Film Muž, který miloval Yngveho (Mannen som elsket Yngve, v češtině se objevuje také jako Mladí rebelové, 2008), natočený podle stejnojmenného románu norského spisovatele Toreho Renberga z roku 2003, začíná scénou, v níž se při školním turistickém výletu stanou ze dvou puberťáků nerozluční přátelé. V knize tato scéna chybí, najdeme ji paradoxně až v druhém pokračování s názvem Kompani Orheim (Společenství Orheimových, 2005). Do série o Jarlovi Kleppovi dále patří romány Charlotte Isabel Hansen (Charlotta Isabela Hansenová, 2008), Pixley Mapogo (2009) a Dette er mine gamle dager (Toto jsou mé dávné dny, 2011).

Románová série mapuje životní osudy Jarleho Kleppa a sleduje jeho proměnu z puberťáka v otce rodiny. Jarle pochází ze Stavangeru a v prvních dvou dílech jsou jeho hlavními starostmi dívky a hudba. Ocitá se ve spoustě legračních a trapných situací, zažívá první lásky a sní o hraní v kapele. V Kompani Orheim je Jarlemu 24 let a studuje na univerzitě v Bergenu filozofii. Jednou v noci mu zavolá jeho matka Sara, aby mu řekla, že otec Terje zemřel. Jarle společně s přítelkyní okamžitě sedá na letadlo do Stavangeru. Smrt otce je pro autora východiskem k vylíčení Jarleho nelehkého dětství a dospívání, kdy jeho rodiče ještě žili spolu. V prvním díle série Mannen som elsket Yngve už jsou rozvedení, takže čtenář během čtení stovek stran Kompani Orheim ví, jak jejich vztah skončí, přesto s napětím čeká na to, co se mezi nimi přesně stalo a jak k rozvodu došlo.

Vztah manželů Orheimových směřuje k odluce už od samého začátku – Terje je alkoholik, který ztrpčuje život všem kolem sebe, ale Sara se z jakýchsi starosvětských pohnutek, podle nichž je rozvod nepřípustný, marně snaží manželství za každou cenu udržet. Jejich manželství nejspíš nikdy nefungovalo a ani fungovat nemohlo, protože v něm minimálně z Terjeho strany chybí láska a snaha pochopit toho druhého. Přesto není Terje líčen jako černobílá postava, a to zvlášť ve vztahu ke svému synovi, kterému se snaží být dobrým otcem. Ačkoliv se celá kniha točí především kolem Jarleho, dalo by se říct, že si Terje pro sebe z velké části uzmul roli hlavního (anti)hrdiny. Alkoholismus patří v severských literaturách k poměrně oblíbeným tématům, Renberg k němu přistupuje s nadhledem i vážností, do detailů příliš nezabíhá.

Postavy románu jsou dobře vykreslené a barvité, každému z trojice hlavních protagonistů Jarle, Sara a Terje je ve vyprávění věnováno přibližně stejně prostoru. V tomto ohledu je možné vytknout jen nevěrohodné Sařino chování vůči synovi v okamžiku definitivního rozpadu jejího vztahu s Terjem, kdy nechá nedospělého syna samotného s otcem uprostřed norské divočiny a po rozvodu mu s klidným srdcem dovolí u otce bydlet.

Kniha naštěstí nepopisuje jen rodinné strasti Orheimových, ale hojně těží z potenciálu Jarleho dospívání, které doprovází řada humorných příhod. Jarlemu je patnáct a puberta s ním pořádně tříská. Neustále myslí na holky, mazlení a sex, řeší svůj vzhled a touhu se odlišovat od ostatních. Do velké míry podléhá vlivu svého nejlepšího kamaráda Helgeho, který pochází z komunistické rodiny a jehož názory jsou hodně radikální. V těchto pasážích se naplno rozvíjí Renbergův vypravěčský um, který je spíš tradiční, ale přiměje čtenáře hltat jednu stránku za druhou a dobře se u toho bavit. Velmi obohacující jsou politicko-společensko-kulturní momenty, jimiž autor dokáže vtáhnout čtenáře přímo do děje. Jistě nezapomenutelné kapitoly představují Jarleho a Helgeho výlet do Arendalu na demonstraci proti rasisticky profilované organizaci a rodinná dovolená po Hardangerviddě ve stopách norského odboje za druhé světové války. Historických souvislostí a podnětů k širšímu zamyšlení sice v Kompani Orheim není tolik jako v Mannen som elsket Yngve, přesto se jedná o důležitou přidanou hodnotu.

Doufejme, že první díl série o Jarle Kleppovi vyjde brzy v českém překladu. A pak by mohly následovat díly další. Kdyby pro nic jiného, všechny Renbergovy knihy obsahují spoustu tipů na výbornou hudbu.