Podobně jako Mišaniho prvotina Případ pohřešovaného, je i román Možné násilí zasazen do malého šedivého města Cholon nedaleko Tel Avivu. Přestože román představuje novou kapitolu a nový případ detektiva Avrahama Avrahama, čtenář si ho vychutná mnohem víc, zná-li Mišaniho první román. Detektiv Avraham se ke svému předchozímu případu z minulé knihy opakovaně vrací, děsí se toho, že by znovu mohlo být spácháno násilí na dítěti, a dělá vše pro to, aby k tomu nedošlo. (Prozrazení zápletky z první knihy se nelíbilo ani izraelskému nakladateli, Mišani si ale „spoiler“ obhájil.) Násilí páchané navzájem blízkými lidmi uprostřed nejužší rodiny je totiž pro autorovu tvorbu zásadní a i jeho postavy se s ním vyrovnávají dlouhodobě. Zkratkovité detektivovy úvahy během vyšetřování vedou navíc i tentokrát k chybám. Stejně tak se dějem Mišaniho druhého románu prolíná i Avrahamův nešťastný vztah s Mariankou, se kterou se seznámil na stáži v Bruselu, kam odjel během vyšetřování případu Ofera Šarabiho z předchozí knihy.

Avraham Avraham je pro zkušeného čtenáře detektivek vůbec zvláštní postava. Není sebevědomý, spíše čtenáře znejisťuje, není tím typem důmyslného detektiva, jako je Sherlock Holmes. A přesně o to se Mišani snaží – představit reálnou postavu detektiva, který by se skutečně mohl v malém bezvýznamném městě, jako je Cholon, objevit. Ve městě, které trpí komplexem maloměsta, jehož obyvatelé jsou zejména orientální Židé, Mizrachim, kteří vzhlížejí k Tel Avivu, symbolizujícímu západní svět. I Avraham trpí jakýmsi komplexem malosti, komplexem svého orientálního původu, který izraelskému čtenáři napoví už jeho jméno. Ví, že nikdy nebude tím „západním“ detektivem z románů, které tak náruživě čte, ani úspěšným vyšetřovatelem velkých kriminálních případů, o kterých slýchá v zahraničním zpravodajství. Mišani se ve své tvorbě zaměřuje naopak na zdánlivě „malé“ zločiny, hrdinou není agent Mosadu, ale izraelský občan, který řeší neshody a zoufalé činy běžných obyvatel. Sám spisovatel k tomu dodává, že „v Izraeli se mísí odlišné kultury, prostředí, politické názory a náboženství a tenhle fakt je zdrojem nepochopení a potažmo zločinů“.

V románu Možné násilí se současně odehrávají dvě prolínající se příběhové linie. Detektiv Avraham se vrací z dovolené v Bruselu a rovnou se ujímá nového vyšetřování. U mateřské školky někdo položil kufr s atrapou výbušné nálože a hlavním podezřelým je recidivista Amos Uzan. Pro nedostatek důkazů je Uzan propuštěn a vyšetřování se ocitá na mrtvém bodě. Do příběhu však následně vstupuje Chajim Sara, otec dvou dětí, jehož mladší syn navštěvuje onu školku v Lavanově ulici. Sara pojal podezření, že ředitelka školky Chava Kohenová hrubě zachází s jeho synem, který se ze školky vrací s modřinami. Zároveň Sara není jediný rodič, který si na Chavu Kohenovou stěžuje. Detektiv Avraham je přesvědčen, že mezi Sarou a kufrem s bombovou atrapou existuje nějaká souvislost.

Chajim Sara je psychologicky nejvýraznější postava celého románu. Jeho hlavním traumatem je vztah k dvěma synům, k nimž si těžko hledá cestu. Snaží se být dobrým otcem a spřádá plány, jak jednoho dne budou všichni tři žít jako spokojená rodina. Sarův starší syn svému otci často vypráví „o tatínkovi, kterého měl předtím, o tatínkovi, který pomohl jejich mamince utéct“. Sara nechápe, kdo je onen tatínek, ale ví, kde se nachází jeho žena a matka jeho dvou synů a kdo jí pomohl zmizet.

Po neúspěšném výslechu všech podezřelých zatelefonuje do školky v Lavanově ulici jakási žena a oznámí, že „kufr s náloží byl teprve začátek“. Události dostávají nový a napínavý spád. Detektivu Avrahamovi Avrahamovi se nakonec jako v každé správné detektivce podaří zjistit, kdo položil kufr s atrapou u školky v Lavanově ulici, stejně tak jako co se stalo s ženou Chajima Sary. Avrahamovo konání však doprovází neustálá nejistota a trauma, které si nese ze svého předchozího vyšetřování zmizení náctiletého chlapce Ofera Šarabiho z Mišaniho prvotiny. Avraham ví, že si v případu Šarabiho nepočínal dobře, že udělal mnoho chyb, které nakonec vedly k tomu, že pachatel možná nebyl spravedlivě potrestán.

Oba Mišaniho romány vyšly v překladu Jindřicha Vacka. Na rozdíl od ostatních Vackových překladů z hebrejštiny (vzpomeňme například klasická díla hebrejské literatury Viz LÁSKA Davida Grossmana, Rosendorfovo kvarteto Natana Šachama, Šátek a jiné povídky Šmuela Josefa Agnona a další) působí překlad Mišaniho románů težkopádně a zastarale. Hebrejský originál je napsán, slovy samotného autora, „průzračnou“ hebrejštinou, tuto lehkost se však ne vždy podařilo přenést do českého překladu. Stejně tak by stálo za úvahu, zda překládat doslovně do češtiny kupříkladu hebrejské názvy ulic, zda se přiklonit k Vackově verzi „ulice Odborů“, či zda ponechat „ulice Histadrutu“ a podobně.

Za Možné násilí, druhý díl trilogie o detektivu Avrahamovi Avrahamovi, získal Mišani v roce 2014 Bernsteinovu cenu za nejlepší izraelský román. V češtině vydalo knihu nakladatelství Argo v květnu tohoto roku, a Mišani tak svůj román představil na letošním veletrhu Svět knihy. Třetí díl trilogie Muž, který chtěl vědět všechno (Ha-iš še-raca ladaat ha-kol), na český překlad teprve čeká. V současné době autor dokončuje čtvrtou knihu, která by měla vyjít v Izraeli na podzim tohoto roku, tentokrát se v ní však čtenářsky oblíbená postava policejního detektiva neobjeví.