V každém pokoji,
jednom po druhém,
pokorně počkám,
dokud se nevrátíš.
Připravím se na
poslední večeři:
sklenice, které si šetříme
na pohřby,
svatební příbory,
šachovnicový ubrus –
šero už proniká
do všech koutů.

Všechny dny, které
máme společně v paměti,
všechny zlé
noci,
byly překrásné.
Vnímám je jako dny a noci,
které teprve přijdou.
Venku už prší,
dopravní situace se zhoršuje
pod zapadajícím sluncem
a vrhá své kamiony
proti cyklistům.

A já čekám.
V domě je ticho,
ve všech pokojích,
v jednom po druhém.
Čekám a 
sleduju kalendář.
Ale ještě než přijdeš,
prosím tě, řekni mi
proč se modlím ke čtvrtku,
ať pošeptá pátku,
ať nepřichází ještě aspoň
celý rok.

(str. 46–47)

Krajiny 

Všude kolem mě léto usilovně praská.
Co můžu čekat od zítřejšího dne kromě
zítřejšího dne? Dnes na hipodromu
v Arlington Heigts běželi koně do zatáčky,
v níž zapadalo slunce. Noc přišla velmi
pomalu, mraky ji přinesly na svých zádech.
V zahradě za domem je ticho jiné,
nastěhovalo se pod každé stéblo trávy.
Zítřek přinese pouze tmu. Budoucnost
přinese pouze tmu. Proto potichu, potichu.
Jdi pomalu a na odchodu se usměj.

(str. 10)

SMS do Petrohradu

Přichází bouřka.
Čekám na déšť,
abych mu řekl, že tě miluju.
Ať to potom tam, kde teď jsi,
pošeptá
tvým vlasům.

(str. 45)