Gesa Olkusz se narodila v roce 1980 v Bremerhavenu, vystudovala filozofii a interkulturní komunikaci v Amsterdamu a v Berlíně. V roce 2015 jí vyšel v nakladatelství Residenz debutový román Legenden (Legendy), který se už dočkal druhého vydání. Olkusz žije v Berlíně a září 2016 strávila v Praze jako stipendistka Pražského literárního domu. Mluvily jsme o jejím pobytu, o úspěšné prvotině a o tom, proč je důležité hledat historické pravdy, i když nemohou být odkryty zcela.
KB
Kristina Boučková
Filberta pronásledují legendy z minulosti, hlavně ta o dědečkovi, jemuž se nikdy nebude moci vyrovnat, jelikož dědeček zemřel hrdinskou smrtí v odboji proti německé okupaci za druhé světové války. Jednoho mrazivého rána Filbert potká Mae, s níž by rád začal nový život. Nejdříve se však musí vypořádat s minulostí opředenou rodinnými mýty.
Že život na venkově není jen okopávání květinových záhonků se slamákem na hlavě a v barevných holínkách, vaření marmelád a šití kostkovaných polštářků, jak nám předkládají lifestylové časopisy, zřejmě tušíme. Německá novinářka Dörte Hansenová napsala román o sveřepých ženách a venkově bez příkras.
Kolikrát by se člověk chtěl ocitnout v minulosti a vidět na vlastní oči, jak se tenkrát žilo. Zprostředkování takového zážitku si klade za cíl kniha Bruna Preisendörfera Als Deutschland noch nicht Deutschland war. Eine Reise in die Goethezeit, oceňované kulturněhistorické kompendium, mapující život ve střední Evropě zhruba v letech 1770 až 1830.
V Německu je Wladimir Kaminer jedním z nejoblíbenějších autorů krátké formy. Jeho poslední povídkový soubor Má kavkazská tchyně dává už podle přebalu knihy tušit, že hlavní hrdinkou bude velmi energická žena se svérázným náhledem na svět.
Je ještě vůbec možné napsat o Franzi Kafkovi něco, co jsme dosud nečetli, neslyšeli a mohlo by nás mile překvapit? Michael Kumpfmüller dokazuje svým nejnovějším románem Nádhera života, že to lze. Zachycuje v něm Kafkovy poslední měsíce, ve kterých se již vážně nemocný spisovatel přiklání lásce a vydává se na poslední bitvu o život nezávislý na své rodině.
Koncem března četl Abbas Khider v Praze v Goethe Institutu ze svého druhého románu Pomeranče od prezidenta. Román zde vzbudil velký zájem, neboť odkrývá historii Iráku za diktatury Saddáma Husajna, téma, o kterém jsme často slýchávali v médiích, ale přesto mnohé zůstalo nedopovězeno.
Dalším románem, který představí Goethe Institut v cyklu Literatura pod vysokým napětím, jsou Pomeranče od prezidenta Abbase Khidera. Abbas Khider se narodil roku 1973 v Bagdádu. V roce 2008 mu vyšel první německy psaný román Falešný Ind (2008), ve kterém zpracovává svá uprchlická léta, během nichž putuje jako Odysseus po Středomoří, až se dostane do Německa. Roku 2011 pak vychází román druhý, Pomeranče od prezidenta, jehož příběh časově předchází románu prvnímu.
Když se na náměstí v Římě náhodou potkají dva staří kamarádi, poznají se ihned, třebaže se od školy neviděli. Stráví spolu pěkný večer a slíbí si, že se brzy sejdou znovu. Týden nato se ovšem v novinách objeví nekrolog jednoho z nich. Tak začíná román Sibylle Lewitscharoff Montgomery z roku 2003.
Mrazivé, trýznivé a skličující je Zimní putování Elfriede Jelinekové. Divadelní hru napsala na zakázku mnichovského divadla Münchner Kammerspiele. Jedná se o postdramatickou koláž osmi monologů, jež vychází z básní Wilhelma Müllera zhudebněných Franzem Schubertem v cyklu písní Zimní cesta. 3. února minulého roku hru poprvé uvedl Johan Simons právě na mnichovské scéně a Elfriede Jelineková za ni obdržela Mülheimskou cenu za nejlepší text divadelní sezony.
Ve čtyřech na sebe navazujících krátkých prózách odhaluje Jürg Amann (1947) vývoj vztahu syna k matce. V každé z nich zachycuje z perspektivy syna důležitý životní mezník.
Těsně po konci druhé světové války se Lenin dědeček vypraví do Jižní Ameriky, aby se jako gaučo proháněl po argentinských pampách. Na rozdíl od svých německých druhů neutíká, aby se skryl před spravedlností, ale žene ho touha dobrodruha opustit civilizaci zničenou válkou a poznat svět čistší.
Dokumentární román Bergersdorf odhaluje tajemství louky Budínka u Dobronína. Jeho autorkou je Herma Kennelová, která se původně věnovala tvorbě pro děti a v devadesátých letech se prosadila romány Alleingang (1991) a Es gibt Dinge, die muss man einfach tun – Der Widerstand des jungen Radu Filipescu (1995), za jehož rumunské vydání získala cenu Gheorghe Ursua za ochranu lidských práv.
Verena Roßbacher (1979) patří k velkým nadějím mladé německojazyčné literatury. Narodila se v Rakousku, vyrůstala ve Švýcarsku a dnes žije v Berlíně. Vystudovala lipský literární institut, který zakončila diplomovou prací v podobě románu Verlangen nach Drachen, v němž sleduje šestici mužů v životní situaci, kdy jsou nuceni se utkat se svou saní. Z téhož románu četla i na pražském veletrhu Svět knihy 2011 a při této příležitosti vznikl i následující rozhovor.
Po světovém úspěchu románu Předčítač a jeho filmové verzi oceněné americkou filmovou akademií snad ani není nutné německého autora Bernharda Schlinka českému publiku představovat. Na počátku tohoto roku vyšel v nakladatelství Prostor jeho nejnovější román Víkend (Das Wochenende, 2008) v českém překladu Lucy Topoľské.
Když jsem do Wiesbadenu odjížděl, byl jsem zvědavý, co se mnou udělá, až budu delší dobu bezprostředně obklopen němčinou. Jestli uvnitř opravdu přijmu skutečnost, že já jsem tam, mezi nimi, a nepodlehnu třeba přeludu, že oni jsou tady... Znám ho totiž z mnoha svých snů, ve kterých se třeba i jenom okrajově mihli nějací Němci nebo zazněla němčina. Je až neuvěřitelné, jakou roli my Češi necháváme Němce hrát.
Josef Moník, překladatel z angličtiny a autor románu Psi bez rodokmenu a mnoha povídek, které mimo jiné vyšly ve sbírce Neser bohy, získal minulý rok tvůrčí stipendium Pražského literárního domu do Hamburku. U čaje s rumem (přišla jsem z mrazu) jsme si popovídali nejen o pohodové atmosféře v Hamburku, ale i o jeho nově dokončené knize.
První román autorky odborné literatury a dětských knížek Kathariny Hageny lze zařadit mezi díla magického realismu. Vyšel v Německu v roce 2008 a naráz se stal bestsellerem; dosud se prodalo více než půl milionu výtisků.
Sven Regener působil původně jako hudebník v několika kapelách, z nichž asi nejznámějším se stalo berlínské uskupení Element of Crime, které sám zakládal a pro nějž jako frontman píše i většinu textů. Do povědomí německých čtenářů se dostal krátce po vydání svého debutu Herr Lehmann v roce 2001 (česky Ještě jedno, pane Lehmanne, 2009, v překladu Jany Zoubkové), který se stal bestsellerem a byl přeložen do 16 jazyků. V roce 2004 vyšlo pokračování Neue Vahr Süd, které chronologicky předchází ději
