První román Neala Ashera ze světa Řádu – tedy společenství lidských planet, na něž dohlížejí více či méně sympatické (stejně tak ovšem občas rozumné či šílené) umělé inteligence – vyšel pod názvem V pavučině v roce 2001. Od té doby se kniha v několika vnitřních cyklech dočkala dvanácti pokračování a další jsou v plánu. Asher ovšem píše i povídky, z nichž několik vyšlo i česky buď časopisecky, nebo v nejrůznějších antologiích (za zmínku stojí především Skořápky ze sborníku New Space Opera 2). A nyní tedy konečně přichází čas setkat se s jeho první česky vydanou sbírkou povídek.

Blábol a jiné příběhy obsahuje deset povídek ze světa Řádu, z nichž nejstarší je z roku 1999. Fanoušci Asherových knih v nich nenaleznou mnoho známých postav, ale o to víc si užijí známých příšer a umělých inteligencí – ale nakonec i těch neznámých. Protože právě v nich je největší síla Asherovy fantazie. Zdaleka největší pozornosti se pak dočkají staří známí z planety Masada – žvatloklači a kapucíni, ovšem dojde i na temnou inteligenci Penny Royale. Nabízí se pak pochopitelně otázka, nakolik se jedná o sbírku vhodnou pro ty, kteří se s Asherovým dílem setkávají poprvé. Je pravda, že pokud budou povídky čteny až po románu Technik, ztratí část svého kouzla. Tedy alespoň toho, které spočívalo v napětí, co vlastně žvatlokačí blábol, jejich charakteristický zvukový projev, téměř připomínající smysluplný jazyk, znamená... a nakolik jsou žvatlokači příšerácká obdoba ruské rulety a nakolik se jedná o bytosti schopné plánovat a vyjadřovat vlastní názor. Na druhou stranu je zde řada povídek, které žádná znalost románů nedevalvuje. A všechny povídky navíc staví na dynamickém ději a větším než malém množství atrakcí, takže základní chytlavost je zaručena.

Povídky Asherovi vlastně sluší ještě víc než romány. V těch totiž s přibývajícími stránkami narativní oblouk metamorfuje – a i když příběhy spějí stále k jakémusi konci, z výchozích, především thrillerových půdorysů zůstává spíš řetězec lépe či hůře ospravedlnitelných akčních scén a exkurzí do podivuhodné fauny, flóry a technologie řádového univerza. Na ploše krátké povídky, kde je jasně dané schéma (navození problému – konfrontace s nepřítelem – komplikace způsobená nějakou sci-fi odporností – finální střet), však vše drží mnohem lépe pohromadě. A občas dokonce i Asher překvapí v duchu rčení o starém psu a nových, zde však spíše starých kouscích. Například povídka Moře smrti je podivuhodně, až clarkovsky neakční reportáž z planety ponořené ve skoro věčném ledu, v němž se nachází nepřeberné množství památek na dávno vyhynulou rasu – včetně sarkofágů obsahujících mrtvá těla, která možná tak úplně mrtvá nejsou...

Přesto je však většina povídek tradiční akční Asher. Výše uvedené schéma občas podává hodně polopaticky, takže čtenářský zážitek zachraňuje jen míra exotičnosti doprovodných potvor (Hnilobníci) nebo excesů umělých inteligencí (Garp a Geronamid, Bezhlavé sny), ale jindy jej dovede pojmout skutečně košatě. Není přitom jistě náhodou, že ty nejlepší „košaté“ povídky se točí kolem již zmíněných žvatlokačů. Řekl tiše žvatlokač je dobrodružný příběh jednoho nelegálního safari, na kterém se zvrhne skoro všechno a ten zbytek se alespoň pokazí. Jednoznačný vrchol sbírky (a její nejdelší příspěvek), Mimozemská archeologie, je pak ze řetězu utržená Asherova variace na příběhy Indiana Jonese – jen místo nacistů dostanou čtenáři psychopatickou vražedkyni, spřáhnutou s krabími Pradory, kteří požírají lidi, a místo archy úmluvy datadisk se záznamem mysli jedince z dávno vyhynulé rasy Atheterů a temnou inteligenci Penny Royale v jejím nejlepším, „hannibalovskolecterovském“ období.

Trochu stranou pak stojí povídka Sníh na poušti. Ta totiž staví na motivu muže s tajemstvím, bloumajícím nehostinnou krajinou, plnou zkrachovalých existencí, lovců odměn a jedné podivuhodné golemky. Jakkoliv je i v této povídce zajímavě rozvržené prostředí a dobře zvládnuté akční scény, je to především možná nejlidštější Asherův příběh (ve smyslu silné lidské postavy a jejích rozhodnutí a na nich založených změn psychiky).

Jako celek je Blábol a jiné příběhy především sbírka svižných příběhů na odreagování. Přiměřený rozsah, vhodný rozmach v nápadech i akčních scénách, příhodné rozšíření populárního univerza. V nejlepších povídkách ale sbírka dokazuje, že když má Neal Asher svůj den – a když se mu navíc ještě chce, protože jeho naturel je opravdu naturel autora akčních příběhů –, opravdu po právu patří k nejzajímavějším, nejenom nejčtivějším autorům současné britské sci-fi.