Zakousnout se do literárního rébusu
Je to vůbec literární dílo? Nebo jen roztažená hádanka? České vydání devadesátiletého knižního rébusu bylo letos patrně nejzvláštnější knihou na domácím knižním trhu.
Nejprve rekapitulace toho, co je o knize Kainova čelist jasné: pod pseudonymem Torquemada ji v roce 1934 vydal proslulý autor časopiseckých rébusů, křížovek a hádanek Edward Powys Mathers (1892–1939). Zajímavostí je, že už při luštění jeho kratších prací si čtenáři stěžovali, že jsou příliš složité, a tuto stostránkovou hádanku vyřešili ve své době jen tři luštitelé, přičemž další se přidal při obnoveném vydání v covidovém roce 2019, kdy se v karanténě nedalo nic moc dělat a bylo dost času se zabývat něčím podobným. Toto obnovené vydání podnítilo nový zájem jak o text, tak o autora jako takového a přimělo i zahraniční nakladatelství, aby knihu přeložila a vydala ve vlastních jazycích.
Pro Argo Kainovu čelist přeložila Michala Marková, která se už osvědčila u jiných překladatelských oříšků, od jazykově vynalézavých komiksových stripů až po rozsáhlou historickou trilogii o Thomasi Cromwellovi. A je nutné před ní smeknout, přestože patrně nikdo nedocení, zda se jí překlad podařil, či nikoliv – pokud tedy Torquemadovu hádanku nevyluští. Marková přitom musela projevit mimořádnou citlivost a jazykovou vynalézavost, aby odhalila a adekvátně přeložila nejen všechny autorovy jinotaje a slovní záměny, ale také záměrně zkomolená slova, která celým textem nenápadně prostupují. Zároveň jako překladatelka nesměla být příliš doslovná, aby udržela náročnost luštění. Musela to být neobyčejně složitá práce, kterou, jak již bylo řečeno, nejspíš nikdo kompetentně neocení.
Nakladatelská anotace uvádí, že je potřeba seřadit všech 100 stran ve správném pořadí, aby bylo možné určit šest vrahů (či vražedkyň) a šest obětí. Jenže tak jednoduché to není. Torquemada nenapsal souvislou knihu, jejíž stránky by pak jen zpřeházel. Můžeme tedy zapomenout, že bychom na začátcích stránek dohledávali nedokončené věty. Každá stránka nějak začíná a končí a přímo na sebe nenavazuje; tím je myšleno, že nepokračuje děj. On tam vlastně ani žádný pořádný děj není, jde jen o sled monologů několika vypravěčů, kteří toho ovšem více zatajují, než prozrazují. Čtenář obvykle vůbec netuší, o čem je na té které stránce řeč; mluví se tu v metaforách a básnivých spojeních, v každé větě se může skrývat hádanka.
To je první etapa luštění: dešifrovat jinotaje na jednotlivých stránkách, identifikovat jména postav, zjistit, o čem se mluví. Jen namátkou: celkem snadno bez dalších pomůcek odhalíme, že „divoký Oscar“ je Oscar Wilde, že Marata nezabila Charlotte Brönteová, ale Cordayová, že daleko od hlučícího davu byl patrně Thomas Hardy a tak podobně. Můžeme si přeložit latinské názvy rostlin, dohledat si nejrůznější data (například kdy byl v Amsterdamu dosažen rekord v hodu kladivem – v knize „kód hladivem“), ale tím se rozřešení záhady přibližujeme jen po milimetrech. A to na nás ještě autor jako správný detektivkář připravil falešného podezřelého, jímž bude patrně jistý Henry, v textu opakovaně zmiňovaný v podezřelých situacích a souvislostech. Dnešní čtenář má oproti luštitelům z roku 1934 výhodu v podobě internetu, na druhou stranu však už nemá potuchy o dobových kulturních a společenských fenoménech, na které Torquemada odkazuje.
Má tedy smysl Kainovu čelist vůbec číst? Pokud nemáte luštitelské choutky, tak spíše ne, leda jako kuriozitu, jež připomíná blahobytná léta britského impéria, kdy existovalo dost vzdělaných a inteligentních lidí majících dostatek času, aby se něčím podobným zabývali. Z literárního pohledu je to kniha až příliš nepřehledná a zmatená. Pokud máte ambici Kainovu čelist opravdu luštit, měli byste si předem odpovědět na několik základních otázek: Vyznáte se dobře v anglické literatuře (včetně poezie) konce devatenáctého a začátku dvacátého století? Vyznáte se v botanice, mineralogii a historii? Vyznáte se v anglických čajích? Umíte skvěle anglicky? Máte přečteny klasické detektivky, bibli a antickou mytologii? A především, máte dost času a trpělivosti?
Autor recenze bez mučení (ne náhodou si autor knihy dal pseudonym podle slavného španělského inkvizitora proslulého mimo jiné rafinovanými mučícími metodami) přiznává, že jakékoliv ambice pokusit se hádanku vyřešit jej přešly po přečtení několika málo stránek. A je upřímně zvědavý, zda se tu najde někdo, kdo se do luštění skutečně pustí.
Kupte si knihu:
Podpoříte provoz našich stránek.