Filbert žije v Berlíně. Je to minimálně podivín a samotář, dle slov jeho jediného přítele zoufalý a beznadějný případ, kterému je stále v patách rodinná minulost. Připadá si, že permanentně selhává nejen v očích svých, ale i své rodiny, především otce a tetičky. Jako dítěti mu otec vyprávěl příběh z vesnice někde daleko na Východě, příběh o jeho dědečkovi, který zemřel pro svůj hrdinský postoj vůči německým okupantům. Nejenže každou noc seděl v lese na stromě a hrál na lesní roh národní melodie, ale ještě zachránil několik zajatců. Němci ho proto odvedli a ze zajetí se už nevrátil. Později už otec Filbertovi příběh vyprávět nechtěl, ale dědečka mu dával za nedostižný vzor charakterního muže, který padl v boji za naprosto ztracenou generaci, jež se zajímá pouze o konzum a již ztělesňuje právě Filbert. Ten, pronásledován výčitkami svědomí, se ocitá v existenciální nouzi, z vnějšího pohledu až na pokraji smrti. Román začíná větou: „‚Ten pán se chce zabít,‘ řekla holčička a ukázala na mě mokrým palcem, který si za tím účelem vyndala z pusy.“ A i když se ukáže, že Filbert na zábradlí mostu nestojí proto, aby z něj skočil, ale aby sundal boty zavěšené na pouliční lampě, připomíná Kafkovy postavy v jejich boji předurčeném k neúspěchu. Avšak po jedné probdělé, velmi podivuhodné noci, kdy zjišťuje, že vše nebude tak, jak se dosud zdálo, se setká s Mae a objeví v sobě sílu se rodinné legendě postavit a vypořádat se s ní, aby konečně mohl začít žít přítomností. Gesa Olkusz (*1980) tak vypráví příběh o hledání pravdivé minulosti, která je pro současnost životně důležitá.

Stejně jako legenda v obecném smyslu obsahuje příběhy o zázracích, tak se i román Legenden (Legendy, 2015) pohybuje na rozostřené hranici mezi reálnem a nadpřirozenem. Je to dáno i povahou paměti, která si ráda mezery doplní vlastními příběhy, a tak se sice díky výpovědím postav dostáváme k pravdivému jádru legendy o dědečkovi, ale celou pravdu nezjistíme. Každý z protagonistů románového příběhu se s minulostí vyrovnává po svém, podle své povahy. Je tu však i postava jménem Aureliusz, která dokáže cestovat nejen na vzdálená místa, ale i v čase. Díky tomu vnáší do příběhu jakoby objektivní pohled nezaujatého pozorovatele, jemuž jde jen o to, poznat syrovou pravdu a pokusit se ji zvrátit k lepšímu, přestože o to nikdo nestojí. Aureliusz reprezentuje názor, že k vypořádání se s minulostí je nejvhodnější napravit staré křivdy, dokud to jde. Do svého projektu se snaží zapojit i Filberta, který zkraje naoko spolupracuje. Aureliův přístup však ve skutečnosti odmítá a při první příležitosti se vystaví přímému kontaktu s bolestnou a navíc jen útržkovitou realitou. Ve Vancouveru se mu podaří najít svého stále žijícího dědu a prožít s ním jeho několik posledních dní. Po tomto setkání se již dokáže vyrovnat s rodinnou minulostí a je schopen žít dál, žít vlastní život s Mae. Román tak nabízí několik možností zpracování minulosti, avšak jako jedinou správnou cestu prosazuje přijetí bezpodmínečné pravdy bez jakéhokoli upravování. Je to jediné východisko, které je dlouhodobě udržitelné.

Filbertovu existenciální nejistotu podtrhuje ponurá atmosféra zimních dní a zejména nocí v Berlíně a Vancouveru. Když ale Filbert s Mae po návratu z Vancouveru vyrazí do dědečkovy vesnice na východě Polska, vše se projasní. Právě to, jak koresponduje vykreslení krajiny a prostředí s dějem románu a vnitřní realitou hlavní postavy, je velkou devízou stylu Gesy Olkusz. Díky poetickým obrazům bravurně a přirozeně mísí realitu s magickými prvky bez očividných kouzel a čar. Stejně jako Filbert se čtenář ocitá ve stavu mezi bděním a snem.

Autorka vypráví příběh jedné rodiny, ovšem téma hledání historické pravdy, která byla v průběhu let přikrášlena, zkreslena nebo zcela překroucena, je stále aktuální nejen v rovině individuální, nýbrž i celospolečenské. Literatura by měla klást právě takové otázky, na něž není jednoduché najít odpověď, pro morální zdraví společnosti je však nezbytné se jimi zabývat. Olkusz, jež vystudovala mimo jiné i filozofii, se tématu pravdivé podstaty zhostila velmi dobře a našla vlastní odpovědi. Přestože na německém knižním trhu každý rok vychází celá řada kvalitních debutů mladých autorů, Legenden Gesy Olkusz si zcela jistě zaslouží pozornost.