Nad příběhem krátkozraké Katky, která v New Yorku vzpomíná na své dětství v Paříži, se setkaly dvě přední osobnosti francouzské literatury – spisovatel Patrick Modiano (nar. 1945) a kreslíř Jean-Jacques Sempé (nar. 1932). Výsledek spolupráce poprvé uveřejnili v roce 1988 v měsíčníku zaměřeném na kreslené příběhy Je Bouquine. O třicet let později si příběh díky nakladatelství Albatros a překladatelce Jovance Šotolové mohou přečíst i čeští čtenáři. Přestože obálka a název knihy lákají spíš děti, obsah v mnohém osloví i dospělé.

Každý, kdo někdy nosil brýle, ten pocit dobře zná. Bez dioptrické pomůcky se svět rozplyne do rozmazaných šmouh a nejasných obrysů, v nichž fantazie pracuje naplno. Do tohoto snového světa ráda uniká i hrdinka knihy pro starší děti Katka, malá Pařížanka, která by se chtěla stát tanečnicí. Jako její matka, původem Američanka, jež jednoho dne odjede do New Yorku za taneční kariérou a nechá holčičku s otcem trávit dny v jeho spediční firmě. Katka by měla nosit brýle… Jenže – mít dva světy, jeden reálný a jeden snový, je přece o tolik zábavnější! A tak je stejně jako obrýlený tatínek čas od času odkládá a oba z reality utíkají do svého světa.

Nositel Nobelovy ceny za literaturu Patrick Modiano se v příběhu vrací ke svým oblíbeným tématům – rekonstrukci minulosti, fungování lidské paměti a hledání identity (podobně jako například v románech Ulice temných krámků, česky 2014, nebo Dora Bruderová, česky 2007). Stejně jako v lidských vzpomínkách, i v knize se některé zážitky z Katčina dětství jen mihnou, bez dalšího vysvětlení, zato s velkými emocemi. Můžeme jen hádat, proč vlastně matka opustila rodinu, odchod ale například naplno procítíme při dojemné scéně, kdy tatínek s dcerou slepují sošky rozbitých tanečnic. Jejich intimní a spiklenecký vztah zapadá do kulis Modianova poetického a nostalgického obrazu Paříže.

Příběh budoucí tanečnice Katky je bezesporu zábavný i pro děti, ale v oné nostalgické náladě se spíše poznají dospělí, kteří si sami hýčkají své matné vzpomínky na dětství, v nichž spousta věcí a zážitků zůstává jako v mlze. Každý bez rozdílu věku pak určitě ocení Sempého ilustrace, nejen proto, že výtvarníkův rukopis zná z Mikulášových příhod, ale především proto, že jsou vkusná, vtipná a rovnocenná složka příběhu. Autorskou dvojici dobře doplňuje i překladatelka Jovanka Šotolová, která pro pojmenování postav volila zábavné české ekvivalenty, například otravného otcova společníka nazvala panem Otrapou. Změnilo se i jméno hlavní postavy: Katka Krátkozraká se ve francouzštině jmenuje Catherine Certitude, tedy Katka ,,Jistota” (s odkazem na jistotu mezi reálným/nereálným).

Sedmdesát stránek zmizí před očima jako nic, stejně jako Modianovy postavy a místa, která se životem jen letmo mihnou, a přesto nám v určité formě zůstávají v paměti. Příběh by unesl ještě o pár stránek navíc a některé nejasné detaily přece jen víc osvětlení, ale i na takto krátký text se vyplatí si brýle na čtení rozhodně nezapomenout! Ať už na skutečný život nahlížíte s nimi, nebo raději bez nich.