Alice a Gabriel se probudí na lavičce v odlehlém zákoutí newyorského Central Parku – nikdy se neviděli, netuší, jak se sem dostali ani proč tu jsou. Nemají u sebe nic. A jsou k sobě připoutaní – doslova, totiž… policejními náramky. Absurdnější situaci aby pohledal. Přesto z ní Guillaume Musso dokáže rozehrát napínavý a postupně celkem i uvěřitelný příběh. Však také jde o jednoho z komerčně nejúspěšnějších francouzských autorů.

Guillaume Musso (nar. 1974) od roku 2001 dodnes vydal patnáct románů a podle francouzských médií je dlouhodobě nejprodávanějším bestselleristou. Jeho recept na líbivý román je v podstatě průhledný: thriller s nádechem romance, psaný v krátkých kapitolách a krátkými větami, osvěžený jen stručnými popisy a mnoha dialogy, jež děj výrazně posunují. Výsledkem je vizuálně jasný, napínavý text, který rychle odsýpá. A k tomu jako bonus trocha humoru či ironie a zejména permanentní překvapení v podobě stále nových epizod a problémů. Ač některé vyznívají hodně šroubovaně, čtenář v neodolatelné touze přijít všem záhadám na kloub leccos promine a je za to odměněn zase další zapeklitou situací. Na rozdíl od svých kolegů, kteří se s ním často dělí o přední příčky žebříčků prodejnosti – namátkou Gilles Legardinier, Sophie Hénaffová, Katherine Pancolová či Laurent Gounelle – Musso své romány řemeslně zvládá dotáhnout natolik, že si skutečně svou pozici o stupínek před nimi zaslouží.

Guillaume Musso se v českém překladu objevil poprvé roku 2007, kdy v překladu Miluše Krejčové vyšla v Mottu jeho kniha Budeš tam? a o rok později následoval v témže nakladatelství titul Protože tě miluji (překlad opět pořídila M. Krejčová). V roce 2015 navázalo nakladatelství Motto novou sérií, přičemž román Volání anděla svěřilo stejné překladatelce. Nedávno vydanou Noc v Central Parku přeložila Daniela Marešová a nutno dodat, že pěkně.

V zamotaném příběhu z Central Parku opravdu nelze odhadnout vyústění příběhu předem. A tak i příčinu té výchozí podivné situace s mužem a ženou na lavičce odhalí až závěrečné stránky. Mezitím si čtenář může spřádat sny, k nimž mu autor nabízí bohatě motivů: muž i žena jsou pohlední, shodou okolností oba právě nezadaní, náhodou mají za sebou dosti rozervané osudy. Ona – Alice Schäferová – je pařížská policistka a včera popíjela s kamarádkami v baru na Champs-Elysées, on – Gabriel Keyne – je americký jazzový pianista a včera koncertoval v Dublinu. Ačkoli – moment, Alice je dost dobrá policistka na to, aby dokázala zjistit, že Gabriel zřejmě lže.

Přestože ho má Alice stále po boku (i když se pout posléze dokážou zbavit, spojuje je nadále jednak potřeba vyřešit jejich nečekaný a v podstatě ilegální pobyt v USA a také touha objasnit tu podivnou záležitost, proč se ocitli spoutaní právě oni dva spolu a jak se dostali z Evropy do New Yorku), vyzbrojí se důkazy a Gabriel přiznává, že je zvláštní agent FBI. Mezitím už však oba svorně pátrají po pravděpodobném strůjci jejich únosu, jímž se zdá být sériový vrah Erik Vaughn nebo jeho kumpán Caleb Dunn, pokud však Dunn není Vaughn sám.

Těch konstrukcí, kdo za vším stojí a kdo komu usiluje o život, čtenář v knize nalezne ještě několik, Musso jaksi nemá zábrany vršit záhady a přilepovat dějové kotrmelce. Potřebuje totiž za každou cenu udržet – a vlastně také odvést – pozornost. Finále čtenáře přesto překvapí zcela nepřipravené. Autor nás sice různými indiciemi průběžně zásobil, ale my měli svou hlavu a tušili zabijáka jinde. Pravda, závěrečná kapitola je vlastně z jiného žánru a k tomu, co jsme četli, příliš nesedí. Ovšem milovníci knih autorů jako Guillaume Musso tohle tolik neřeší – u francouzských čtenářů patří Noc v Central Parku k nejopěvovanějším titulům z celé patnáctky, již jim Musso zatím nabídl. Nicméně ke cti „psychologického thrilleru“, jak knihu autor sám označuje, je třeba připsat, že pozadí příběhu je sice smutné, ale lidské, tak krutě lidské…