Věnovali jsme tak pozornost jinému druhu čtení. V tichosti jsme rozdali několik románů a požádali jsme studenty, aby zvedli ruku, jakmile budou mít pocit, že četba vyvolala v jejich těle nějakou vnitřní reakci. Zpočátku si mysleli, že jsme se zbláznili. Po několika hodinách jsme si však všimli, že u knih z žebříčku nejprodávanějších podle New York Times se už během prvních deseti stran zvedly všechny ruce. U knih, které nepatří mezi bestsellery, tomu tak mnohdy nebylo.

Podmanivá, živoucí a dech beroucí stránka příběhu je právě tím, v čem spočívá tajemství Padesáti odstínů šedi. Teprve, když jsme zpozorovali, jak E. L. Jamesová ovládla práci s emočními reakcemi – a jsou to právě ony, v nichž spočívá vysvětlení věty „Jsem na těch knihách prakticky závislá!“ –, pochopili jsme, co se v románu ve skutečnosti odehrává, a chtěli jsme to blíže objasnit.

Jamesová užívá emočních zvratů v natolik pravidelném rytmu, že čtenář až cítí údery jejích slov uvnitř svého těla, podobně jako by byl někde na diskotéce. Podobný rytmus jako Jamesová má už jen dvacet pět dalších nejprodávanějších románů a objevili jsme jen jeden další, u něhož jsme naměřili stejně mistrovskou úroveň rytmu. Tím druhým románem je shodou okolností další nejprodávanější titul za posledních třicet let v kategorii pro dospělé. Jde o jediný román v námi zkoumaném korpusu, kterému se od chvíle vydání dostalo stejně masového a kontroverzního ohlasu, ale který (k současnému datu) předstihl Padesát odstínů šedi v prodejnosti. Tím románem je Šifra mistra Leonarda od Dana Browna.

Dokonalé křivky
Podívejte se na tři křivky grafu na obrázku 4. Vyjadřují, jak tři rozdílní spisovatelé – všichni z oblasti erotické literatury – zpracovali emoční reakce svých postav (a nepřímo i čtenářů) v průběhu románu. Porozumět grafu by nemělo být nijak složité. Vodorovná čerchovaná linie uprostřed značí nulu, neutrální emoční oblast vzrušující asi tak jako příprava šálku kávy. Nad ní jsou scény z románu, které se pohybují v oblasti pozitivních emocí: flirtování, úleva, radost, vzrušení, štěstí, láska – cokoli, co vyvolává dobrý či uspokojivý pocit –, platí přitom, že čím výše, tím trvalejší je onen pocit v danou chvíli. Pod dělicí čarou je situace pro postavy méně příznivá – v milostných románech, jako jsou tři zde zobrazené, mohou poklesy křivek vyjadřovat okamžiky, kdy milencům osud zjevně nepřeje a kdy jejich vztah ohrožuje nějaký konflikt, ať už způsobený jejich povahou, či vnějšími okolnostmi.

Všechny tři erotické romány vyšly původně vlastním nákladem. Dokonce i kdybyste si nepřečetli, která křivka patří ke kterému dílu, dokázali byste instinktivně odhadnout, která patří tomu, jež na knižním trhu nejvíce zaujalo. Rozdíl mezi románem s průlomově emotivní strukturou a tím, jehož struktura věstí nižší prodejnost, je prostě nasnadě. Trojice románů má některá témata společná – miliardáře, lásku, sex, problematické povahy –, ale struktura motivů sama o sobě nezaručuje celosvětový úspěch. Addicted to You je emočně náročnější kniha – obě hlavní postavy jsou závislé a obě klesly až na samé dno. Z toho důvodu zůstává emoční křivka knihy po většinu doby pod nulou. Playing Games je očividně lehčí četba. Změny ve směřování křivek přibližně odpovídají okamžikům konfliktů a rozhodnutí. Čím jsou vrcholy a hlubiny častější, tím větší je emoční horská dráha pro postavy i čtenáře. ;Strmost stoupání a klesání vyjadřuje intenzitu emočních změn. To všechno se projevuje na knižním trhu a v recenzích ve slovech jako „strhující“, „napínavé“, „poutavé“ či „návykové“.

Máme kamaráda, jehož agentovi se nedařilo prodat jeho poslední román: sedm největších vydavatelství řeklo, že se jim kniha opravdu líbí, ale zároveň v ní jejich zástupci cítili něco, kvůli čemu se rozhodli ji nepřijmout. Toto něco lze popsat jako určité je ne sais quoi, charisma či přitažlivost textu, jež vytváří stejné jiskření jako lidé, kteří mají tu vlastnost, že vejdou do místnosti a všichni ztichnou. Počítačová analýza textů nám umožňuje této přitažlivosti trochu více porozumět.

Zpracovali jsme román našeho kamaráda, ukázali mu emoční křivku a on ihned něco pochopil. Graf mu totiž ukázal, že se mu ještě nepodařilo ovládnout jednu z nejlepších rad pro spisovatele, kteří se chtějí prosadit, pravidlo, na které přísahá John Grisham. To pravidlo zní, že čtenáře musíte vtáhnout během prvních čtyřiceti stran, což je podle většiny redaktorů, kteří rozhodují o přijetí nových titulů, poměrně štědré číslo. Víc času, abyste čtenáře zahřáli u srdce nebo mu způsobili mrazení či husí kůži, nemáte.

Rozdíl mezi slabou emoční reakcí, jako je zachichotání nebo vnitřní pousmání, a reakcí, díky které kniha čtenáře chytne a už je nepustí, je názorně vyjádřen strmostí prvního stoupání či poklesu křivky. Tak musíte zpočátku upoutat. Pokud tam tento prvek chybí, nejspíš jste napsali jednu z knih, kterou lidé po pár kapitolách odloží. Smůla. A pokud máte na nočním stolku knihu, o které si říkáte, že byste si ji „rozhodně měli přečíst“, ale před spaním nikdy nezvládnete víc než dva odstavce, pak křivky také rozhodně vůbec neodpovídají knižnímu hitu.

Náš kamarád měl v knize různá stoupání i klesání. Podobně je tomu i u dvou erotických románů, které vidíte v grafu vedle E. L. Jamesové, v jeho případě však byl na začátku spíš jen takový hrbolek než hora. Emoční úvod tam byl a kniha se díky tomu dostala do rukou sedmi vydavatelství, úvodní lákadlo však mělo podobu jen jakéhosi šeptavého vábení, a ne ocelového háčku s pořádnou návnadou. Dotyčný proto přepsal úvod, přidal na emocích a dramatičnosti. Upravil příběh tak, aby postavám šlo o víc, posílil konflikty. Stoupání a klesání křivky bylo náhle výraznější a vyváženější. A vydavatelé se chytli.

Podívejme se teď na jinou dokonalou křivku E. L. Jamesové. Téměř symetrickou, dokonale rytmickou, s amplitudou a frekvencí, která udržuje vysokou intenzitu konfliktů a čtenáře ve stavu neustálého napětí. Na obrázku 5 vidíme zakreslené některé klíčové scény z knihy.

Světlejší, zubatější křivka pod tou černou ukazuje místa intenzivnějšího srdečního tepu románu a čtenáři, kteří Padesát odstínů šedi četli desetkrát (a my jsme slyšeli, že jich je řada), by nejspíš dokázali rozpoznat každou tu drobnou změnu emočního směřování. Všechna špičatá stoupání a klesání vyjadřují vzrušení a bolest v Anině srdci ve chvílích vzájemných porozumění a neporozumění s Christianem, k čemuž dochází v podstatě vždy po několika stranách. Tyto neustálé drobné konflikty a jejich řešení vytvářejí celkovou chemii mezi milenci – což je hlavní lákadlo celé knihy – a chemie vztahu se nikdy neprojevuje jako přímá, rovná čára.

V našem počítačovém modelování jsme však mohli křivku vyhladit, abychom tak zdůraznili dlouhodobější vývoj emocí. Černá křivka tak ztělesňuje příběh knihy a do jisté míry i rytmus jeho líčení. Pokud jste Padesát odstínů šedi nikdy nečetli, pak si z názvů scén během šedesáti vteřin vytvoříte obrázek o celé knize. Klesání z prvního kopce začíná ve chvíli, kdy je Ana vyslána, aby s Christianem udělala rozhovor v jeho kanceláři, a zjistí, že jedna z otázek, které mu má položit, zní, jestli je gay. Vzhledem k tomu, jaká jiskra mezi nimi přeskočí, jak nesmírně dotěrná je to otázka a jak nepravděpodobné se zdá, že by Christian byl gay (už v tu chvíli se mezi nimi něco odehrává), se Ana kvůli tomu dotazu cítí velmi trapně. A jak se při tom tváří! O několik stránek později se jí však podaří udělat ze sebe ještě mnohem většího blázna. Podívejte se na dno první propasti. Během této scény se Ana neudrží na uzdě s alkoholem, opije se v baru a začne se cítit nesmírně odvážně. Uskuteční jeden z telefonátů, jaké udělali mnozí z nás a pak toho litovali. Když se v baru v přímé návaznosti na to, že mu položila telefon, objeví Christian, Ana si všimne, jak je nádherný, a poté se pozvrací do azalek.

Nic moc.