Počet adaptací slavných i méně slavných knižních předloh je v letošním ročníku karlovarského festivalu zřejmě rekordní. Dle údajů v oficiálním festivalovém programu jich je nejméně šestnáct.

Část z nich, kupodivu ta menší, připadá na klasické filmy natočené podle klasických předloh: uvedeny budou například Vláčilova Marketa Lazarová (podle Vladislava Vančury), Kubrickova 2001: Vesmírná odysea (podle A. C. Clarkea), Hitchcockovi Cizinci ve vlaku (podle Patricie Highsmithové), Němcovy Démanty noci (podle Arnošta Lustiga) či slavná komedie jednoho z hostů letošního festivalu Barryho Levinsona Vrtěti psem, která vznikla podle románu Larryho Beinharta Americký hrdina. Ten vyšel i česky, avšak už v roce 1995, dva roky před premiérou filmu, a navíc v nakladatelství Mustang, které se v druhé polovině devadesátých let začalo potýkat se značnými ekonomickými potížemi a v roce 1999 zaniklo. A šance přiživit se na úspěchu filmu dotiskem nebo druhým vydáním předlohy se nechopilo.

Nekonvenční thrillery
Největší očekávání vzbuzuje seriálová adaptace prvotiny současné hvězdy psychologických thrillerů Gillian Flynnové Ostré předměty, jejíž první díl bude promítán mimo sekce. Televizní stanice HBO touží navázat na úspěch jiné filmové adaptace autorčiny knihy – Zmizelá, je však na pováženou, že román, který má oproti Zmizelé sotva poloviční rozsah, je natažen do osmi hodinových epizod.

Thrillery a detektivky jsou ostatně častým terčem filmařského zájmu a i v programu karlovarského festivalu jich najdeme několik, byť vesměs spíše nekonvenčních. Sekce Jiný pohled uvede novinku Timura Bekmambetova Profil, adaptaci knihy francouzské investigativní novinářky Anny Erelle V kůži džihádistky (Dans la peau d’une djihadiste) z roku 2015. Minimalistický thriller se soustředí především na komunikaci na obrazovce počítače a líčí, jak si novinářka založí falešný profil, jehož prostřednictvím chce oslovovat ženy, které se přidávají k Islámskému státu, namísto toho se jí ale osobně ozve jeden z klíčových členů této teroristické organizace. Autobiografická kniha stála také u zrodu novinky BlacKkKlansman slavného afroamerického režiséra Spikea Leeho: vybral si vzpomínky Rona Stalwortha, prvního afroamerického detektiva v Colorado Springs, který v roce 1979 dokázal telefonicky infiltrovat nově vznikající buňku Ku-Klux-Klanu; na osobní schůzky posílal svého bělošského kolegu. Spike Lee vše pojal v komediálním duchu a výsledkem je ironická satira, která letos získala Velkou cenu na festivalu v Cannes.

Originální variace na skandinávské detektivky Tina a Vore od původem íránského, avšak ve Švédsku působícího režiséra Aliho Abbasiho zpracovává (do češtiny zatím nepřeloženou) stejnojmennou povídku i u nás známého švédského autora nekonvenčních hororů Johna Ajvideho Lindqvista. Příběh se točí kolem samotářské celní úřednice, která dokáže čichem odhalit strach či úzkost lidí převážejících kontraband. Vedle kriminálního motivu je tu klíčový prvek milostné romance a samozřejmě dojde i na nějaké to nadpřirozeno.

Velká očekávání budí novinka nezávislé americké režisérky Debry Granik, která v roce 2010 uhranula syrovým kriminálním dramatem Do morku kosti (podle románu Daniela Woodrella). Tentokrát zfilmovala román My Abandonment (Mé zřeknutí se) od u nás dosud nepřeloženého Američana Petera Rocka. Film pod názvem Beze stop se opět věnuje vztahu otce a dospívající dcery, kteří se dobrovolně izolovali od civilizace – ale odtrženost samozřejmě jednoho dne končí a nadchází konfrontace.

Blízko kriminálnímu žánru má také japonský film Můj přítel A, který bude uveden mimo soutěž. Režisér Takahisa Zeze si jako předlohu vybral stejnojmenný román Gakuho Jakumara. Vypráví o zkrachovalém novináři, který musel najít obživu jako řadový dělník v továrně. Jednoho ze svých spolupracovníků ovšem identifikuje jako vraha dětí a novinářské ambice se vracejí. A také další východoasijský film se inspiroval literární předlohou: jednu z raných, do češtiny dosud nepřeložených povídek Harukiho Murakamiho zfilmoval pod názvem Vzplanutí korejský režisér Lee Chang-dong.

Konečně Don Quijote
Vůbec největší pozornost festivalového publika ovšem poutá nový film režiséra Terryho Gilliama, protrpěná svérázná variace na Cervantesova Dona Quijota s názvem Muž, který zabil Dona Quijota, o jejímž neúspěšném natáčení (Gilliam se o film pokoušel více než dvacet let) existuje i jeden docela úspěšný dokument Ztracen v La Mancha. Donem Quijotem je tu pomatený švec, který si rytíře kdysi zahrál ve studentském filmu a cítí se jím být i ve skutečnosti. A právě režisér onoho studentského filmu se stává jeho Sanchem Panzou a společně vyrážejí na absurdní pouť.

Věhlasní veteráni italské kinematografie bratři Paolo a Vittorio Tavianiové si pro svůj poslední film vybrali předlohu Beppeho Fenoglia Soukromá záležitost. Podobně jako většina Fenogliových knih (kromě intimnější Soukromé záležitosti, česky vydané v roce 1967, u nás vyšla především rozsáhlá nedokončená freska Válka na pahorcích, a to ve dvou vydáních, druhé v roce 2007) se i tato věnuje partyzánskému boji v Itálii v závěru druhé světové války. Spíše než válčící strany však autoři sledují milostný motiv a také osobní vyrovnávání se s válečnou zkušeností.

Filmové adaptace pocházejí častěji z USA a západní Evropy, letos se však v programu objevují i dvě adaptace východoevropské. Jedna tradičně z Polska: film 53 válek vychází z knihy Grażyny Jagielské Miłość z kamienia (Láska z kamene) o ženě sužované obavami o život svého muže, válečného reportéra. Nelineární psychologické drama natočila herečka Ewa Bukowska a soutěží v sekci Na východ od západu. V téže sekci najdeme také film Dýchat do mramoru od debutující litevské režisérky Giedrė Beinoriūtė. Jedná se o adaptaci stejnojmenného románu Laury Sintiji Černiauskaitė, intimní rodinný příběh o venkovském manželském páru se synem postiženým epilepsií, který se rozhodne adaptovat chlapce z dětského domova.

Literáti jako objekty filmařů
Na závěr dva snímky, které sice nevycházejí z knižní předlohy, s literaturou a literáty však pracují. Jde především o biografický film ruského režiséra Alexeje Germana Dovlatov, který líčí marné snahy talentovaného spisovatele publikovat (romány, povídky i časopisecké články) v zatuhlém sovětském režimu sedmdesátých let, aniž by si zadal s komunistickou propagandou. Sergej Dovlatov (1941–1990) se nakonec prosadil až v americkém exilu v 80. letech, kdy publikoval 12 knih; z té doby pocházejí i jeho dva v češtině vydané romány Lágr a Kufr. Germanův film vyniká atmosférou mlžného Leningradu a – dle festivalového programu – „zpřítomňuje éru, která vešla do dějin s příznačným názvem stagnace“.

Druhým „literárním“ filmem v programu je Planá hrušeň zkušeného tureckého režiséra Nuriho Bilgeho Ceylana. Vypráví o mladíkovi, který se po studiích na univerzitě vrací do provinčního města s přesvědčením o vlastním literárním talentu a výjimečnosti. Ale jeho finanční situace není ideální, a tak se postupně zaplétá do podobných existenčních problémů, jakými trpí jeho otec, jímž zprvu pohrdal.