„Král hororu“ se narodil 21. září 1947. První knihu publikoval v roce 1974 (Carrie) a ve své kariéře úspěšně pokračuje i v současnosti, přestože v roce 2002 oznámil odchod do „důchodu“. Je znám především jako autor hororů, ale v jeho portfoliu je možné nalézt i science fiction, fantasy, thrillery a nejrůznější žánrové experimenty, stejně jako teoretická díla k žánru hororu. Patří také k propagátorům publikace na internetu. Většina jeho děl vyšla i v českém překladu (především díky péči nakladatelství Pavel Dobrovský-Beta) a řada z nich byla zfilmována.

Stephen King studoval anglickou literaturu na univerzitě v Maine, kde se seznámil i se svou budoucí ženou Tabithou, a prošel řadou zaměstnání (rozvoz novin, prádelna i učitel). První povídka mu vyšla v roce 1967, ale úspěch přišel až s prvními romány. Od roku 1977 publikoval i pod pseudonymem Richard Bachman. Pseudonym sloužil k publikaci kratších a depresivnějších románů, než jaké psal pod vlastním jménem – v reflexi Bachmana se často pracuje s odkazy na Westlakeův pseudonym „Richard Stark“ a King sám říká, že Bachman je tou jeho částí, která nevěří v dobré konce. Bachman zemřel na „rakovinu pseudonymu“, když se na veřejnost dostala informace o skutečném autorovi. King se k němu však ještě několikrát vrátil (román Strážci zákona tvoří jakousi protiváhu „klasického“ Kinga – knihy Beznaděj – a krátký román Blaze je práce nalezená „v šuplíku pana Bachmana“). Problematika pseudonymu posloužila jako zápletka k románu Temná půle.

Pro Kingův styl psaní je typická určitá intuitivnost, díky níž jsou jeho knihy na jedné straně velmi plynulé a čtivé, na straně druhé někdy narůstají nepřiměřeného rozsahu a ne vždy jsou konce zcela uspokojivé (z hlediska spojení všech linií). Texty bývají plné vnitřních monologů a dialogů, do nichž často zasahuje i King-vypravěč, odkazů na populární kulturu – především rock, jehož je King velkým fanouškem, a různé produkty masové kultury a další autorova díla. Daří se mu tak úspěšně propojovat nadpřirozeno s reálným světem, v němž se cítí autorsky nejjistěji (na rozdíl od např. Clivea Barkera, který naopak exceluje ve vizích jiných světů).

Většina Kingových příběhů se odehrává ve státě Maine, byť v posledních letech objevuje i nová prostředí (především Floridu v románu Ostrov Duma Key), kde se nalézají i smyšlená městečka Castle Rock (např. Cujo, Temná půle, Nezbytné věci aj) a Derry (To, Nespavost, Pavučina snů aj.). Přímá pokračování v jeho bibliografii nalezneme pouze zřídka (můžeme zmínit pouze romány Talisman a Černý dům, na nichž spolupracoval s Peterem Straubem), ale některé postavy mohou procházet více příběhy (nikdy však v pozici hlavní postavy) – příkladem budiž šerif Alan Pangborn, vedlejší postava Temné půle a hlavní postava Nezbytných věcí (román, který slouží jako jakési rozloučení s Castle Rockem).

Roli jakéhosi svorníku Kingovy tvorby tvoří série Temná věž. Odehrává se ve světě, který „se hnul“; jeho fyzické i společenské zákony prošly náhlým kolapsem a hlavní hrdina – poslední pistolník Roland – je poutníkem za bájnou Temnou věží, v níž touží nalézt odpověď na své otázky, co a proč se s jeho světem stalo. V průběhu své pouti se kolem něj vytvoří skupina dalších postav, které pocházejí z reality našeho světa, s nímž je ten Rolandův záhadným způsobem propojený. Pozdější díly série toto propojení povyšují na jeden z hlavních motivů celého cyklu a jako jednu z postav nabízejí i samotného Stephena Kinga (jedná se o jednu z reakcí na těžkou autonehodu, která autora potkala v roce 1999 – románový King při ní umírá, ten skutečný po zotavení napsal poslední tři díly Temné věže během tří let, přičemž předchozí čtveřice byla publikována vždy s mnohaletými rozestupy).

Temná věž obsahuje nejen řadu odkazů na Kingovo dílo, ale prostupuje i dalšími, zdánlivě samostatnými romány (někdy publikovanými i před prvním dílem cyklu) – s postavou Rolanda pracuje např. román Nespavost, určitými dodatky je povídkový román Srdce v Atlantidě či již zmíněné romány napsané společně s Peterem Straubem. Pro celý cyklus je příznačné střídání žánrů (od westernu přes klasickou fantasy a horor až k postapokalyptické science fiction) a jazyk v mnohém čerpající z romantické poezie (prvotní inspirací cyklu je báseň Roberta Browninga).

Ve svém závěru bohužel cyklus „básnický“ jazyk opouští a nabízí příliš mnoho vysvětlení tam, kde dříve fungovaly náznaky a výzvy čtenářově fantazii. Přesto však cyklus patří k tomu nejlepšímu – a jistě i nejdůležitějšímu –, co King napsal. Na rok 2012 je ohlášen návrat k hrdinům série v románu, který se má odehrávat mezi čtvrtým a pátým dílem původní série. V současnosti existuje i komiksové zpracování Temné věže a připravuje se filmová adaptace propojující celovečerní filmy s televizními seriály.

Oblíbené motivy autora jsou především zlo na malém městečku (draculovská variace Prokletí Salemu či To), umělci pronásledovaní nadpřirozenem (Temná půle, Ostrov Duma Key aj. ), násilí na ženách a silné ženské hrdinky obecně (Dolores Claiborneová, Rose Madder aj.), problémy spisovatelů s psaním (Pytel kostí, Misery nechce zemřít) či dětské vnímání světa (opět To, ale především novela Tělo).

Nevyhýbá se ani politice, nicméně zde s rozporuplnými výsledky – téma interrupcí v Nespavosti není nejpřesvědčivější, naopak jeho komentáře k politice v románech Mrtvá zóna či Pod Kupolí ano. Za politický román lze označit i zatím poslední román 11/22/1963, který se detailně zabývá atentátem na prezidenta Kennedyho (King jej v některých svých knihách mimochodem často obdivně označuje za „posledního pistolníka“) – že se autor po několika slabších letech na přelomu století dostal opět do formy, dokládá skutečnost, že knihu zařadil deník The New York Times mezi nejlepší díla roku 2011.

Krom románů má King na svém kontě několik sbírek povídek a krátkých novel – nejznámější jsou Čtyři roční doby, které obsahují např. předlohy k filmům Vykoupení z věznice Shawshank, Při mně stůj a Nadaný žák. Zatím poslední sbírka povídek vyšla v českém překladu loni (Černočerná tma).

Kingovy knihy jsou často adaptovány do podoby filmu, ovšem s rozdílnými výsledky (mezi nejpovedenější patří krom trojice výše zmíněných i Zelená míle či Carrie). Řada snímků patří spíše do béčkové produkce, a byť se těší velké popularitě, s předlohou se rovnat nemohou (např. Řbitov zvířátek či Kukuřičné děti). Některé předlohy se dočkaly i vícera adaptací (Prokletí Salemu). Sám King pak ve světě filmu příliš neuspěl – televizní seriály, na nichž se podílel, jsou spíše průměrné záležitosti, jediná jeho filmová režie pak dopadla velmi nešťastně (adaptace vlastní povídky Vzpoura strojů). Od některých adaptací se pak King sám výslovně (i soudně) distancoval (jedná se například o adaptaci povídky Trávníkář).

Kingovy knihy jsou především populární – na celém světě se jich prodalo na 350 milionů výtisků –, nepatří ale k těm, které by vyhrávaly literární ceny. Přesto i na tomto poli zaznamenal Stephen King několik úspěchů – za esej k dějinám hororu Danse Macabre získal cenu Hugo a je několikanásobným držitelem British Fantasy Award (např. za román To). Svůj přístup k psaní a částečnou biografii nabídl v knize O psaní: Memoáry o řemesle (existují dva české překlady, obecně bývá doporučován ten druhý).

NĚKTERÉ VÝZNAMNÉ KNIHY:

Noční směna – první sbírka povídek. Obsahuje např. Kukuřičné děti a povídku Jsem brána, kterou by měl letos zfilmovat český nezávislý režisér Robin Kašpařík. Sbírka reflektuje v některých ohledech Kingův život (povídky točící se kolem dětí či různých obtížných dočasných zaměstnání). Stejně jako v jiných jeho sbírkách, i zde nalezneme poctu H. P. Lovecraftovi.

Osvícení – jeden z nejslavnějších autorových hororů, vystavěný především na motivu vztahu otce a syna (motiv, který je pro Kinga důležitý i kvůli osobní zkušenosti – když byl malý, jeho otec rodinu opustil se slovy, že jde „jen pro balíček cigaret“). Románový Jack Torrance bojuje nejen s démonickým hotelem, kde pracuje jako zimní správce, ale také s alkoholismem (King se s problémem alkoholismu a lehkých drog potýkal osobně do konce osmdesátých let – tedy v období, kdy psal „nejsyrověji“).

Svědectví – velký postapokalyptický román, okrajově propojený s cyklem Temné věže. Především však typický příklad „velkého“ Kingova románu: desítky postav, velký epický rozmach a cit pro detaily budující zázemí fikčního světa.

To – jeden z nejslavnějších Kingových románů, podrobně mapuje život na maloměstě od padesátých do osmdesátých let minulého století. Zároveň se jedná o povedený mix hororu a klasické tolkienovské fantasy.

Dračí oči – další z románů napojených na Temnou věž, především však Kingův příspěvek k žánru pohádky. Kniha tak patří k podobným dílům, jak je Abarat Clivea Barkera či Koralína Neila Gaimana.

Čtyři roční doby – sbírka čtyř novel, z nichž pouze v jedné nalezneme okrajový fantastický motiv. Tři z novel posloužily jako předlohy významným filmovým adaptacím.

Misery – nejznámější autorův thriller. Příběh spisovatele, jehož uvězní fanatická obdivovatelka ženské hrdinky jeho románů a nutí jej napsat další příběh s již „ukončenou“ postavou. Za ztvárnění hlavní ženské role ve filmové adaptaci si Kathy Batesová odnesla Oscara.

Zelená míle – román je znám především díky filmové verzi s Tomem Hanksem v hlavní roli. Zajímavá je však i předloha, která vznikla původně jako experiment: jednalo se o román na pokračování. V jednotlivostech jistě zajímavé, ale jako celek spíše průměrné dílo zajímavé především vystižením věznic 30. let 20. století.

Puls – nepříliš povedený román, který je však zajímavý propojením motivu mobilních telefonů a zombie. Jinak klasický zástupce tvorby po autonehodě (s částečnou výjimkou v dokončení Temné věže a posledních dvou románů) – na zkrácení dlouhé chvíle stačí, ale v porovnání se starší tvorbou spíše nedotažená hříčka.

Pod Kupolí – po několika slabších románech se King opět vrátil ke svým klasickým motivům a „nalezl“ ztracenou formu. Zde konkrétně na příběhu malého městečka a skupinky hrdinů čelících nepochopitelné hrozbě. Román je završením linie Svědectví – To – Nezbytné věci a zároveň politickým přihlášením se k politice Baracka Obamy.