Autor básnické sbírky Whisky v placatici Pejčo Kănev (nar. 1980) žije na „hranici“ dvou dosti vzdálených kultur – bulharské a americké. V USA publikoval v řadě literárních periodik (např. Poetry Quarterly či Evergreen revue) a je více známý americké čtenářské veřejnosti než té bulharské. Píše jak anglicky, tak bulharsky. Odkazy k anglickým či americkým reáliím a tématům lze tedy ve sbírce Whisky v placatici očekávat, příjemným překvapením však jsou motivy a obrazy typické pro bulharský modernismus – smutek a osamocení lyrického subjektu, smrt, tma, dialogy s věcmi apod.

Whisky v placatici je především kniha o temnotě a samotě, kulminující v tragičnosti smrti. Motivy tmy a ticha, typické pro významného bulharského básníka Peja Javorova (1878–1914), se objevují v básni Krajina („budoucnost nese jenom tmu), Útěk („není nebe, ani zvuky nejsou“) nebo Nokturno („nakláním se nad temnotou a ona se naklání spolu se mnou“). V básni Pistole lyrický subjekt typicky „po javorovovsku“ vybízí svou milou, aby ho zastřelila. Projevuje se i touha zastavit čas – zachytit milostný akt a obrátit ho ve věčnost. Motiv zastavení času se objevuje i v básni Občan času, kde lyrický subjekt nemá na ruce hodinky a snaží se tak „skrýt svoji nevědomost před věčností“. Chtěl by být součástí světa duchovního a věčného, ale je tomu právě naopak – žije ve světě materiálním. „Po verlainovsku“ se snaží očarovat čas a zastavit ho. V básni Impresionismus chce nakreslit svoji milou nejen pomocí slov, ale i prostřednictvím dýmu ze své cigarety. Samotná milá je zachycena buď jako nepřítomná (básně Něco k zamyšlení, Ráj), nebo jako magická bytost – rusalka (báseň Velryba) či žena s ohnivými vlasy (báseň Sssst, sssst). Touha zastavit čas a přeměnit okamžik milostného spojení ve věčnost je nejjasněji demonstrována v básni Čtvrtek. Lyrický subjekt se má setkat se svou milou ve čtvrtek a prosí čas, aby se právě v ten den zastavil.

Poezie Pejča Kăneva se pokouší vzkřísit slovo v jeho magičnosti a tajemnosti. Slova k popsání krásy milované ženy nestačí. Hovoří o ní spíš cigaretový dým a ticho. V básni Cvetajeva na břehu jezera Michigan stojí lyrický subjekt mlčky vedle básnířky, když v tom jakýsi neviditelný muž před ni postaví zrcadlo, které se promění v oko vody, jímž básnířka zmizí… Poezie Pejča Kăneva je poezie ticha, které umí mluvit. A básník je osamělý kouzelník – mediátor časů a světů.

Ne náhodou vyšla básnická sbírka Pejča Kăneva Whisky v placatici právě v Žanet-45 – v jednom z těch bulharských nakladatelství, která vydávají kvalitní a současně novátorskou literaturu, jež rovněž úspěšně navazuje na bulharskou literární tradici.