Impulsem k napsání této kritiky byla zpráva z novopacké knihovny o upadající úrovni některých vydávaných titulů. Knihovnice Stanislava Benešová upozornila redakci iLiteratura.cz na poslední román Petera Mayla Podfuk v Marseille (viz článek Anny Žilkové). Peter Mayle je v České republice už dlouho poměrně populární, celkem zde vyšlo přes deset jeho titulů – valná většina v nakladatelství Olympia a v překladu Paula Millara. Abychom situaci posoudili komplexně, podívala jsem se i na autorova předcházející díla v češtině a zjišťovala, zda se v textech vyskytly již dříve podobné nesrovnalosti, jaké jsou tématem tohoto článku.

Namátkou jsem vybrala pět románů: Honbu za Cézannem, Hotel Pastis, Rok v Provenci, Dobrý ročník a Podfuk jako víno. V každém jsem prostudovala prvních deset stránek. U prvních čtyř zmiňovaných publikací jsem neměla žádné zásadní připomínky týkající se sémantiky či stylu. Podobný závěr jsem však nemohla učinit u Podfuku jako víno. Následující příklady uvádím na základě analýzy prvních a posledních deseti stran (první kapitolu jsem zároveň měla možnost srovnat s originálem).

Úvodem nutno předeslat, že přestože se tato kritika zaměřuje na slabiny textu, domnívám se, že po standardní redakci by překlad byl přijatelný. Problematická místa byla navíc mnohem frekventovanější v první kapitole, v kapitolách posledních se jejich výskyt zhruba o polovinu snížil.

Největším problémem jsou v textu interference originálu, tedy místa, kde je překlad prokazatelně ve vleku angličtiny – ať už na úrovni lexika, či syntaxe. Často se například objevují stylisticky nevhodné výrazy, v horším případě přímo sémantické posuny. Jako doklad prvého uveďme úvodní souvětí románu: „Danny Roth si vytlačil na dlaň poslední kapku hydratačního krému, vmasíroval si ji do svého již beztak naleštěného kránia a pozorně při tom zkontroloval, jestli se jeho skalp nijak neprovinil tím, že by na něm vyrašila jakákoli stopa strniště.“ V originále najdeme výrazy „cranium“ a „scalp“, které překladatel kalkoval bez ohledu na odlišné žánrově-stylistické konvence obou jazyků. Využití latinismů v angličtině je daleko širší a častější než v češtině – ta pro ně téměř výlučně vyhrazuje pole odborných textů. Proto zde působí velmi příznakově a na vnímání textu mají jiný vliv, než autor zamýšlel. V případě skalpu by možná čtenář mohl mít dojem, že jde o ironii (pokud by odhlédl od faktu, že skalp je fakticky odříznutá kůže hlavy s vlasy), ale ani ta ve výchozím sdělení obsažena není. Nakonec by se stačilo podívat do oxfordského slovníku, který jako primární význam uvádí definici: „pokožka pokrývající tu část hlavy, na níž rostou vlasy“.¹

Dalším příkladem je pasáž: „Měl mladou, blonďatou a módně vyzáblou ženu, kvetoucí praxi, byteček v New Yorku, lyžařskou chatu v Aspenu a – domov, kterýžto považoval za svůj hlavní stan – tříposchoďový palác z oceli a skla…“ (s. 8), kde oceňuji zachování expresivity i dobré řešení bytečku z původního „pied-à-terre“, ale vyznačené řešení (pro anglické „headquarters“) dle mého názoru nevhodně konotuje vojenské prostředí a v kontextu (domov – stan – palác) negativně „vyčnívá“. Mnohem více by se sem hodilo „sídlo“ (a do stejné věty na místo „domova“ raději „dům“, jejž užívá i autor – „house“).

Závažnější jsou ovšem v textu sémantické posuny, protože v jejich případě si průměrný čtenář jen stěží odvodí, co měly původně znamenat. Tyto posuny vyplynuly z výběru kontextově chybného významu v překladu mnohovýznamových slov, např.: s. 13 – „strávili téměř hodinu tím, že se probírali dějepisem pana Rotha“ (history – minulostí), s. 11 – „měla svou asistentku, která jednala s únavnými, byť nezbytnými detaily“ (who dealt with all the tiresome details – vyřizovala únavné detaily), s. 9 – „vsoukal se do útrob mercedesu, které mu padly jako ulité“ (into the snug confines – do útulné kabiny).

Zároveň bych ráda upozornila na ukázkové příklady tzv. zrádných slov (false friends), tedy slov, která jsou si v obou jazycích podobná, ale mají jiný význam. Např. na s. 9 – „poskytl Roth dvěma návštěvníkům z Malibu túru svým sklepem“ (tour – prohlídka) nebo s. 15 – „‚Máte všechno, co jste chtěli?‘ zeptal se Roth. ‚Absolutně,‘ odvětil novinář.“ (absolutely – ano, úplně všechno).

Z dalších zjevných chyb citujme: na s. 7 „tuhé rozhodnutí“ (tough – těžké) a „[obléknout se] s malým douškem čertíkovské neformálnosti“ (with a devil-may-care touch of informality – se špetkou nedbalé elegance), na s. 10 „že je vyrobili před tím, než někdo vynalezl držáček na nápoje“ (beverage container – plechovku) nebo na s. 162 „a tak jim to nevzalo ani hodinku“ (netrvalo) a „vysprchovaný se cítil dostatečně zrestaurovaný“ (zotavený, osvěžený).

Příkladem lexikálně-gramatické interference je na s. 159 kalk anglické fráze „send + verb-ing“: „což poslalo všechno, ať již v tom sklepě bylo cokoliv – odpelášit do děr,“ kde je sloveso „send“ sémanticky ochuzené, respektive nese pouze sekundární význam vynucené kauzality ve smyslu „což je přimělo/donutilo odpelášit do děr“, ale stejný vztah by se dal vyjádřit prostým přidáním předložky: „načež všechno živé odpelášilo do děr“. Podobným příkladem je rovněž „Tady kolem taky nechcete zůstat“ (s. 162), kde se opět jedná o kalk (v originále velmi pravděpodobně „you don’t want to stay here either“) – sloveso „want“ zde ztrácí primární význam „chtít“ a nabývá funkce modálního slovesa „should“. Věta tedy měla znít: „Tady byste taky neměli zůstávat.“ Interference na s. 9 je v porovnání s ostatními pouhým kosmetickým detailem – průměrný čtenář si jí patrně ani nevšimne, lingvisté ji nicméně bezesporu zaznamenají: „Jen včera večer poskytl Roth túru…“, kde si překladatel neuvědomil, že adverbium „only“ je v tomto případě použito v méně frekventovaném významu „zrovna“.

Ke kopírování originálu dochází i na syntaktické úrovni, např. již zmíněná věta na s. 162 „o šest hodin později a vysprchovaný se cítil“… nebo na s. 10 – „Od vzpomínky na ty dva pitomečky nebylo daleko k filozofickým úvahám o radovánkách nad majetkem. A to bylo tam, kde – musel si připustit – obdiv druhých i závist – byly nepostradatelné k tomu, aby se jeden mohl radovat z toho, co má.“ (And here, Roth had to admit that the appreciation – even the envy – of others was crucial to his own enjoyment – tedy jednoduše: „A v tomto ohledu musel Roth přiznat, že pro jeho vlastní potěšení bylo klíčové dosáhnout uznání – dokonce i závisti – ostatních.“) Všimněme si, že v tomto souvětí se objevil ještě jeden významový posun v druhé části (motivace pro převod na neosobní konstrukci není jasná) a interpunkce je nejenom zmatečná (třetí pomlčka), ale také neodpovídá originálu (odlišná segmentace věty).

Vedle toho nese syntax další příznak – tendenci k archaickému slovosledu. Na s. 10 „Zejména však byla dcerou Myrona Volpého, v době současné hlavy dynastie“ (And she was the only daughter of Myron Volpé, the current head of the Volpé dynasty – A byla jedinou dcerou Myrona Volpého, současné hlavy této dynastie) je slovosled bezdůvodně příznakový, nehledě na to, že celá tato nominální fráze je zbytečná a zavádějící (vzniká nepravé syntagma „současné hlavy“, které je paradoxně správným řešením). Na s. 14 narušuje archaický slovosled jinak dobře vyřešenou komplikovanou pasáž (i přes chybně převedenou souslednost časovou): „[Roth] shledal, jak příjemné bylo, že může pro změnu mluvit o sobě s někým, kdo byl ochotný mu pozorně naslouchat. Dokonce mu otázka fotografova o šampaňském musela připomenout, že měl otevřít připravenou láhev.“ (Roth found that he was relishing the novelty of talking about himself to an attentive listener. So much so that it took a question from Evans about vintage champagne to remind him to open the Krug.)

Překlad užívá i zastaralé stylistické obraty, např. na s. 8 pro uvedení prostého výčtu: „nashromáždil si hromádku společensky důležitých potřeb a doplňků. Něco diamantů a šatníků nacpaných oděvy důležitými pro společenské postavení manželky, na stěnách salonu tři Warholy a jednoho Basquiata…“ (There were diamonds and closets full of status clothing for his wife; three Warhols and a Basquiat for his living room walls…), kde je tato konstrukce nevhodná i kvůli následnému skloňování všech položek výčtu, což ztěžuje čtení.

A archaismy se vyskytují rovněž mezi lexémy: „A tak po mnoha česnekem okořeněných pocelech a objetích a slibech" (s. 165), „Vystoupil ze zdviže…“ (s. 10; v tomto případě se patrně zároveň jedná o dialektismus), „snažím se obživit se“ (s. 163) nebo „Přestože bylo poměrně záhy, terasa byla již téměř obsazená“ (s. 168).

Na lexikální rovině dochází k více či méně zásadním posunům často, jde o pochybení jak stylistického, tak sémantického rázu. Stejně tak mám výhrady k dalším řešením z hlediska aktuálního členění větného nebo obecně stylu, ale z důvodu omezeného prostoru této kritiky se těmto příkladům nebudu dále věnovat.

Zmínit bych ještě chtěla překladatelovo zacházení s reáliemi, tedy odkazy na určitou vnětextovou realitu. Překladatel v textu nechává všechna francouzská slova obligátně dokreslující kolorit, nicméně francouzské pečivo (croissants?) přeměňuje na „loupáčky“ (s. 160), což ve výsledku není tak dramatické; k negativní domestikaci ovšem dochází na s. 156 (chyby v interpunkci nekomentuji): „vzbudil ho až telefon od Sama. Nemohl si pomoct a dřív než odpověděl, hlasitě si zívl. ‚Ráno raníčko panna vstala,‘ ozval se Sam.“ Toto řešení je nešťastné už proto, že jde o rozhovor mezi dvěma muži – osobně si neumím představit, že by mladí Češi mezi sebou užili pro intertextovou aluzi v neformálním rozhovoru citaci Erbena, natož tuto pasáž, už kvůli rodu… To už by, myslím, bylo lepší: „Vstávat! Vstávat a cvičit!“.

Příkladem, kdy neznalost nebo možná nedokonalá identifikace reality způsobila nepochopení a následně i chybný překlad, je: „Philippe Sama vysadil před Hertzovou kanceláří na letišti“ (s. 160), kde by byla vhodnější jednodušší a jasnější formulace „před půjčovnou aut Hertz“.

Překladatel se nicméně rozhodl na určitých místech ulehčovat čtenáři porozumění vnitřními vysvětlivkami: „s předpověditelným [sic] titulkem Hrozny Rothovy parafrázujícím pro znalce název Steinbeckových Hroznů hněvu“ či celými vsuvkami: „A pak s nesmírnou péčí vzal z kolébky do náruče jedno magnum (pro ty, kdo neznají terminologii: velkou láhev na jeden a půl litru)“, obojí na s. 15. Každý překladatel volí v tomto ohledu vlastní strategii, ale pokud už se vydáme cestou explicitace, je nutné najít hranici mezi přínosným vysvětlením a zatěžující redundancí. První příklad tak lze zkrátit na „s titulem parafrázujícím Hrozny hněvu“ a druhý na „magnum, jedenapůllitrovou lahev“.

K adicím ovšem překladatel přistupuje i z méně jasných důvodů, např. na s. 7: „Před nějakou dobou, když se mu objevily první náznaky nastupující převahy kůže nad vlasy, si pohrával s úvahami o ohůnku, na neštěstí tolik politováníhodném útočišti plešatějících mužů.“ (Some time ago, when skin had first begun take over from hair, he had toyed with the possibilities of a ponytail, often the first refuge of the balding man.) Takové řešení nemá oporu v originálu a je svévolným doplněním textu, jež si překladatel nemůže dovolit – ač se jedná o poznámku v duchu výchozího sdělení (a je pravda, že mnohdy k nim texty přímo vybízejí).

Některé pasáže jsou nesrozumitelné zjevně proto, že v nich chybí slova a části vět, např. odstavec na s. 158: „A skutečně se cítil po tom zdřímnutí překvapivě svěží: S jasnou hlavou a dobrou náladou, jako vždy, když se mu něco povedlo. Následoval Philippa řadou malých místností s nízkým stropem s kobercem prachu na podlaze, a kromě tu a tam zlámané židle nebo stolku.“ Další pravopisné prohřešky představuje špatné členění slov (s. 158: „na štěstí si nemohli odvézt sklep“), překlepy (s. 163: „Pocítil náhlou touhu po steaku, dokrvavě růžova, a láhev dobrého červeného vína“) a chybná interpunkce (s. 11: „i když mu šly na nervy její nekonečné osobní telefonáty, nesčetné pracovní přestávky za účelem úpravy vizáže, a gramatické nedostatky“).

Vše, co jsem tu uvedla, mě dovádí k dvojí hypotéze. Buď můžeme konstatovat, že se do tiskárny dostala špatná verze textu – není to běžné, ale stát se to může. Otázkou zůstává, jaká je pravděpodobnost, že k takovému omylu dojde dvakrát po sobě. Druhým možným vysvětlením je to, že z jakéhokoliv důvodu neproběhla redakce překladu ani následná korektura. Tento argument bych mohla podložit i faktem, že v tomto titulu jako jediném z těch, které jsem prostudovala, nebylo uvedeno jméno jazykové redaktorky. Došlo v nakladatelství k personálním změnám a redaktorky, které v minulosti zjevně odvedly výbornou práci, nahradil někdo jiný? Nebo snad text skutečně vůbec nikdo neredigoval? Musel být román vydán ve velmi krátké lhůtě? A nebyl čas jej zkontrolovat ani pro druhé vydání? Nebo si snad nakladatelství už nemůže jazykové redaktory dovolit?

Ať je to tak či onak, tato publikace by ve své stávající podobě neměla na českém trhu být. Ačkoliv se jedná o čistě komerční titul bez vyšších uměleckých ambicí, nabízená česká verze ho degraduje na úroveň nejnižší a zpronevěřuje ho originálu. Odrazuje nové čtenáře, je zklamáním pro ty staré. Takový Podfuk určitě nečekali.
 

1. http://oald8.oxfordlearnersdictionaries.com/dictionary/scalp_1 ^zpět