Jan Stavinoha
Stavinoha, Jan

Jan Stavinoha

Jan Stavinoha (1945) je nizozemský spisovatel českého původu. V Nizozemsku žije od roku 1969. Ve své tvorbě hojně čerpá z vlastního života, humorné historky podává směsí lakonického stylu a ironické nadsázky se smyslem pro absurdnost situací. V roce 2016 se poprvé představil českým čtenářům dvěma autobiograficky laděnými tituly ve vlastním českém překladu.

Jan Stavinoha (nar. 26. 5. 1945 v Praze) je nizozemský spisovatel českého původu. Studoval klasickou kytaru na pražské konzervatoři, ale za hraní (mj. v poetické vinárně Viola) byl ze studia vyloučen. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 odjel do Londýna, kde založil kytarové duo. Když po roce hostoval na amsterodamské scéně Paradiso, do Londýna se už nevrátil. Vyučoval kytaru v hudební škole a současně dostudoval obor klasická kytara na konzervatoři v Amsterodamu a ve Zwolle. Koncem 70. let dráhu učitele hudby ukončil a začal psát. Debutoval v roce 1982 povídkovou sbírkou Pražský dixieland (Praagse dixieland, č. 2016), v níž volně zpracovává své zážitky z Prahy 60. let 20. století. Inspirace vlastními osudy se objevuje i v další povídkové sbírce In goede handen (1984, V dobrých rukou) o zkušenostech mladého českého emigranta v Amsterodamu. Období 1949–1962 v Praze očima dorůstajícího kluka líčí Požehnaná léta (1997, Zegenrijke jaren, č. 2016), kdežto zážitky emigranta, který se po sametové revoluci zkouší vrátit do staré vlasti, zaznamenává kniha Kafka’s margarine (2005, Kafkův margarín). Ohlas vzbudila Hollandse rapsodie (2001, Holandská rapsodie), v níž autor zpracoval své dojmy ze života v Nizozemsku v předvečer orwellovského roku 1984 a dodal skeptický pohled „východoevropských“ imigrantů na tehdejší západní mírové hnutí.

Důležitou roli ve Stavinohově literární tvorbě sehrála jeho nizozemská manželka, kunsthistorička Ilja Veldman, která v každém případě u prvních dvou titulů figuruje jako překladatelka/redaktorka. Stavinoha líčí, že pro ni ústně převáděl český rukopis Pražského dixielandu do směsi angličtiny a nizozemštiny (v jazyce nové vlasti se začal cíleně zdokonalovat až pak, s myšlenkou na další knihy) a ona na základě toho vytvářela nizozemskou verzi. Podle jiných zdrojů jí historky vyprávěl z hlavy. Na záložce páté knihy Aroma (1988) se zdůrazňuje, že jeho knihy rozhodně nejsou překlady z češtiny, protože v Nizozemsku žije od roku 1969, jazyk si údajně rychle osvojil a píše svěží nizozemštinou. Takové ujištění zřejmě mělo podpořit skutečnost, že sám sebe zásadně řadí k nizozemským autorům.

V Nizozemsku Stavinoha zaujal zejména tituly s českou tematikou (a těch je v jeho tvorbě většina), což je v souladu s tím, co se očekává od autorů cizího původu, ať už pocházejí z ČSSR, nebo třeba z Íránu (nizozemsky píšící Kader Abdolah): zprostředkování neznámé kultury a současně pohled přistěhovalce na hostitelskou zemi. Ústní projev s cizím přízvukem a gramatickými chybami čtenářskou přitažlivost spíš posiluje (český přízvuk v nizozemské televizi a rozhlase proslavil také Martin Šimek, mladší bratr komika Miloslava Šimka). Stavinohův humoristický styl psaní, v němž se mísí lakonický popis s nadsázkou a smyslem pro absurditu, vnímají recenzenti někdy jako cosi typicky českého. Jeho knihy vycházely v předních nizozemských nakladatelstvích (Querido, Van Oorschot, Arbeiderspers), avšak zatím poslední román De buurman van Socrates (2011, Sokratův soused) si nakonec vydal sám systémem „printing on demand“ (nakl. Boekscout).

Stavinoha publikoval v literárních časopisech (De Gids, Optima, Tirade), v celostátním deníku NRC Handelsblad či týdeníku Vrij Nederland. Rozhlasovými sloupky se podílel na populárním satirickém pořadu Borát vysílací společnosti VPRO a vystupoval i v dalších rozhlasových pořadech. Složil hudbu k písni Nizozemí dočasného krajana-emigranta Jaroslava Hutky.

 

Česky:
Jan Stavinoha: Požehnaná léta (Zegenrijke jaren), přel. Jan Stavinoha, Galén, Praha 2016, 204 s.
Jan Stavinoha: Pražský dixieland (Praagse dixieland), přel. Jan Stavinoha, Dokořán, Praha 2016, 192 s.

Internetové odkazy:
Stránky autora (v niz.)
Digitální knihovna niz. literatury DBNL
Rozhovor s autorem z roku 2004, Radio Prague (v angl.)

Bibliografie:
1982 Praagse dixieland (Pražský dixieland, č. 2016), povídky
1984 In goede handen, povídky
1986 Adams uniform, povídky
1987 Interval, novela
1988 Aroma, román
1991 Het nut van het paradijs, román
1994 Langs de eeuwigheid, novela
1997 Zegenrijke jaren (Požehnaná léta, č. 2016), román
2001 Hollandse rapsodie, román
2005 Kafka’s margarine, román
2011 De buurman van Socrates, román