Dobře odvedená překladatelská práce nespočívá v co nejpřesnějším převedení textu do cílového jazyka, nýbrž ve vyjádření smyslu, nálady a celkové atmosféry příběhu. V tomto ohledu se jedná o překlad velice zdařilý. Do sbírky byly vybrány reprezentativní kousky z Agnonových kratších útvarů, některé příběhy se odehrávají v diaspoře, jiné již v Izraeli. Jedno ale mají všechny povídky společné. Vždy se totiž nějakým způsobem obracejí ke čtenáři a vzbuzují v něm neklid. Neklid způsobený nejistotou, těkáním postav, které se octnou v situaci, kdy se musí rozhodnout pro to či ono řešení. Někdy je čtenáři toto schéma zřejmé (například v povídce Celý bochník, ve které hlavní hrdina řeší dilema mezi uspokojením vlastních primárních potřeb, konkrétně zahnání ukrutného hladu, a splněním slibu, jenž dal příteli), jindy jen tušíme, jaký boj se odehrává ve zdánlivě poklidném životě fiktivních, ač nám tolik blízkých, protagonistů. Například povídka Legenda o písaři je plná hmatatelného napětí, které kontrastuje s nenápadně plynoucím příběhem a životní drama je tím pádem předkládáno zcela nevzrušeně a věcně.

Agnonova próza je bezednou studnicí symbolů, narážek a na první pohled ne úplně zřejmých významů. Nepochybně se v tomto ohledu nechává inspirovat židovskými náboženskými texty, které nabízejí nepřeberné množství možností interpretace v závislosti na znalostech a jazykovém citu čtenáře. Někdy si nejsme úplně jisti, zda se ocitáme ve snu či v reálném světě, ale koneckonců i reálný svět má velký snový potenciál a tento poznatek se podařilo autorovi (i překladateli) zakódovat také do příběhů samotných. Čtenář je nucen zamýšlet se nad smyslem vlastní existence, nad životními prioritami, nad mezilidskými vztahy a jak tyto souvisejí se vztahem jedince ke Stvořiteli.

Otázka víry a tradice je vůbec dalším pojítkem většiny z děl Agnonovy tvorby. Například v povídce Šátek se setkáváme se světem dětských myšlenek. Zde se můžeme velice vybraným způsobem poučit o zásadní roli úcty k rodičům v židovství, ale také vidíme, že pomoc druhému v nouzi a strádání se klade na roveň tomuto principu. Stud a strach dítěte z reakce maminky na fakt, že její sváteční šátek, v němž je ukryto kouzlo rodinné pohody, se najednou nachází v rukou všemi opovrhovaného žebráka, se rozplynou, jakmile chlapec pochopí, že cena šátku ani maminčina radost z něj nemůže překonat cenu lidské dobré vůle, protože šátek patří koneckonců do světa pomíjivých materiálních statků.

Překlad Agnonovy tvorby do českého jazyka tak, aby si text zachoval svou jedinečnost a zároveň byl čtivý a dobře plynul, není snadný úkol. Práce je vlastně založena na neustálých kompromisech, které by ale neměly překročit určitou hranici, jestliže má příběh stále ještě odkazovat na svého autora. Překladatel se vyhnul také rozšířenému zvyku opatřovat překlad poznámkami, vysvětlujícími některá problematická místa v textu. Toto rozhodnutí se ukazuje šťastným, protože tím pádem nebyl narušen tok příběhu. Nepoučený čtenář je možná ochuzen o některé stylistické „lahůdky“, ovšem ani člověk, který sáhl po hebrejském originálu, nemusí vždy zachytit všechny možnosti výkladu, jež text nabízí. V tomto ohledu je v našem překladu zachováno přání autora vymanit čtenáře z pasivní konzumace textu, která je znemožněna právě nutností neustálého hledání alternativních významů.

Souboru se dá vytknout snad jen to, že jednotlivé povídky nejsou datovány, a tak nemůžeme sledovat vývoj autorova díla v dobovém kontextu.