„Připlula jedna eskadra,“ pravil Austin, „a ti, kterým se pro to jejich come on sem, come on tam říkalo kamoňáci, obsadili město. Celé ho svými stejnokroji přebarvili na bílo. Pár z nich se pustilo po ulici nahoru, prošli kolem Zpátky ni krok, ti si na důkaz opovržení odplivli na zem, Zuca šel za nimi s nataženou rukou, palec třel o ukazováček, hej, kamoňáku, money, money, jeden kamoňák vyhodil hrst mincí do vzduchu a místní drobotina se o ně porvala.“ „Tyto výpravy do neznámých čtvrtí otvírají bránu k novým světům,“ vložil se do řeči Mister DeLuxe. „Podnikl jsem dvě nebo tři podobné a vyšly z toho znamenité fotografie.“ Austin se pousmál. „Takže,“ pravil, „kamoňáci stoupali dále po ulici, zastavili se před Angelem, který zrovna seděl na své dřevěné stolici a zkoušel něco na harmonice, jeden se přiblížil a řekl girls, a rukou předvedl patřičný pohyb, we want girls, Angelo řekl, girl je tvoje matinka, rozumíš tomu, nebo ti to mám vysvětlit?, správně, tvoje matinka, kamoňák se zasmál na ostatní, jeden z nich vystoupil a předvedl pár kroků à la Fred Astaire, kdo ví, nechť poví, a najednou se Angelo, ledva si do kapsy schoval brýle s harmonikou, do kamoňáků pustil, jednoho vyslal do Venturova obchodu s nábytkem, druhý dopadl na jedno z křesílek holičství Hollywood, přesně na Pimentela, kterého zrovna holil Joaquim Břitvička, třetí se zanořil do lavoru s prádlem Miqueliny Fortesové, další byl rovněž expedován do Venturova obchodu, cestou se srazil s tím prvním, který se právě vracel, a oba se rozplácli v manželské posteli, Angelo do toho jde nohama, rukama, hlavou, a kamoňáci prolétávají všemi dveřmi, úspěšně osidlují nová bydliště, Zuca později řekne, že Ricardito mezi ohněm a bandity, jeho film číslo jedna, nebyl proti tomuhle nic. V jednu chvíli, jak kamoňáci, stoicky mizeli a zase se objevovali, začali ulicí stoupat Zpátky ni krok, kteří se do toho vosího hnízda vložili, to Páka řekl, přišel čas, Pekárek tuhle historickou větu zaslechl a později ji šířil dále, nikdy se nezjistilo, o jakém čase že to Páka mluvil, taky se nikdy nepřišlo na to, zda hodlali pomoct Angelovi, který ostatně podle Molera, kdo ví, nechť poví, jestli něco potřeboval, tak to v žádném případě nebyla pomoc, nebo kamoňákům, anebo zda je chtěli od sebe odtrhnout, prostě Angelo se pustil i do Zpátky ni krok, Učesánek Gil udělal ve vzduchu dva kotrmelce a přistál na Hipolitově žebřiňáku se zelím, Tonda Aréna zůstal sedět v prvním patře lešení na budově, která se zrovna natírala, převrhl přitom plechovku s růžovou barvou na zánovní kostkovaný obleček Jocy Hadráře, to ale teprve poté, co se proletěl po pultu s rybami Zecy Houvňouse a rozházel po celém okolí jeho sépie a makrely, sombrero letělo až do druhého patra, kde oknem vstoupilo k paní Ermelindě, Neštovičníka Angelo skoro svázal s jedním kamoňákem dohromady, kdo ví, nechť poví, udělal uzel z pravé ruky jednoho a levé nohy druhého, svázaní pak prošli, aniž požádali o svolení, Mečířstvím AAA, s.r.o., s sebou vzali Rufina, Pavoučiska, kostelníka Roqueho a děda Bručouna, kteří zrovna hráli mariáš, všichni se pak jeden přes druhého vyvalili zadním vchodem, k nim se připojil Kasař Douglas a Franta Kabátník, kteří tam diskutovali o utkání Sportingu s Benficou minulou neděli, Páka naletěl hlavou na zeď, až to zadunělo, rozbili mi hlavu, vyřvával, rozbili mi hlavu, což podle Molera bylo více než zjevné, Souchotin dostal takový kopanec, že dolétl až do Celestinovy tiskárny, kde udělal dva přemety, zastavil stroje, které zrovna pracovaly, a ty, které stály, uvedl do chodu, někdo vrazil Lucasi Plameňákovi kudlu do břicha, zřejmě nějaký kamoňák, zaručeně to byl kamoňák, řekne později Zuca, kamoňáci jsou v ovládání nožů pekelně dobří, zaručoval se, Lucas Plameňák svíral střeva v rukou, tichounce k nim promlouval, jako by se modlil, kamoňáci se objevovali a mizeli, podle Molera spartáni až do morku kostí, v jisté chvíli s sebou do vzduchu vzali v jediném chumlu Metrpůla, Angelo je všechny svázal do jedné malé otýpky, kterou přizdobil Metrpůlem, a vyhodil je pryč směrem k Marocasi Dálkaři, který měl komplet pochromovanou motorku a mánii vybírat zatáčky v nejvyšší rychlosti, už srazil tři kočky a dva lidi, zrovna se v tu chvíli chystal vytočit jednu krásnou zatáčku, byl odměněn sbírkou kamoňáků s Metrpůlem jako třešničkou na dortu, sjel z cesty, řekl do prdele, do prdele, vyjel na chodník, pultík Raula Cetkaře rozmetal na cucky, vzduchem létaly skleněné korále, náramky, brože a prstýnky, nekontrolovatelný Marocas pokračoval v závodu, zpátky do domu navrátil kolébku s dítětem, kterou Gertruda nechala stát ve dveřích, projel ulicí křížem krážem, narazil do chovné bedny Mafaldy Slepičářky a závod ukončil na pultu Galicijcova obchodu s uhlím, čímž vnesl paniku mezi členy Výletnické skupiny Moscatel, kteří popíjeli svůj obvyklý půllitřík, do toho se lidé zděšeně vykláněli z oken, ženy křičely, Gertrudino děcko, jež mělo nejlepší plíce v celé čtvrti, řvalo jako nikdy, Pimentelův papoušek, který spadl z bidélka a tancoval zavěšený na řetízku, skřehotal svou oblíbenou frázi stráži, stráži, strážníku, podle Molera vzhledem k okolnostem velice příhodnou, foxteriér lékárníka Silvy se zakousl jednomu kamoňákovi do zadku u kalhot a za nic se jich nehodlal pustit, slepice Mafaldy Slepičářky v té záplavě nohou vyděšeně pobíhaly a pekelně kdákaly, Hipolitův osel hýkal, kočky paní Marie Mazlové mňoukaly a poskakovaly, vlčák Toníka Řešety štěkal se zběsilostí jenom jemu vlastní, kamoňáci vstupovali tudy, bývalí Úderníci zas vycházeli tamtudy, občas jakoby to bylo naplánované, z dálky to vypadalo, že Angelo má nad tím zmatkem naprostou kontrolu, Zuca později řekne, že to bylo, když se opominou některé komické situace, které zaváněly Chaplinem, takové spektakulózní, Angelo vypadal přesně jako jistý Lone Ranger, akorát mu chyběla škraboška.“ Chvíli bylo ticho. „Chlapec tomu všemu přihlížel zpoza pytle s fazolemi z koloniálu Joãa Olejáře, nevycházel z údivu nad tím, co Molero nazývá tím nejohnivějším a nejvýbušnějším představením v oblasti výprasku, kam až paměť sahá, úplnou melou, filmem o jednatřiceti dějstvích v přímém přenosu, kde skutečnost přebírá vládu nad mýtem a snít nestačí, jen vstupte, mládeži, jen račte vstoupit, největší bengál všech dob, to vše na jedno posezení a ani si nemusíte kupovat vstupenku, bez kulis z papundeklu, bez triků, žádné pauzy, všechno ráz na ráz, hlavy, nohy a ruce, zaručeně rozbité a zpřelámané, Pákův obličej se zalévá krví, jež mu stéká z temene, Lucase Plameňáka odvážejí do špitálu v dodávečce Knírka Kartáče, střeva mu vsunuli zpátky do břicha poněkud ve spěchu, kamoňáci jsou rozeseti po ulici, ženy přinášejí lavory s vodou a ručníky, aby umyly zraněné, vzájemně se všichni obviňují, hej ty, kamoňáku, proč si nejdeš hrát na vojáčky na ty svoje streets?, to nebyli kamoňáci, ale Angelo, to Angelo se hned pustil do úklidu, za tím stojí Zpátky ni krok, to Zpátky ni krok společně s kamoňáky jsou lepra a průjem, a všude tečou proudy slz a zaznívají nářky, děd Bručoun se vynořuje na rohu na zádech kostelníka Roqueho a mává přitom holí, Mafalda Slepičářka utíká za slepicemi, Zeca Hovňous hledá své sépie a makrely v Hipolitově zelí, Metrpůl zvrací věci nezvyklých barev, zelenkavé a šeříkové, Celestino vyčítá Souchotinovi, tos to musel takhle zkurvit zrovna u mě?, Tonda Aréna žadoní, aby mu pomohli dostat se z lešení, Joca Hadrář s kabátkem v ruce nadává všem do kurev, Učesánek Gil hledá zlatý zub, jestli narazíte na zlatý zub, tak ten je můj, Pimentel stojí ve dveřích holičství, oholen je jen zpola a zástěrku má kolem krku, Gertruda chová děcko v náručí a jasně rozlišeným hlasem střídá, jdi pryč bubáku, nech spát mého synáčka, s láteřením, výtržníci zatracení, výtržníci zatracení, Raul Cetkař s nosem přilepeným na zem sbírá do čepky jednoho z kamoňáků barevné kamínky, náhrdelníky, brože a prstýnky, lékárník Silva se snaží vytrhnout zadek kamoňákových kalhot z foxteriérovy tlamy, Moscatelové se ptají Marocase, jestli je snad obchod s uhlím závodní dráha, kulhající Marocas jen říká do prdele, do prdele, na tu motorku nehrabejte, na tu mi nehrabejte, Toník Řešeto kalupem mizí za vodítkem dolů ulicí, strhnul ho vlčák, který se pustil za jednou z koček paní Marie Mazlové, Ventura z nábytku jednomu kamoňákovi vysvětluje, že bed je rozbitá, kamoňák si prsty počítá boule, co jich má na hlavě, Zeferino Hrudka z Alicante sděluje, že tentokrát to bylo ještě lepší než s těmi cikány, Číňan hlavou přitakává, přijíždí policejní vůz, Joaquim Břitvička se ptá, co tady teď chce policie dělat?, to spočítá mrtvoly?, Angelo si nasazuje brýle a mizí, Zuca později nepochybně řekne, že se vypařil jako Mandrake, paní Ermelinda vrací Tondovi Arénovi sombrero touž cestou, kudy se k ní dostalo, sombrero opisuje rozmáchlou křivku, plachtí a zlehka dopadá k nohám Dicka Tracyho, místního policisty v civilu, a Dick Tracy se sombrerem v ruce se podle Molera, kdo ví, nechť poví, všech lidí a zároveň nikoho ptá: co se to tu stalo?, co se to tu stalo?, co se to tu stalo?“