistickému hodnocení běhu věcí. Nová ekonomická situace mění poměry jednotlivých skupin obyvatelstva. Úspěch v sobě nese riziko pádu a činí člověka závislým. Ekonomicky nepotřební se stávají stejně nedůležitými jako odložené věci. Sebalda zajímá, jakou pozornost Keller věnuje lidem na okraji společnosti a jejich snaze o uchování vlastní důstojnosti. Při svých úvahách se zaobírá zejména vývojovým románem Zelený Jindřich. Keller na něm pracoval řadu let, až v konečné verzi textu našel pro svého hrdinu formu smíření s životem a vlastním osudem.

U tohoto autora Sebald také nachází jeden ze svých ústředních motivů, téma exilu, odchodu za „lepším“ životem. V tehdejší době takový krok znamenal naprosté vykořenění, vzhledem k náročnosti cesty bylo zjevné, že návrat je nemožný.

Zmizet ze světa
„Všechno, co stojí v těchhle s ničím nesrovnatelných knihách psáno, má sklon se někam odkrást, zmenšit, vypařit – jak by možná řekl sám autor. Zrovna tam, kde se nám zdálo být ještě před okamžikem něco důležitého, nenajdeme najednou vůbec nic. Naproti tomu ve Walserových nerozvážnostech a pošetilostech se nezřídka skrývají nezměrné hlubokomyslnosti.“ (s. 112) Těmito slovy charakterizuje Sebald texty švýcarského spisovatele Roberta Walsera (1878–1956) a všímá si při tom i životního příběhu autora. Vnímá neukotvenost a nemateriálnost, s jakou žil. Píše ale také o Walserově dandyovské pozornosti, kterou věnoval zejména v mladších letech svému oděvu a která prozrazuje, s jakou důkladností si byl vědom každého detailu. Sebald popisuje Walserův autorský jazyk, vyznačující se neústupným cizelováním detailů. Řada ozdob, zhotovených pouze pro potěchu vybraného čtenáře, se prolíná s nekončícím proudem metafor a novotvarů. Walserovy literární postavy vnímá Sebald jako náhodné kolemjdoucí, zbloudilé existence procházející na pozadí. Podle Sebalda se Walser noří do svých textů, aby s nimi splynul a unikl tlaku společenských poměrů. Tento tlak vnímal stále silněji, přicházející nemoc ho světu ještě více vzdálila. Walser se zcela uzavírá do sebe a svých textů.

O literatuře
Textem o Robertu Walserovi se završuje pomyslná evoluce, kterou Sebald v knize sleduje. Souvislost všech esejů je zřejmá. Ekonomický a politický vývoj a společenské změny 19. století svět propojují. Lokální události nabývají globálního významu. Svět se stává komplexnějším a jednotlivec je součástí daného systému. Šance na únik nejsou velké a vždy s sebou nesou oběti. To dobře ilustrují texty i osudy představených autorů. Jejich vize ideálního světa se stále více vzdaluje tomu reálnému.

Německý autor Eduard Mörike, filozof a spisovatel Jean-Jacques Rousseau, malíř Johann Peter Tripp a jejich tvorba jsou námětem dalších esejů. Ústřední téma knihy doplňují o další variace.

Sebald rozebírá přístup svých oblíbenců, představuje nástroje a konkrétní postup. Nahlížíme do kuchyně autorského tvůrčího procesu. Když vidíme, které prvky v dílech těchto autorů akcentuje, rozumíme tomu, proč právě zde čerpá inspiraci. Jeho pohled je podnětný, ukazuje texty jako živé organismy, které hovoří se čtenáři a vyprávějí příběh svého autora.

Četba nám připomene mnohé charakteristické rysy Sebaldova psaní. Je velice přesný, dbá na každou maličkost. Reálné střípky vkládané kousek po kousku do mozaiky vytvářejí celistvý obraz, přesahující reálný základ. I zdánlivá nahodilost má svůj význam, který je třeba odhalit. Je znát potěšení a hravost, s jakou se texty a autory zaobírá, s jakou láskou své postřehy předkládá.

Čteme o autorech u nás málo známých. Nejvíce v povědomí bude z oné ústřední trojice patrně Robert Walser, jeho stěžejní texty vyšly v posledních letech v překladu Radovana Charváta v nakladatelství Opus. Kniha je přínosem ale i pro ty, kdo se s představenými autory či s texty W. G. Sebalda dosud nesetkali. Svým nadšením pro literaturu je nakažlivá.

Škoda jen, že tato výjimečná pozvánka do světa literatury se netěší přiměřené pozornosti nakladatele. Text je doprovázen nejen fotografiemi, ale i reprodukcemi, které nebyly myšleny jako pouhý dekorativní doplněk textu. Obsahově jej doplňují, a proto je škoda černobílého provedení, které nakladatel zvolil namísto původní barevné reprodukce. Podivný je i přebal knihy, kde nakladatel zjevně rezignoval na adekvátnost výtvarného pojetí, jakou se vyznačují předchozí česká vydání Sebaldových titulů. Kniha byla po několik týdnů dostupná jen omezeně, nyní je opět v prodeji. Případní zájemci mají tady v každém případě druhou šanci.