Ještě před domácím uvedením filmové adaptace milostného románu Patricie Highsmithové Carol se na knižních pultech objevil i jeho první český překlad od Ludmily Jánské. Příběh spatřil světlo světa již na začátku 50. let, jeho ve své době kontroverzní sdělení dnes nabývá nových významů a pulsuje ze stránek knihy i bez dráždivé vizualizace na obálce – dokonalé Carol Cate Blanchettové.

Mladá jevištní výtvarnice Therese Belivetová si před Vánocemi přivydělává v newyorském obchodním domě Frankenberg. Zpoza pultu v oddělení panenek pozoruje „našminkované tváře žen v norkových a sobolích kožiších“ a čeká, až jí něco nebo někdo vtrhne do života a obrátí ho naruby. Tuší, že Richard Semco, se kterým udržuje hezký, ale chladný vztah, to nebude. Jiskření v dívce probudí až tajemná dáma, která se jednoho dne objeví u Frankenberga, aby své dcerce koupila k Vánocům panenku. Carol Airdová bydlí za městem v honosném domě, právě se rozvádí se svým manželem Hargem a kromě nakupování, popíjení drinků a popojíždění po městě v kabrioletu to vypadá, že nemá moc co dělat. Therese ji pod záminkou zapomenutých rukavic kontaktuje a Carol ji za to pozve na oběd. Úsporně konverzují. Therese Carol s neskrývaným obdivem sleduje a všímá si, že „lampa na stole proměňuje její oči ve stříbro, v tekuté světlo“. Týdny uplývají, ženy spolu tráví Vánoce a Theresin vztah s Richardem začíná uvadat ještě rychleji než dřív. Ani jednou nepadne slovo „lesba“ nebo „homosexualita“ (a to až do konce knihy), k nevinným až náhodným dotykům mezi ženami dochází jen výjimečně. Theresina nejistota a zranitelnost Carol někdy staví do role téměř mateřské – to když ji utěšuje horkým mlékem anebo říká: „Buďte hodná holčička.“ Zároveň však balancuje na hraně psychického zneužívání slabší a emočně vykolejené dívky.

Patricia Highsmithová ve svém díle navazuje na tradici psychologického románu. Autorka Cizinců ve vlaku nebo Talentovaného pana Ripleyho se v Carol odchýlila od žánru thrilleru, který ji proslavil, aby zachytila dusnou atmosféru, „kdy se bary pro homosexuály na Manhattanu skrývaly kdesi za temnými dveřmi a ten, kdo tam měl namířeno, zpravidla vystoupil z metra o stanici dřív nebo o stanici dál, aby nebyl podezírán, že je homosexuál“. Přesto Carol nepůsobí temně ani bezútěšně, jak by se dalo očekávat. Homosexuálové v 50. letech nestáli na okraji společnosti, ale paradoxně přímo v jejím středu. Většinou totiž žili uvnitř normálních heterosexuálních svazků a případný ústřel jiným směrem byl natolik tabuizován, že téma mělo jen málokdy šanci rezonovat byť v uzavřené společnosti. Přesto anebo právě kvůli tomu působí Carol mezi současnou prózou, která homosexualitu zpracovává bez jakékoliv cenzury (typicky Michael Cunningham), trochu jako zjevení. Nutno podotknout, že příjemné.

Nenucené moderato románu postupuje kupředu jen líně. Carol Therese navrhne, aby s ní odjela na několik týdnů na západ. Čeká, až opatrovnický soud rozhodne, komu bude do péče svěřena dcerka Rindy, která se na scéně objevuje jen sporadicky, aby připomenula příčinu Caroliny roztěkanosti a strachu z budoucna. Občas přichází i zoufalý Harge, jenž je Carolinou omamnou krásou stále přitahován, a snaží se ji přesvědčit k návratu. Poté co Richardovi začne připadat Theresin zájem o Carol divný, poučuje svou přítelkyni o nerozvážnosti jejího počínání i on. Ženy však navzdory námitkám okolí odjíždějí směrem na západ. Klasický motiv amerického roadtripu podbarvují nezaměnitelné kulisy 50. let. Pasáž je prostoupena hopperovskými výjevy bezobsažného blahobytu - opuštěnými hotelovými lobby, bary, benzínovými stanicemi. Jako by Edward Hopper Highsmithové zaplatil, aby mu Carol s Therese stály modelem - figurky usrkávající kávu v motorestu u cesty, navenek strnulost, uvnitř bouře. Jejich vztah se prohlubuje, aby v poslední třetině románu přece jen skončily v objetí.

K očekávanému vystřízlivění dojde v momentě, kdy ženy zjistí, že je od počátku sleduje Hargem najatý agent a odposlechy z hotelových pokojů obratem posílá do New Yorku, aby Carol u chystaného soudu zkompromitoval. Prozradit, kolik a jestli vůbec následují po vyslyšeném apelu na svědomí matky nějaké zvraty, by bylo škoda. Postačí naznačit, že rozuzlení bylo ve své době nečekané a svým způsobem takové zůstává i dnes.

Patricia Highsmithová se ve 40. a 50. letech proslavila nekonformními kriminálními romány. Ačkoliv se v Carol většiny kriminálních prvků vzdala, žena jako hybatelka svého osudu zde například silně připomíná Nevěstu v černém Cornella Woolriche. S uznávaným autorem detektivek Highsmithovou mimo jiné pojí Alfred Hitchcock, jenž ikonicky převedl na filmové plátno Woolrichovo Okno do dvora a již zmíněné spisovatelčiny Cizince ve vlaku. Oba spisovatelé byli shodou okolností homosexuálové. Postava Therese Belivetové v tomto smyslu nese jisté autobiografické rysy. Sama Highsmithová pracovala na konci 40. let v newyorském obchodním domě Bloomingsdale’s, kde „jednou ráno do chaotického hluku a prodávání přišla blondýna v kožichu a nejistě zamířila k pultu s pannami“. Během horečného večera pak spisovatelka za dvě hodiny načrtla příběh s původním názvem Cena soli. Méně známým faktem už je, že si v obchodním domě přivydělávala, aby zaplatila za psychoterapii, která ji měla zbavit homosexuálních sklonů a připravit na sňatek s vhodnou partií.

Román Carol je svědectví o své době. Konverzačně úsporné a na obrazy bohaté drama sice nepatří mezi zlomová díla světové literatury, ale bylo by škoda, aby kvůli poměrně přímočaré milostné zápletce zapadlo v sekci červené knihovny. Highsmithová dokázala, že jít proti proudu nemusí vždy znamenat okázalé sebeobětování a spoustu humbuku kolem. Konec života prožila jako podivínka a jejími nejbližšími společníky byli šneci, kterých prý chovala na tři stovky. Co si o tom myslí okolí, ji nezajímalo. Jako bychom z dálky slyšeli Carol a Therese.