Poprvé se v češtině představuje Matias Faldbakken (*1973), norský spisovatel a především výtvarný umělec, který se svými často kontroverzními díly proslavil i v zahraničí. Jeho nejvýraznějším literárním počinem je bezpochyby trilogie Skandinavisk misantropi (Skandinávská mizantropie), již v letech 2001–2008 vydal pod arabsky znějícím pseudonymem Abo Rasul a která karikuje severskou společnost. Mezitím stihl napsat ještě povídkovou sbírku Snort Stories a parodii na divadelní hru Domeček pro panenky Henrika Ibsena s názvem Kaldt produkt (Chladný produkt). Poté se nadlouho odmlčel, věnoval se výtvarné tvorbě a až v roce 2017 přišel s útlým románem Restaurant The Hills.

Tato kniha jako by čtenáře ihned přenesla na jiné místo a do jiné doby, přestože je zasazena do současného Osla v době plné technických vymožeností. Ve smyšlené restauraci The Hills se však zastavil čas. Její interiér i obsluha upomínají na slávu starobylých vybraných restaurací a kaváren přelomu 19. a 20. století. Hlavním hrdinou je bezejmenný číšník, z jehož perspektivy se seznamujeme s chodem podniku, jeho historií, s kolegy i se stálými hosty. Každý den tu vládne do nejmenšího detailu stejná rutina, avšak jen do chvíle, kdy se tu na pozvání jednoho ze štamgastů objeví nový host – pohledná mladá žena, které číšník pro její dětskost přezdívá Dáma-dítě. Ta naruší jeho dokonale organizovaný svět a tím i jeho perfektní sebeovládání. On přitom jakékoli nepředvídatelné chování, natož když se týká jeho samotného, těžce nese.

Restaurant The Hills se od předchozí Faldbakkenovy tvorby značně liší. Zatímco u jeho dřívějších knih je zřetelná zejména snaha provokovat a je takřka nezbytné je číst s vědomím nadsázky, jeho nejnovější počin je podstatně uměřenější, klade důraz na literární jazyk, téma je univerzálnější, a má tak lepší šanci oslovit i zahraniční publikum. Největší předností textu je detailní vykreslení prostředí a číšníkův suchý humor, jímž nešetří ani sebe samotného: „Snažím se myslet pozitivně. Každý den vídám svůj starý opotřebovaný obličej v zrcadle a říkám si: Co vidíš, je nejmladší verze toho, na co se budeš dívat po zbytek života.“ (s. 184) I když je takových vtipných průpovídek v románu více, přece jen bych od Faldbakkena čekala břitčí humor a vynalézavější kritiku moderního světa. Číšníkovo exaktní, rýpavé až teatrální vyjadřování nicméně skvěle umocňuje precizní, vycizelovaný jazyk, který naštěstí díky Jarce Vrbové vynikne i v českém překladu.

Jelikož je kniha prostá výraznějších dějových zvratů, klade poměrně velké nároky na čtenářovu pozornost. Text je hutný, hodně popisný a vyžaduje pozvolné čtení, rozhodně nebudete obracet jednu stránku za druhou. Román (či novela?) připomíná obraz, do nějž je nám umožněno nahlédnout, dozvědět se trochu víc, ale zdaleka ne všechno. O číšníkově životě mimo restauraci nic nevíme, přesto s ním soucítíme v jeho zoufalé snaze udržet svět takový, jaký ještě nedávno býval, ve snaze zachovat si tu poslední ostrůvek předvídatelnosti. Z tohoto pohledu je zajímavá myšlenka, zda postava Dámy-dítěte nemůže být symbol hlubších, celospolečenských změn. Zdá se však, že Faldbakkena přece jen zajímá spíše osobní rovina a citové otřesy jeho protagonisty.

Není pochyb, že se zde díky Světové knihovně Odeon v češtině objevuje výrazný norský spisovatel, jehož tvorbu by si neměli nechat ujít zejména ti, jež při čtení oslovuje atmosféra, postavy a jazyk více než příběh.