Znáte mě? Jaký jsem byl? Co se ze mě stalo? ptá se David, ptají se Jon, Arvid a Silje. David ztratil paměť, neví, kým je ani kým byl. Inzerát v novinách vyzývá rodinu i přátele, aby napsali, co si o Davidovi pamatují, a pomohli mu znovu získat vlastní identitu. Tři vypravěči, tři různé verze, tři životy.

Román Kroužení (norsky 2007) je třetí knihou norského autora Carla Frodeho Tillera (nar. 1970) a zatím první knihou, která byla přeložena do češtiny. Za svůj debut Skråninga (Svah, nor. 2001) získal autor cenu Terjei Vesaase pro začínající autory, kromě románů ale píše i divadelní hry a většina jeho románové tvorby byla zinscenována na norských divadelních prknech. Román Kroužení, který je prvním dílem ze zamýšlené trilogie, byl nominován na cenu Severské rady za literaturu a autor za něj mimo jiné získal v roce 2009 European Union Prize for Literature. Druhý díl vyšel v roce v Norsku v roce 2010 pod názvem Innsirkling II (Kroužení II).

Samotný základní princip románu, tedy hledání pravdy o životě člověka, který sám nemůže promluvit a musí se spolehnout na paměť jiných, dodává příběhu od začátku potřebné napětí. Norský prozaik volí formu tří vyprávění následujících spořádaně jedno po druhém: kamarád a milenec ze střední školy Jon, nevlastní otec Arvid a bývalá přítelkyně Silje. Z jejich dopisů se postupně skládá základní Davidova biografie, obraz obyčejného kluka z norského maloměsta, který se během středoškolských let vzpírá autoritě matky a nevlastního otce, experimentuje s hudbou, literaturou i s vlastní sexuální orientací.

David, jemuž je určeno mlčet, postupně ustupuje svým interpretům, dopisy jemu adresované přerušují vyprávění o současných životech pisatelů. Inzerát představuje pro všechny tři vypravěče záchrannou brzdu vlastního příběhu, který se evidentně ubírá špatným směrem, impuls zastavit se a zrekapitulovat si svůj život v době vnitřní krize. Neúspěšný a životem tápající hudebník Jon přetrpí jeden z klasických rodinných obědů za přítomnosti úspěšnějšího bratra, kterého není schopen ani pozdravit, a nostalgicky vzpomíná na beatnická léta s Davidem. Pro umírajícího Arvida je dopis Davidovi skoro náboženským posláním, které mu nedovolí vzdát boj s rakovinou a donutí ho ponořit se do vzpomínek na nevlastního syna, na svou ženu a jejich vztah. Kdysi nonkonformní Silje se hroutí při jednom ze svých pravidelných hysterických záchvatů plných citového vydírání, frustrace ze sebe samé a smyšlených historek o vlastní nevěře, po němž opět končí v objetí svého manžela.

Intermezza ze života vypravěčů se nesou ve znamení dialogických přestřelek a dokreslují minulost a současnost postav lépe než jakýkoli popis oněch chybějících patnácti let od konce střední školy. Výborně vystavěné dialogy, které ukazují nefungující mezilidské vztahy, životní deziluzi a (ne)naplnění mladických ideálů, jsou hnacím motorem knihy. Tnou přesně do živého, jsou místy tak reálné, že si čtenář říká, že by to stačilo a že by si zbytek raději domyslel.

Zamýšlená trilogie se proklamuje jako generační výpověď současných Norů, nutno ovšem říci, že k tomuto nemalému cíli jí ještě trochu chybí. David se čtenáři v průběhu knihy trojrozměrnou perspektivou spíše rozostřuje a vzdaluje a stává se méně zajímavým než samotní vypravěči, což je trochu škoda. Postavy nejsou zasazeny do kontextu doby či prostředí, jejich problémům chybí propojení či obecnější nadstavba, která by nám o současných Norech řekla něco víc, než že jejich ideály a sny zůstaly pohřbeny na střední škole.

Přesto román Kroužení zhltneme za několik hodin, tajně doufáme, že uslyšíme i Davida, i když ne tolik kvůli němu samému, ale kvůli třem vypravěčům, jejichž příběhy stále a marně krouží okolo vosího hnízda. Ani druhý díl zamýšlené trilogie však Davidovu verzi zatím nepřinesl, a nezbývá tedy než čekat na poslední díl. Spisovatelé se už naučili své čtenáře napínat stejně, jako to činí televizní seriály.