V posledních letech u nás zažívá umělecký překlad z finštiny opravdový boom. Jen v loňském roce vyšlo celkem deset překladových knih, finskou literaturu vydávají nakladatelé, kteří se o ni dříve vůbec nezajímali, a ke slovu se dostává poměrně hodně mladých překladatelů. Má to ovšem i svá úskalí. Fakt, že finština není jazyk úplně jednoduchý, potvrdí každý, kdo se jí někdy alespoň trochu zabýval. Opravdu dobrý překlad tedy může vzniknout nejen za předpokladu výborných jazykových znalostí překladatele, ale téměř nutností je i kvalitní redakce, které by se měl nejlépe věnovat člověk znalý výchozího i cílového jazyka.

Koncem minulého roku vyšel český překlad románu mladé finské prozaičky Eliny Hirvonen Až vyprší čas (v originále Kun aika loppuu), který ve Finsku vzbudil velmi pozitivní ohlas. Hlavními tématy knihy jsou globální problémy současného světa – klimatické změny, ekologické katastrofy, přelidnění, rozevřené nůžky mezi bohatým severem a chudým jihem a zodpovědnost, kterou za to všechno nese každý z nás. V komorním, ale přesto značně exponovaném příběhu sledujeme osud matky Laury, její dcery Aavy a syna Aslaka. Řešení palčivých problémů lidstva hledá každý po svém – Laura přednáší o ekologii na univerzitě a žije v neustálém strachu o své děti, Aava odjíždí jako lékařka do Somálska a v dětství šikanovaný Aslak se rozhodne pro radikální čin – teroristický útok osamělého střelce v centru Helsinek.

Vzhledem k aktuálním tématům by kniha mohla být úspěšná i u nás, nicméně již po několika stránkách je jasné, že český překlad se skoro nedá číst, nehledě na to, že k finskému originálu má místy opravdu daleko. Na necelých 180 tiskových stranách jsou stovky chyb vyplývajících z nedostatečné znalosti finštiny i češtiny, překladové varianty nepřesné či vyloženě nesprávné, kostrbaté věty a neobratné formulace, stylisticky naprosto špatná řešení, nesprávná interpunkce a mnoho dalších pochybení.

Román do češtiny přeložila Jana Mašková, jako jazyková korektorka je v tiráži uvedena Lucie Vébrová a jako odpovědný redaktor Pavel Tůma. Je pochopitelně otázka, zda text před vydáním redaktor vůbec četl, mnoho pasáží připomíná první, syrovou překladatelovu verzi, navíc snad vyhotovenou bez pomoci slovníku.

Stručný výčet některých zásadních chyb uvádím dále v článku. Kritika vychází ze srovnání prvních dvaceti stran překladu s originálem a z porovnávání českého a finského textu v místech, která byla v překladu značně nesrozumitelná. Podrobnější srovnání dalších částí textu by nepřesností patrně odhalilo daleko více.

Komické záměny a chyby překladu
Začněme u mylně přeložených výrazů, z nichž některé do textu sice zapadnou a čtenář neznalý originálu je neodhalí, jiné ovšem působí přinejmenším velmi podivně i v češtině:

„Ilmastokatastrofi“ nejsou přírodní katastrofy (s. 8), nýbrž katastrofa klimatická (navíc v jednotném čísle); „mekko“ není sukně (s. 11), nýbrž šaty; „koodasit robotin“ znamená, že jsi robota naprogramoval, nikoli složil (s. 12); „maapähkinätahna“ není ořechová pasta (s. 23, 28), ale burákové máslo; „tuoli“ není stůl (s. 26), ale židle; „nälänhata“ neznamená pouhé hladovění (s. 28), ale v kontextu afrického kontinentu pochopitelně hladomor; „tuulikello“ není korouhvička (s. 32), ale zvonkohra, což musí být jasné i z kontextu věty: … smích zněl jako zvonění korouhvičky, za bezvětrného večera, když někdo proběhne rychle kolem – nejenže korouhvička obvykle nezvoní, ale po střechách se normálně ani neběhá; „luonnonpuisto“ není přírodní park (s. 35), ale přírodní rezervace; „Pyhäkoulu“ (zde název kapely) není svatá škola (s. 45), ale nedělní škola; „norsukuvioinen mukki“ není hrneček s nosorožcem (s. 52), nýbrž se slonem; „jakkupuku“ neznamená sako (s. 69, 71), ale kostýmek; „jäkälä“ není mech (s. 101), nýbrž lišejník; „rosoinen“ není růžový (s. 147), ale hrubý/drsný; „kiipeilyteline“ není v kontextu dětského hřiště horolezecká stěna (s. 160), ale prolézačka; „farmarimallisia perheautoja“ nejsou otrocky převedeno rodinná auta farmářského typu (s. 163), ale auta typu kombi; „huivi“ sice znamená jak šála, tak i šátek, ale je-li řeč o tomtéž předmětu, v rámci jednoho odstavce se vlněná šála nemůže zničehonic proměnit v šátek (s. 169); chce-li se Aava setkat s „kylän vanhimmat […] oranssipartaiset miehet“, nemíní tím setkání s místními [míněno ve vesnici] nejstaršími muži, kteří mají […] oranžové kníry (s. 176–7), ale vesnickými stařešiny se […] zrzavým vousem.

Řada chybných překladů vyplývá z nepozornosti nebo nedostatečné znalosti finské morfologie a neschopnosti dovodit si správný nominativ. Finská slovní zásoba je nejenže velmi odlišná od indoevropských jazyků, ale řada slov se liší třeba jen jediným písmenem. Z nepozorností pak vznikají záměny místy až komické:

Spojení zvykli jsme si na […] balady matek (s. 15) působí zvláštně, při srovnání s originálem je ale jasné, že o žádné matky nejde, neboť ve spojení „äiteliin balladeihin“ nemá slovo „äitelä“ (nom. sg.) s matkou („äiti“) vůbec nic společného, protože znamená sladký – správný překlad celého spojení by byl tedy např. slaďáky či srdceryvné písně.

Ve větě Přede mnou sedí padesát studentů kultury životního prostředí. (s. 16) si překladatelka zjevně popletla druhou část složeniny „ympäristötiede“ (ekologie, příp. environmentalistika) se slovem „taide“. Zatímco výraz „tiede“ znamená česky „věda“ a vyskytuje ve finských kompozitech označujících nějaký vědecký obor, „taide“ je česky „umění“ (nikoli tedy kultura). Celá věta by tedy měla správně znít: Přede mnou sedí padesát studentů ekologie.

Dřepnu si ke kořenům ibišku. […] V kořenech u mých nohou je peřinka pro panenku… (s. 37) Postpozice „juuressa, juureen“ (odpovídající českým předložkám u, k) je ovšem dnes se slovem „juuri“ (kořen) spojená už pouze etymologicky, správně tedy: Dřepnu si k ibišku. U nohou mi leží peřinka pro panenku…

Vtipně působí také český překlad finského překladu básně F. Pessoy, nejen kvůli nezvládnutému rytmu, strojenosti a chybnému přechodníku: Nesu si v srdci svém / jako v přeplněné rakvi, kterou nelze zavřít, / všechna místa, kde jsem byl, / všechny přístavy, kam jsem doplul, / všechny krajiny, jež jsem viděl z okna kajuty / nebo z přídě lodi, sníce, / a v celé nahotě je toho tak málo, / po čem toužím (s. 44). Ona rakev je totiž truhla, truhlice („arkku“), lodní příď je paluba („laivankansi“), a zejména pak zde uvedená nahota v předposledním verši nemá nic společného s adjektivem nahý („paljas“) – v originále je totiž výraz „paljous“ (množství), takže verš by měl znít: a v tom všem je tak málo toho, / po čem toužím.

Věta Aslak mi položil hlavu do náruče a poprosil mě, abych mu na záda nakreslila počátek vesmíru (s. 54) jistě i českého čtenáře zarazí, protože nakreslit počátek vesmíru nejspíš umí málokdo. O to podivnější je, že o dvě věty dál kreslí matka odpalovací rampu. Finské slovo „avaruusaluksen“ (gen. sg.) totiž není od sousloví počátek vesmíru (které by se navíc správně psalo „avaruuden alku“), nýbrž od slova „avaruusalus“, tedy kosmická loď.

… předváděl se před zrcadlem jako velcí… (s. 62) zní možná jen jako stylistická neobratnost, nicméně překladatelka si popletla slovo „pitkä“ (vysoký, dlouhý) s příslovcem „pitkään“ (dlouho). Správně tedy: … dlouho se předváděl před zrcadlem…

V případě slov … na […] talířku s kytičkami… (s. 68) zase došlo k záměně „kukkalautanen“ a „kakkulauttanen“, kdy „kukka“ znamená květina, ale „kakku“ dort, čili se jedná o dezertní talířek či prostě talířek s dortem.

„Kikherne“ není hrách (s. 74), finsky „herne“, ale správně cizrna; „polkkatukkainen“ neznamená s vlasy střiženými na kluka (s. 99), kluk se finsky řekne „poika“, ale na mikádo.

Sloveso „vääristää“ (pokřivuje) se popletlo s „väristää“ (zbarvuje) – „Aslak kävelee lähemmäs kameraa. Linssi vääristää hänen kasvonsa“ neznamená Aslak přichází blíž ke kameře. Čočka mu zbarvuje obličej (s. 102), ale: Aslak přistupuje ke kameře. Čočka mu pokřivuje tvář. To by mělo být jasné i z kontextu, neboť odstavec pokračuje: Na chvíli je tak blízko, že se zdá, že má oči moc daleko od sebe a pusu příliš dlouhou a úzkou.

Že není vždy dobré pomáhat si u překladu z finštiny znalostmi z jiných jazyků a tušením, že nám slovo něco připomíná, dokládá příklad: Tehdy jsme měli rozbité baterie a doma bylo pořád příliš teplo (s. 50). Finské „patterit“ neznamená baterie, nýbrž topení, radiátory.

Nepochopená finská syntax
Kromě jednotlivých slov není překladatelka s to porozumět celým větným konstrukcím a pádovým vazbám a správně odlišit, které větné členy patří k sobě. Opět poukazuji jen na namátkou vybrané příklady:

Bylo překvapivě snadné ukrást jej [samopal; přesněji spíš poloautomatickou pušku] ze střelnice a donést do kufru auta zaparkovaného za rohem (s. 6) – v originále ovšem stojí, že pušku ukradl z kufru auta („auton peräkontista“) zaparkovaného u střelnice, o donesení někam jinam nepadne ani slovo.

… plná vnitřních hlasů, které člověkem nemanipulují (s. 15) – „täynnä ääniä, joita ihminen ei ole manipuloinut“ však znamená: plná zvuků [přírody], které člověk nezkazil.

Na malém stolečku jsem rozprostřela babičkovský háčkovaný ubrus… (s. 38) – „Levitin pikkuiselle pöydälle mummin pitsihuivin“ znamená správně: Na stoleček jsem rozprostřela babiččin krajkový šátek.

Vypůjčili si komiksy o kouzelnících a jiných světech, dobrodružné romány pro děti… (s. 73) – Originál říká: „He olivat lainanneet sarjakuvia, velhoista ja vaihtoiehtoisista maailmoista kertovia lastenromaaneja…“ čili: Vypůjčili si komiksy, romány pro děti o kouzelnících a alternativních světech…

… publikum, které roky čekalo, až se umělec prosadí, se zastaví, aby si s ním zazpívalo (s. 97) – „… artisti, jonka yleisö on vuosia odottanut puhkeavan kukkaan, pysäyttää laulullaan ajan“, tedy: … umělec, jehož publikum roky čekalo, až projeví svůj talent, pozastavuje svým zpěvem čas.

… cestovat nejlevnějším letem společnosti Aeroflot z Moskvy do Dillí (s. 101) – „… matkustaa halvimmalla lennolla, Moskovasta lentävällä Aeroflotilla, Delhiin“ je správně zhruba takto: … odcestovat nejlevnějším letem do Dillí, s Aeroflotem, který létá z Moskvy.

Policie k němu posílá helikoptéru, která je na dálku řízena ještě starým telefonem (s. 117) – „Poliisit toimittivat hänelle vanhanaikaisen puhelimen kauko-ohjattavalla helikopterilla“, čili: Policisté mu vrtulníkem na dálkové ovládání doručili starý [míněno tlačítkový] telefon.

Stroj přistane na přistávací ploše, vytvořené pneumatikami stroje, mezi hustými keři (s. 176) – „Kone lasketuu tiheän pusikon keskelle raivatulle, koneen renkaiden levyisille kiitoradalle…“ znamená správně: Letadlo dosedne na přistávací dráhu vysekanou v hustém křoví a širokou právě tak pro kola podvozku.

Překladatelka má dále problém s používáním vidů, které finština v mnoha případech poměrně jasně vyjadřuje rozdílným pádem předmětu. Často nerozliší finské množné číslo od jednotného, někdy zaměňuje minulý čas za přítomný či naopak. Začátečnické překladatelské chyby v češtině, kterých je kniha plná, jako špatné použití zájmena jeho a svůj, doslovný převod participiálních vazeb, nadužívání podstatných jmen slovesných apod. by měl rozhodně odhalit a opravit každý alespoň trochu zkušený redaktor či korektor (a to i bez srovnání s originálem), což se v tomto případě bohužel nestalo.

Ochuzení významu a neznalost reálií
Řada slov a spojení v českém překladu úplně chybí nebo jsou nesmyslně zjednodušena a často dochází k ochuzení významu. Zde jen pár příkladů namátkou:

Z „Olen tavattoman iloinen“ (mám obrovskou/nesmírnou radost) zůstalo jen mám radost (s. 8); z „mallimaisella tavalla kauniit kasvot“ (tvář krásnou jako model) jen krásný obličej (s. 25); z „kerubikiharainen poika“ (chlapec s andělskými kadeřemi) zbyl pouze kudrnatý kluk (s. 26); ze „seksitreffit“ zůstaly jen schůzky (s. 27), přičemž z první poloviny kompozita „seksi“ je evidentní, že se postavy scházejí, aby se spolu vyspaly. Z „ruostunut kalashnikov“ vypadl přívlastek rezavý a zbyl jen kalašnikov (s. 105).

Překladatelka, potažmo i redakce, prokazují také neznalost reálií, finských i obecných, z nichž některé se zásadně vážou k tématu knihy:

„Hiilimittarit“ jsou měřiče oxidu uhličitého, nikoli oxidu uhlíku (s. 16).

Eput (s. 45) je hovorový výraz pro finskou kapelu Eppu Normaali, což ale český čtenář nemá šanci pochopit ani z kontextu.

„Montrealin ilmastokokous“ není jen ledajaká konference [v Montrealu] o životním prostředí (s. 70), ale slavný montrealský summit OSN o globálních změnách klimatu.

Překládat výraz „joulupukit“ jako finské Dědy Mráze (s. 101) je více než diskutabilní. Vhodnější by bylo např. použít anglické označení Santa Claus, které používají v mezinárodním kontextu i sami Finové, zvlášť když v knize jde o dárky z laponské Santovy vesničky pro turisty z Japonska a USA.

Když se v románu ze současnosti či blízké budoucnosti dočteme jako komentář k aktuálnímu dění, že … toho roku přesáhl počet obyvatel Země miliardu… (s. 103), je jasné, že je něco špatně – v originále je pochopitelně miliard osm.

V závěrečném poděkování je Taiteen keskustoimikunta (s. 180), jejíž název zůstal z nějakého důvodu finsky, označena jako spolek, tedy termínem u nás používaným pro neziskové či zájmové organizace, ačkoli se jedná o grantovou agenturu spadající pod finské ministerstvo školství a kultury. Vhodný český ekvivalent názvu by zněl Finská kulturní rada.

Slovosledem za hranici srozumitelnosti
Špatný slovosled, interpunkce, chybné použití českých větných konstrukcí i nepochopení originálu a nesprávná volba českých ekvivalentů vedou k řešením, která jsou místy sice velmi úsměvná, nicméně často za hranicí srozumitelnosti:

Jako předkrm jsme spořádali spoustu bagetek, teplé hlavní jídlo, sýry a dezert (s. 12) – v originále navíc nejsou žádné bagetky, ale jen mnoho malých předkrmů („monta pikkuruista alkupalaa“).

Myslela jsem na ženu, jak běhá ve tmě po lese, mezi těsnými křovisky a borůvčím s čelovkou na hlavě, plná vnitřních hlasů… (s. 14–15)

Síla společnosti může překvapit kromě ničení a sobectví také moudrostí, umírněností a vytvářením nového. (s. 17)

Fotografie Amazonie, kde se namísto deštných pralesů rozšiřuje suchá země a z vesnic prchají ženy s dětmi v náručí, neboť až tam se šíří poušť. (s. 18)

Děti z vesnice se přede mnou narovnaly do klikatící se řady… (s. 22)

Restaurace není restaurace, nýbrž barák. Uprostřed se nachází řada dlouhých stolů a po obou jejich stranách stojí židle. (s. 31)

a věci, které se jim v životě přihodily, byly jednoduché tehdy, když byly smutné a zároveň melancholické, ačkoli byly jednoduché (s. 67)

Po výbuchu bomby v ulicích a poškození domů s logy tabákových firem, jsou právě tyto budovy opraveny nejdřív. (s. 109)

Teď chce zpátky pod tu peřinu. Do malého prostoru, kde byl vzduch teplý od dýchání a kam by se nevešel nikdo jiný kromě něho a sestry, jejíž silná ruka by zahladila všechny noční můry. (s. 119)

Šel […] někam, kde nebylo slyšet jiné hlasy než zvuk ptačích křídel vznášejících se letu a šum v korunách smrků. (s. 123)

To, že, jestli je násilí úspěšné, záleží na úhlu pohledu. (s. 144)

S pomocí humoru vytvořily jednoduché zdravotnické centrum, které obklopuje atmosféra tiché naděje. (s. 178)

Stylisticky nezvládnutý překlad
Neúctu k originálu překladatelka prokazuje i naprosto volným zacházením s větným celkem a nerespektováním rytmu původního textu. Dlouhé věty bezostyšně dělí a krátké spojuje, jak se jí zlíbí, nejspíše v jakémkoli případě, kdy nedokáže vhodně formulovat českou větu. Dělení či spojování vět je výjimečně jako překladatelské řešení obhajitelné, v překladu románu Až vyprší čas se tak ale úplně bezdůvodně děje skoro v každém odstavci.

Stylisticky je český překlad naprosto nezvládnutý. Zatímco v originále se střídá poměrně spisovný jazyk matky s uvolněnějším a hovorovější mluvou náctiletých a mladých dospělých, v češtině se jazyková rovina mění čistě náhodně. Hovorové výrazy střídají regionalismy, hyperkorektní a knižní češtinu nepovedené pokusy o teenagerský slang:

Pamatuješ si na to, jak jsme byli na kolách v Kodani? (s. 12) Odjede do […] fušersky postavených táborů. (s. 13) … vyšpuloval bříško proti mému… (s. 38) Dva dětské a dva dospělácké lístky do cirkusu (s. 52).

Hovorová věta z internetového chatu „Laita pliis joku viesti, että olet hengissä. Hälytän kohta kytät.“ je převedena jako Prosím, dej o sobě vědět, že žiješ. Jinak brzy zavolám na policii (s. 87). Vhodnější by byl např. ekvivalent: Koukej napsat, že žiješ. Jinak volám poldy. Jinde na chatu Aslak píše: Tohle je opravdu rozsekávající (s. 142), což je zřejmě nepovedený pokus o populární hlášku: Tohle mě fakt rozsekalo. V další internetové diskusi mezi mladými padne například: U vás není žádný humbuk? (s. 148) Nebo: Lidé se nesoustředí na rmoucení. Začínají mlít o svobodě, o tom, jak se postavíme terorismu, o tom, jak nás nezastraší. Hovna (s. 149). Poslední slovo mj. dokládá, že vulgarismy nelze mezi dvěma jazyky funkčně převádět doslovně.

Idiomů v knize naštěstí moc není, ovšem pár nezdařilých překladů bije do očí: Dívala se, jak připravuji jídlo, a evidentně se dloubala v nose. Zahlédla jsem to úplně jasně, ale bylo to tak rychlé, že se mi to stejně tak dobře mohlo jen zdát (s. 74). Spojení „nyrpistää nenäänsä“ ovšem znamená ohrnovat (nad něčím) nos, nikoli se v něm dloubat – Aava totiž na rozdíl od ostatních členů rodiny není vegetariánka a bezmasá strava jí nevoní.

… jako když má člověk na háčku pověšené hadříky, které šily děti… (s. 141) opravdu neznamená, že by si člověk často věšel hadříky na háček, ale „on koukussa“ (doslova „je na háčku“) je výraz pro „být závislý“ či „přílišně lpět“.

V knize je také několik podivných přepisů či překlepů: nemocniční povian (s. 49), Kioto (s. 73), kanistry (s. 163), občas chybějí uvozovky před či za přímou řečí. Na s. 19 chybí za textem SMS zprávy symbol srdíčka, takže následná věta o srdíčku, které se manžel naučil na mobilu napsat, nedává vůbec smysl. Párkrát je oproti originálu chybně rozdělen odstavec či není vynechán odsazený řádek.

Kandidát na anticenu Skřipec
Chyb a nesmyslů je v knize tolik, že by zkoumání jakéhokoli jejich typu vydalo na obsáhlou seminární práci. Výše uvedený výčet se omezil na stručné naznačení, jak pestrý je jejich inventář.

Český překlad románu Až vyprší čas je jednoznačně kandidát na anticenu Skřipec. Překladatelka přecenila své znalosti finštiny a nakladatel zcela zanedbal redakční práci – nejen že na ní zřejmě nepracoval redaktor, který by uměl finsky, což je (nejen) u začínajícího překladatele více než potřeba, ale postrádá dokonce i základní kontrolu z hlediska češtiny.

Román Až vyprší čas pojednává o naší planetě, životním prostředí a společnosti, zejména ve vztahu k zodpovědnosti, kterou za ně každý člověk má. Lze si jen přát, aby český nakladatel (DOBROVSKÝ s.r.o. – edice Knihy Omega), redaktor i překladatelka cítili při práci na knize také zodpovědnost k autorce, finskému nakladateli, českému čtenáři i naší mateřštině. Jedinou možností, jak této zodpovědnosti dostát, je knihu stáhnout z prodeje, omluvit se finské straně a překlad co nejdříve přepracovat, nebo snad raději pořídit úplně nový.

Podle informací z internetových stránek chystá totéž nakladatelství ve spolupráci se stejnou překladatelkou na podzim letošního roku vydání českého překladu románové prvotiny finského klasika Miky Waltariho Moje velká iluze (originál 1928). Pokud se radikálním způsobem nezmění přístup všech zúčastněných stran k překladatelské a vydavatelské práci, budeme se na podzim asi hodně divit – jakýkoli překlad z finštiny je velkou výzvou, ale Waltariho košatý jazyk a téměř devadesát let starý text představuje náročný úkol i pro ty nejzkušenější překladatele.