Nicolas de Crécy (1966) je jeden z předních představitelů francouzského komiksu. V češtině vyšla v tehdy začínajícím nakladatelství Aude Brunel už v roce 2001 jeho parodie na superhrdinské komiksy Pan Ovocňák, o něco později ještě Doba ledová (2008, Meander) a Král sjezdovky (2011, Mot). Flašinet ale není komiks, jedná se o předlohu scénáře k (doposud nerealizovanému) animovanému filmu, doplněnou o více či méně graficky úplné střípky ze storyboardu, takže čtenář má velmi konkrétní představu, jak by měl výsledný film vypadat. Jako spoluautor scénáře je uveden Raphaël Meltz: pomáhal ho de Crécymu přepsat, když se v roce 2006 znovu vážně uvažovalo o realizaci filmu.

Příběh je to vlastně velmi smutný, ale v závěru mu nechybí hollywoodská „happyendová“ tečka: Gustav Glarous sice nemá moc peněz, zato má pro sebe a dospívajícího syna Steva velké plány – konečně si otevřou vlastní obchod. Koupí starou barabiznu za městem a začnou prodávat nahnilé ovoce a zeleninu. Gustav mezi vším haraburdím v domě najde také flašinet propojený s kouzelnými brýlemi. Když si je nasadí, realita se mění ve splněný sen, Gustav vše vidí v růžových barvách, ačkoliv stále trčí v mizerné šedi. Brzy se ale od skutečného světa odtrhne natolik, že místo se synem komunikuje s pytlem brambor. Do hry se ještě zamíchá gangsterský Lotrus na vozíku, kterému tři Grácie vyrábějí nové nohy, Mořic (Lotrusova gorila na špinavou práci) a sympatická Benedikta.

Následující posouzení překladu vychází z analýzy první třetiny textu.

Překlad je na první čtení velmi zdařilý, čtenáře v textu příležitostně zarazí jen drobnosti, nicméně snadno odhalitelné a opravitelné: zbytečné opakování (Vždy dlouho váhá, takže mu to celé trvá hrozně dlouho), nesprávný slovosled (Benedikta ho s úsměvem obejme, takže mladý muž zrudne. Tlačí oba svoje dvoustopá vozítka a povídají si o Gustavovi), morfologie (naplesnivělá krabice), občas se vyskytnou problémy se slovesným časem nebo videm: Steve upře pohled na moped, který do obchodu pomalu přitlačila Benedikta, pohledná, ač poněkud buclatější dívka. – Le regard de Steve se porte alors sur une mobylette qui entre lentement dans le magasin, poussée par Bénédicte, une jeune fille charmante quoiqu’un peu ronde. (Přesněji tedy: Steve upře pohled na moped, který do obchodu za řídítka pomalu vede Benedikta...) Minulý čas zde nejenom působí nemístně, ale jde také proti funkci literárního scénáře, originál popisuje průběh děje, který bude promítán na plátně. V ostatních případech se jedná spíše o stylistickou neobratnost: Gustavova ruka se klade na synovo rameno. – La main de Gustave est posée sur l’épaule de Steve… (Gustav má ruku položenou na Stevově rameni); Benedikta se motá mezi policemi se seznamem v ruce. Nandává věci do košíku, který drží v ruce, a každou další položku si ze seznamu odškrtne. – Elle remplit le panier qu’elle porte, en barrant chaque nouvel article sur sa liste. (Benedikta se s nákupním seznamem motá mezi policemi. Věci si vkládá do košíku, který drží v ruce, a ze seznamu odškrtává položku po položce.)

Český text využívá bohatého spektra lexika a vhodně zvolených idiomů, zdomácnělých přirovnání aj.: jejich obchodní záměr je teprve v plenkách – le business-plan n’en est qu’à ses prémices, Gustav nemůže zamhouřit oka – Gustav, lui, a les yeux grands ouverts. Po srovnání s originálem se ovšem ukazuje, že oproti původní verzi, formulované civilně a až suše neutrálně, překlad opakovaně přidává na expresivitě, např.: oči mu čile šmejdí po inzerátech – ses yeux parcourent les annonces; mají ještě fůru práce, není čas na lelkování – ils ont encore beaucoup de travail, il n’est pas question de paresser; v pozadí pořád rumpluje v trubkách – le bruit de tuyaux ne cesse pas. Expresivní domestikace místy zabíhá do extrémů: místo hustého černého obočí má dokonce jedna z postav obočí brežněvovské, stejně diskutabilní je řešení: Lotras jezdí na svém vozíku jako lev v kleci na kolečkách po opravářské dílně – Le Truand fait les cent roues avec son fauteuil dans l’atelier de bricolage. Substituce idiomu přirovnáním je možná, ale pak by bylo vhodné větu přeformulovat: Jako lev v kleci jezdí na vozíku po opravářské dílně… Uvedené znění vytváří zmatečné a nesprávné syntagma „klec na kolečkách“.

Důležitou složkou příběhu jsou ilustrace. Ty jsou samozřejmě i pro překlad zásadní – doplňují text a musí se s ním shodovat. Ve valné většině případů tomu tak je, například když Gustav vrazí nosem do dveří, překlad správně dle odpovídajícího obrázku konkretizuje dveře na futro. Výjimečně se však objevují i nesrovnalosti: Otec se synem dojdou před penzion Gloskowski, kde na ně už čeká jejich bytná, hašteřivá stařena, jež právě vynáší na chodník obsah jejich pokoje. – Le père et le fils arrivent devant la pension Gloskowski, où les attend leur logeuse, une vieille femme acariâtre, qui est en train de vider le contenu de leur chambre sur le trottoir. (Otec se synem dojdou k penzionu Gloskowski, kde na ně už čeká jejich bytná, hašteřivá stařena, jež právě vyhazuje věci z jejich pokoje na chodník.) Ač je originální sloveso vágnější a může vyjadřovat poklidné vyklízení, obrázek jasně ukazuje k méně smířlivému vyhazování věcí ven.

Části textu odkazující na audiovizuální aspekt filmu jsou ve scénáři klíčové, a proto musí být překlad k těmto prvkům stejně citlivý jako k samotnému ději. Jen příležitostně jejich význam oslabuje: Uprostřed dílny, kolem ponku, na němž leží pár kusů železa, kutí usilovně a v operetním kalupu tři svižné postavy, tři Grácie. – Au milieu de l’atelier, autour d’un établi sur lequel des pièces métalliques sont posées, trois formes virevoltantes, les trois Grâces, bricolent avec application, sur fond d’opérette. V překladu je potlačen význam hudby hrající v pozadí této scény, stávající řešení může český čtenář pochopit jen jako metaforu. O pár řádků výš ještě vypadla v překladu část věty a úplně zaniká, že se Gustav při popisu zářné budoucnosti rodinného podniku pořádně rozmáchne rukama, až přitom nechtě sestoupí na vozovku (což si lze velmi snadno představit). Gustav se nechá unést zápalem a při popisu toho, jak poletí vzhůru akcie jejich společnosti na burze, ukročí z chodníku na vozovku a jedno auto se mu tak tak vyhne. – En décrivant la façon dont le cours de sa société va grimper en bourse, Gustave, emporté par son enthousiasme, et par l’élan de son geste, se déporte du trottoir vers la rue, où une voiture l’évite de justesse. Z neznámého důvodu byl zmírněn také nešťastný konec Lotrasova ptáčka na kolejích: Lokomotiva se řítí k němu. – La locomotive lui fonce dessus. (Lokomotiva ho přejede.) Tyto případy jsou nicméně ojedinělé a v širším kontextu zanedbatelné.

Za zmínku stojí také zacházení s texty v ilustracích. České vydání je ponechává prakticky beze změny, výjimku tvoří pouze název Protezia (v originále Prothèseland). Nápisy jsou převážně ve francouzštině (v angličtině je několik dopravních značek připomínajících kontextuální zasazení příběhu do New Yorku a jeho okolí), jsou to tabule v obchodě posilující komičnost, vývěsní štíty a nápisy na nákladních autech – a i přes možné komplikace s grafickou podobou knihy by v takovéto publikaci přeloženy být měly.

Závěrem nutno zdůraznit, že Flašinet je netradiční dílo a zejména z formálně-žánrového hlediska jde o originální a zajímavý počin. I proto si od překladatele vyžadoval pečlivý a poučený přístup, jehož se mu jistě dostalo. Zmíněných nedostatků si všimne jen pozorný čtenář, rozhodně si jich ale měl včas všimnout redaktor a ve spolupráci s překladatelem je probrat a odstranit. Po přečtení zůstává jedna neodbytná otázka, která se netýká textu, ale publikace jako takové – co nakladatelství výběrem právě tohoto titulu z autorovy tvorby sledovalo? A také: když už vydat takto specifický titul, který osloví patrně jen úzkou skupinu příjemců, proč nevynaložit úsilí na výše uvedené grafické změny? Smysl českého vydání je takto trochu nejasný.