Každý rok přesně 20. srpna přicházel do vsi Petrícica, která se tyčila na kopci prudce se zdvíhajícím vedle moře, podzim. Už od rána byla jeho vůně cítit ve slaném vlhkém vzduchu. Po páté hodině odpolední se pocit přeměnil v jistotu, když se vzduch třpytil oním zvláštním všudypřítomným okrově zlatavým světlem, filtrovaným měděnými podzimními listy. Akorát že ve vsi Petrícica se o měděných listech nedalo 20. srpna mluvit nejen proto, že ještě nepřišel jejich čas, ale protože tam nerostly žádné stromy. Odkud to světlo přicházelo, nevěděl nikdo, ale jisté je, že to takhle probíhalo každý rok.

Onoho roku, kdy podzim přišel přesně 15. srpna, vesničané věděli, že se něco děje. První věc, kterou toho rána udělali, byla kontrola rohožky přede dveřmi, jestli je správně položená lícem nahoru, a každý s ulehčením konstatoval, že ji večer před spaním zanechal správně položenou. Pak zkontrolovali hrnce v kredenci, ale i ty byly uloženy jaksepatří, otvorem nahoru. Pak se vydali k prasečím chlévům, ale ani jeden nešel se stéblem trávy v puse. Poté se všichni sešli v místní hospodě a snažili se přijít té záhadě na kloub. Názorů se sešlo hodně, ale ne všechny se daly ověřit. Někoho napadlo, že pravděpodobně nějaký turista odjel dřív, ale nikdy se zatím nestalo, že by si kvůli tomu podzim někdy pospíšil. Někdo jiný si myslel, že toho roku je ozonová vrstva poškozená víc než obvykle kvůli luxusním automobilům vlády, která pospíchala investovat peníze před zimními volbami, ale Bandito řekl, že členové vlády netráví nekonečné dovolené u moře nebo určitě ne u moře ve své zemi, nýbrž v zahraničí. Takže pokud jde o ozonovou vrstvu, pak není ztenčená ta naše, ale v té zemi, kam jezdí naši členové vlády na dovolenou. Další teorie tvrdila něco o jaderných elektrárnách v Rusku a o tom, že jedné dvěma z nich vyletěl poklop do vzduchu a do atmosféry se uvolnily zářivé částice rozštěpených atomů, které pohyby vzduchu v atmosféře urychleně přesunuly přímo nad naši zemi, protože tak se to má s Rusáky odjakživa, když jde vztahy s námi a s Američany. Nevědělo se proč, ale zdálo se, že jenom Normandii se zničené ruské atomy vyhnuly stejně, jako tomu bylo kdysi s Černobylem. Nezbylo jim tedy než počkat si na zprávy v 17 hodin v rádiu, protože nikdo ve vsi Petrícica neměl televizi. Ale ani na zprávy se nemohli spoléhat, jelikož tam se mluvilo jen o důležitějších věcech a i tak šlo o pirátskou rádiovou stanici, byť jedinou, která se dala chytit na kopci, kde se tyčila vesnice, a obvykle se ve zprávách mluvilo o okolních vesnicích. Poslední vysílaná novinka se týkala amerického spiknutí proti Rusům, nějakých pokusů s raketami podobnými těm, které jsou schopné nastřelením mraků vyvolat déšť. Pokud by se i v tomto případě jednalo o rakety vyslané naším směrem, mohly způsobit, že podzim přišel dříve, a když přišel dříve k nám, přišel i k Rusům? A neštěstí by dopadlo na nás, ne na Američany, protože Rusové by obvinili nás, tudíž bylo jasné, odkud přišel podzim. A když už to tak bylo, pak tento rok byl pouze pokusný a příští rok nám Američani pošlou podzim ještě dříve, možná už v červnu, takže na polích nic nedozraje, a donutí nás tak kupovat od nich základní životní potřeby. Na závěr zazněla poslední teorie, že Bůh spal příliš dlouho, jen tak se dají vysvětlit ty vražedné teploty po celé léto, náhle ukončené o pět dní dříve, ale to neznělo příliš přesvědčivě, a to ne proto, že by vesničané neměli dost silnou víru v Boha, ale proto, že obvykle On s nimi neměl žádné spojení.

Text celé ukázky v češtině:
http://atelier.liternet.ro/articol/16261/Ioana-Scorus-Jarmila-Horakova/Ztraceny-podzim-Marie-Perditove.html
Text celé ukázky v rumunštině:
http://atelier.liternet.ro/articol/1742/Ioana-Scorus/Toamna-pierduta-a-Mariei-Perdita.html