KOMM IN DEN TOTGESAGTEN PARK UND SCHAU:
Der schimmer ferner lächelnder gestade •
Der reinen wolken unverhofftes blau
Erhellt die weiher und die bunten pfade.

Dort nimm das tiefe gelb • das weiche grau
Von birken und von buchs • der wind ist lau •
Die späten rosen welkten noch nicht ganz •
Erlese küsse sie und flicht den kranz •

Vergiss auch diese lezten astern nicht •
Den purpur um die ranken wilder reben
Und auch was übrig blieb von grünem leben
Verwinde leicht im herbstlichen gesicht.

POJĎ DO PARKU JENŽ MRTVÝM ZDÁL SE BÝT.
Hle usměvavých břehů v dáli lesky
a nečekané modři z mraků svit
teď rozjasňuje tůně pestré stezky.

Hlubokou žluť a měkkou šeď smíš vzít
z bříz z buků • vánku dej se pocítit •
Přivoň k těm růžím z odeznělých dob •
Uvij z nich věnec polibky jej zkrop.

K posledním astrám nakloň svoji líc •
k purpuru vína jež se po zdech klene
S tím co tu ještě zbylo ze zeleně
Se rozluč • tváři podzimní hleď vstříc.

DIE MASKE
Hell wogt der saal vom spiel der seidnen puppen.
Doch eine barg ihr fieber unterm mehle
Und sah umwirbelt von den tollen gruppen
Dass nicht mehr viel am aschermittwoch fehle.

Sie schleicht hinaus zum öden park • zum flachen
Gestade • winkt noch kurz dem mummenschanze
Und beugt sich fröstelnd übers eis .. ein krachen
Dann stumme kälte • fern der ruf zum tanze.

Keins von den artigen rittern oder damen
Ward sie gewahr bedeckt mit tang und kieseln ..
Doch als im frühling sie zum garten kamen
Erhob sich oft vom teich ein dumpfes rieseln.

Die leichte schar aus scherzendem jahrhundert
Vernahm wol dass es drunten seltsam raune ..
Nur hat sie sich nicht sehr darob gewundert
Sie hielt es einfach für der wellen laune.

MASKA
Škrabošky lesklé tančí v jasném sále.
Však jedna žár svůj pod bledostí skrývá
V tom lidském víru vidí nenadále
Že z popeleční středy málo zbývá.

K pustému parku plíží se ta maska
Z nízkého břehu ještě reji kyne
A naklání se nad led .. cosi praská
Němý chlad • výzva k tanci už ji mine.

A žádný člen té ctnostné maškarády
Neviděl jak ji řasy omotaly ..
Však na jaře když přišli do zahrady
Zurčení z tůně často slýchávali.

Houf lehkonohý z nevážného věku
Vnímal ten divý šepot při okraji ..
Nekřivili však ústa do úleku
Mysleli že to vlny jen si hrají.

ICH BIN DER EINE UND BIN BEIDE
Ich bin der zeuger bin der schooss
Ich bin der degen und die scheide
Ich bin das opfer bin der stoss
Ich bin die sicht und bin der seher
Ich bin der bogen bin der bolz
Ich bin der altar und der fleher
Ich bin das feuer und das holz
Ich bin der reiche bin der bare
Ich bin das zeichen bin der sinn
Ich bin der schatten bin der wahre
Ich bin ein end und ein beginn.

JÁ JSEM TEN JEDEN A JSEM OBA
jsem zploditel a jsem i klín
já jsem ten obraz jsem ta skoba
já jsem to světlo jsem ten stín
jsem spatřené jsem ten kdo spatří
jsem kord a jeho pochva jsem
jsem klášter a jsem jeden z bratří
jsem oheň a jsem dřevo v něm
já jsem ta střela jsem ta kuše
jsem okamžik a jsem i věk
já jsem to tělo jsem ta duše
jsem konec a jsem počátek.