Svět Řádu – lidského společenství budoucnosti, řízeného moudrými i zcela šílenými umělými inteligencemi – britského spisovatele Neala Ashera se za necelé dvě desítky let a patnáct románů své existence (první kniha, V pavučině, vyšla v originále v roce 2001) stal pojmem. Na poli nápadité akční sci-fi, která připomíná klasická dobrodružství zlatého věku žánru, ale přitom je dokonale moderní jazykem, tématy i řekněme až postmoderní hravostí a černým humorem, nemá v současnosti konkurenci. Opotřebení materiálu přitom Asher odolává jednoduchým trikem – sérii dělí do několika menších cyklů, které využívají jiné postavy nebo od sebe jejich děj dělí propast několika staletí.

Aktuálně se tak můžeme po románech s agentem Zemské bezpečnostní centrály Ianem Cormacem, které čerpaly především ze starých conneryovských bondovek s příchutí technothrillerů Toma Clancyho, knihách z planety Spatterjay (titulem Stahovač se mimochodem Asher uvedl v roce 2004 na našem trhu a dodnes je to jeho nejpopulárnější dílo u českých čtenářů) a několika samostatně stojících příbězích, fungujících jako jakési úvody do Asherova světa (např. útlá kniha Pradorský měsíc je rychlokurz k válce lidstva s krabími Pradory – tedy zásadní události dějin Řádu, jejíž dozvuky se prolínají většinou Asherových děl), těšit z cyklu nazvaného Proměna.

Román Temná inteligence je tak možné číst i bez znalosti předchozích knih – většina potřebných informací k pochopení fungování Řádu či vztahů mezi Pradory a lidmi je poskytnuta pomocí chytře rozmístěných flashbacků (kterými nedisponují pouze linie lidských a nelidských, ale i strojových hrdinů). Přesto se nejedná o tak striktně oddělený titul, jakým byl výše zmíněný Stahovač – znalost minimálně románu Technik dává četbě několik bodů navíc. Asher totiž román tentokrát vystavěl kolem šílené (a silně sadistické) umělé inteligence známé jako Penny Royale – ta po mnoha zločinech zdánlivě překonala svou poruchu a v uvedeném Technikovi pomáhala svérázným způsobem zažehnat krizi na planetě Masada, kde se probudila k životu rasa považovaná dávno za vymřelou. V Temné inteligenci se Penny Royale opět vymyká kontrole a po jejích stopách vyráží hned několik aktérů.

Jak je přitom u Ashera zvykem, lidský hrdina je v knize zdaleka nejméně zajímavý a slouží pouze jako katalyzátor, díky němuž se dají události do pohybu. Thorvald Spear byl členem jednotky, k jejímuž zničení Penny Royale kdysi během pradorské války zásadně přispěla, a po svém oživení (v Asherově světě je možné vědomí zálohovat a případně nahrát do uměle vypěstovaných mechanických těl) se několik staletí po konci války vydává na cestu pomsty. Jeho činy pak přivedou na scénu natolik rozdílné a bizarní hráče, jako je pradorský kapitán, kterému Penny Royale kdysi zařídila osvojení si lidské psychiky (což je v bezskrupulózní pradorské společnosti rozsudek smrti), či gangsterka, jež se pomalu mění v kapucína (podivuhodné biomechanické monstrum, o němž se lze více dočíst právě v Technikovi).

Proti sobě tak stojí válečný hrdina, jehož vzpomínky nejsou po oživení zrovna spolehlivé a který záměrně osekal kvůli pomstě jakékoliv projevy lidskosti; krabí monstrum, které naopak lidskost pomalu ovládá; zločinecký predátor stávající se predátorem doslova; umělá inteligence projevující kreativní sklony k sadismu a machiavelismu… a pak samozřejmě Řádové umělé inteligence a bojoví roboti, kteří přináší do děje ironii, sarkasmus a nadhled. Kontrast jednotlivých dějových linií a scén vytváří z Temné inteligence barvitý román (byť pravda je, že tóny jsou převážně temné a krvavé), který dokonale využívá Asherovy silné stránky. Tedy schopnost tvořit monstra, která na jedné straně udivují záměrně přepálenou brakovou krutostí (například aplikace otročích implantátů, „vosí“ bojová technika Řádu použitá vůči Pradorům či stravovací návyky kapucínů), ale na straně druhé jsou prostě zábavná a jakýmsi zvráceným způsobem roztomile omezená (což se týká především Pradorů s jejich uvažováním řízeným feromony a paranoiou), v případě řádových bojových robotů pak bezstarostně ničivá.

Zatímco se Asher vyžívá v líčení spektakulárních příšer a jejich střetů i nejrůznějších křehkých aliancí a podrazů, daří se mu zároveň načrtávat znepokojující otázky týkající se lidskosti a výzev, které na ni čekají v budoucnosti. Od těch viditelných, spočívajících v tělesných modifikacích (jejich míru v Temné inteligenci vtipně načrtne náruživá sexuální scéna na začátku knihy), změnách myšlení i vnímání vlastního místa ve vesmíru (především vztah lidstva k umělým inteligencím, které Řád řídí, si zaslouží v žánru, kde stále převládá myšlenka myslící stroj rovná se Skynet rovná se zkáza civilizace, zvýšenou pozornost). Tato dřív vyloženě sekundární témata navíc jako by v novějších Asherových knihách vystupovala čím dál víc do popředí. A i když tak v poslední třetině akční rozměr Temné inteligence poněkud ztrácí tempo, pořád se jedná o moderní space operu, od které je těžké se odtrhnout, jakkoliv jsou tentokrát její atrakce nakonec víc přemýšlivé a méně výbušné (či ozubené), než by se u Ashera očekávalo.