Dinis Machado
Největší úspěch Dinisu Machadovi přinesl pikareskní tragikomický román z prostředí Lisabonu O que diz Molero (1977, česky v překladu Vlastimila Váněho pod názvem Co tvrdí Molero v nakladatelství Dauphin, 2011).
Portugalský spisovatel a novinář Dinis Ramos Machado se narodil 21. března 1930 a zemřel 3. října 2008, většinu života prožil v Lisabonu.
Žurnalistickou kariéru odstartoval jako sportovní novinář, psal pro deníky Record, Diário de Lisboa a Norte Desportivo. Od mládí byl filmovým fanouškem, v roce 1959 začal publikovat recenze v časopise Filme. V letech 1964–1966 byl jedním z hlavních organizátorů filmového festivalu Festivais de Cinema da Casa da Imprensa de Lisboa. Dinis Machado se rovněž věnoval překladům z francouzštiny a angličtiny. Napsal scénář k několika televizním seriálům: nejznámější z nich, detektivní řadu Um gato no caixote do lixo (Kočka v koši na odpadky), vysílala státní televize RTP v roce 1979. Až do začátku osmdesátých let vedl komiksové nakladatelství, které portugalským čtenářům představilo například původně belgická Tintinova dobrodružství. Pracoval též jako šéfredaktor portugalské verze komiksového magazínu Spirou.
Spisovatelským debutem byl pro Machada detektivní román Mão direita do Diabo (Pravá ruka ďábla, 1967). V rychlém sledu následovaly romány stejného žánru Requiem para D. Quixote (Rekviem za Dona Quijota, 1967) a Mulher e arma com guitarra espanhola (Žena a zbraň se španělskou kytarou, 1968). Celou trilogií, publikovanou pod pseudonymem Dennis McShade, propojuje hlavní hrdina – profesionální zabiják a příležitostný filozof Peter Maynard odkazující k Borgesovu Pierru Ménardovi. Rok po autorově smrti vyšel román Blackpot (Blackpot).
Největší úspěch Dinisu Machadovi přinesl pikareskní tragikomický román z prostředí Lisabonu O que diz Molero (1977, česky v překladu Vlastimila Váněho pod názvem Co tvrdí Molero v nakladatelství Dauphin, 2011). V roce 1994 napsali Nuno Artur Silva a António Feio divadelní adaptaci Machadova románu, kterou pak inscenovalo portugalské Národní divadlo královny Marie II.
Portugalské hlavní město se stalo Machadovým zdrojem inspirace i ve veršované próze Discurso de Alfredo Marceneiro a Gabriel García Márquez (Řeč Alfreda Marceneira ke Gabrielu Garcíovi Márquezovi, 1984). V souboru Reduto quase final (Téměř poslední útočiště, 1989) pak vyšly další autorovy kratší prózy. V roce 1999 vydalo nakladatelství Quetzal Editores soubor Machadových povídek z 1977 až 1993 pod názvem Gráfico de vendas com oquídea: e outras formas de arrumação de conhecimentos (Graf prodeje s orchidejí: a další způsoby uspořádání vědomostí).