Bagdádský rodák Abbas Khider (*1973) se stal dost možná posledním držitelem Ceny Adelberta von Chamissa (Adelbert-von-Chamisso-Preis), která více než třicet let zásadním způsobem spoluformovala německou literární scénu. Ocenění, určené spisovatelům cizího původu, pro něž němčina zpravidla není mateřským jazykem, už podle podzimního vyjádření jednatelky Nadace Roberta Bosche Uty-Micaely Dürigové splnilo svůj účel a není nadále třeba. Dürigová však přislíbila, že podpoře literatury a čtenářství se nadace hodlá věnovat i nadále. Plánované zrušení ceny, která je jedinou svého druhu v německy hovořících zemích, se setkalo s ostrou kritikou ze strany spisovatelské obce.

Citlivý pozorovatel vzteku
Abbas Khider patří k nejvýraznějším představitelům skupiny německy píšících autorů s tzv. migračním zázemím. Zejména jeho poslední román Ohrfeige (2016) vzbudil značnou pozornost, neboť v něm autor z pohledu arabského uprchlíka Karima zachycuje sžírající čekání na (ne)udělení azylu. Problematice uprchlictví a v širším slova smyslu politického útlaku se však Khider věnuje dlouhodobě. Nejrůznější fáze života v diktatuře, respektive na útěku zachytil i v předchozích románech Der falsche Inder (Falešný Ind, 2008), Die Orangen des Präsidenten (Prezidentovy pomeranče, 2011) a Brief in die Auberginenrepublik (Dopis do baklažánové republiky, 2013).

Sedmičlenná porota, v níž letos zasedli mj. spisovatel a bývalý jednatel nakladatelství Hanser Michael Krüger (*1943) či držitel Ceny Adelberta von Chamisso za rok 2005 Feridun Zaimoglu (*1964), autora ocenila za jeho kompletní dosavadní dílo. Ve svém zdůvodnění vyzdvihla Khidera jako citlivého „pozorovatele zoufalství, rozrušení, vzteku a naděje mladých mužů, kteří opustili svůj domov a hledají útočiště v Evropě“.

Třebaže žádný z Khiderových románů zatím do češtiny přeložen nebyl, zcela neznámý autor v tuzemsku není. Roku 2012 na pozvání Goethe-Institutu zavítal do Prahy, kde v rámci diskusní řady Literatura pod vysokým napětím četl ze svého románu Die Orangen des Präsidenten.

Stipendium za facebookový román
Přidružená stipendia (Förderpreise) letos porotci přiřkli Barbi Markovićové (*1980) a Senthuranu Varatharajahovi (*1984). Markovićová je rodačkou z Bělehradu. V srbské metropoli a Vídni studovala germanistiku a roku 2006 publikovala, ještě v srbštině, „popromán“ Izlaženje (Východ), který je přepracováním povídky Chůze Thomase Bernharda. Od roku 2006 žije autorka ve Vídni a živí se psaním povídek, rozhlasových her a dramat.

Senthuran Varatharajah pochází ze Šrí Lanky a jeho mateřštinou je tamilština. Do Německa přišel ještě jako chlapec v 80. letech, vystudoval filozofii, teologii a kulturní vědu na univerzitách v Marburgu, Berlíně a Londýně a loni publikoval svůj první román. Varatharajahův debut Vor der Zunahme der Zeichen (Před nárůstem znaků) líčí formou zpráv na sociální síti Facebook životní strasti a radosti dvojice mladých přistěhovalců – doktoranda filozofie Senthila, původem ze Šrí Lanky, a studentky dějin umění Valmiry, jež do Německa prchla z Kosova. Úryvek z románu Varatharajah představil už roku 2014 během klání o Cenu Ingeborg Bachmannové. Za text byl tehdy oceněn vedlejší Cenou 3sat (3sat-Preis), sponzorovanou stejnojmennou televizní stanicí.

Cena Adelberta von Chamissa upomíná na osobu a literární tvorbu francouzského přírodovědce a spisovatele Adelberta von Chamissa (1781–1838). Hlavní cena je dotována částkou 15 000 eur, každý ze stipendistů pak obdrží 7 000 eur. K předchozím vítězům prestižního ocenění patří mj. Michael Stavarič (2012), Saša Stanišić (2008) či česká prozaička Libuše Moníková (1991). Loni se o hlavní cenu podělily Esther Kinsky (*1956) a Uljana Wolfová (*1979).