Slavné příhody malého Mikuláše, obyčejného kluka s obyčejnými klukovskými starostmi, začaly vznikat na konci padesátých let. V češtině jsme si první knížku z několikasvazkové série mohli přečíst o dvacet let později. Bohatě ilustrované popisy rošťáren Mikuláše a jeho party nicméně dodnes zdobí dětské knihovničky a pro některé z odrostlejších kluků a holek stále patří ke knížkám, jež si s potěšením louskají ještě dnes.

„Mikuláš“, pod nímž jsou podepsáni autor René Goscinny a ilustrátor Jean-Jacques Sempé, vycházel zprvu jako komiks, a to od poloviny padesátých let v belgickém týdeníku Le Moustique. Goscinny tehdy psal pod pseudonymem d’Agostini a původně byly tyto ironicko-satirické zkratkovité příběhy určeny pro dospělé. Od roku 1959 se historky začaly objevovat v nedělní příloze francouzského regionálního deníku Sud Ouest. I tady byly publikovány na pokračování, tentokrát ale už ne jako komiks, nýbrž v podobě bohatě ilustrovaného textu.

Prvních pět knížek formátu, který vešel do dějin a čte se dodnes, vyšlo na začátku šedesátých let péčí francouzského nakladatelství Denoël. Na začátku nového tisíciletí, dvacet let po smrti svého otce, se pokusila vrátit Mikuláše na knižní pulty Goscinnyho dcera Anne, dokonce si kvůli tomu založila vlastní nakladatelství. Povedlo se. Kromě již známých svazků se na trhu objevily i dosud nepublikované Mikulášovy příhody a knihy začaly být ještě slavnější než dřív. Ve Francii poté vznikl také animovaný televizní film a dva celovečerní hrané filmy, Le Petit Nicolas (2009) a Les Vacances du Petit Nicolas (2014).

Český Mikuláš
V češtině se slavný hrdina objevil prvně díky překladu Tamary Sýkorové, vydanému už roku 1970 v Albatrosu jako Mikulášovy patálie. A to dokonce s původními ilustracemi J.-J. Sempého, což tehdy zdaleka nebylo v české ediční praxi zvykem, neboť bylo snazší (a možná i levnější) chlubit se prvotřídní uměleckou kvalitou našich původních dětských ilustrovaných knih a tvářit se, že nikde jinde na světě nic podobného nemají. Jen na okraj a pro pořádek: českým odvarem Mikulášových patálií byly v té době vznikající Boříkovy lapálie Vojtěcha Steklače. Vycházely původně v časopisu Ohníček a záhy i knižně (od roku 1970, série dohromady obsáhla celkem jedenáct svazků).

Knížka Mikulášovy patálie se rychle dočkala reedic a o deset let později vyšel péčí téhož nakladatelství a stejné překladatelky další díl, Mikulášovy prázdniny.

Na začátku 90. let Albatros vydal Patálie a Prázdniny v reedicích. Od roku 1997 se na přechodnou dobu Mikuláše ujalo nakladatelství BB/Art, jeho zásluhou přibyly další svazky (Mikulášovy přestávky, Mikulášovy průšvihy), přičemž překladatelka je uváděna s rozšířeným zněním jména (T. Sýkorová-Řezáčová). Tyto tři knížky BB/Art znovu nabídl roku 2011. Na trhu jsou však dnes i publikace z Albatrosu. Toto nakladatelství se od roku 2005 k Mikulášovi vrátilo, přičemž navázalo na comeback celé série a nová vydání ve Francii. Přišlo s novými řadami: Nové Mikulášovy patálie (Návrat z prázdnin, Sváteční oběd, Bezvadný vtip), Nové Mikulášovy průšvihy (Dopis Ježíškovi, Polívka nemá rád zmrzlinu) – opět v překladech Tamary Sýkorové. Poslední vydání (znovu celých sérií) z dílny tohoto nakladatelství jsou z roku 2013.

Mikulášovy patálie dále u nás byly zpracovány jako audiokniha (namluvil Dominik Renč, vydal Albatros) a podle knižních příběhů vzniklo například i divadelní představení spolku Kašpar, uváděné v režii Filipa Nuckollse v pražském Divadle v Celetné.

České překlady knížek o Mikulášovi vytvořily pro původní příběhy částečně lokalizovaný rámec. Překladatelka Tamara Sýkorová nepopírá, že se víceméně podvědomě nechala inspirovat s podobnou nadsázkou stylizovaným a velmi populárním románem Karla Poláčka Bylo nás pět. Její přístup lze označit za promyšleně respektující z hlediska toho, co bylo třeba v knize zachovat, a vhodně kreativní tam, kde bylo záhodno text přiblížit dětskému čtenáři s jiným kulturním zázemím. Nejnápadnější je překladatelčin zásah u převodu jmen Mikulášových kamarádů. Pro devět členů nerozlučné klukovské party našla původní verze inspiraci ve francouzské či římské historii a v řecké mytologii a nazývá je Alceste, Clotaire, Eudes, Rufus, případně jim přidělila přízviska zastaralá, pro tyhle rošťáky navýsost směšná (Agnan, Geoffroy, Joachim, Maixent). V češtině je známe jako Albína, Augustýna, Celestýna, Fridolína, Jáchyma, Kryšpína, Vendelína a Viktorína.