...
Jen řekni
a budu jedna báseň
zastřená Luna pomíjivostí mraků
bezkrevný jak ona neb je všech
co mají dar zraku
a čtou si
jak samo nebe rdousí
ji

Bezkrevný ožiji
jen řekni
a budu labuť zmatená rozjezdem tramvají
zralá pro odchyt
tajemná ač nic netají
Ta jemná slova řeknu
jen řekni
a budu pískem v Sinaji
sesypu se vzlétnu
nabiji nebo ucpu flétnu

Jen řekni v čem rosy um
když jenom lehne na rozum
a pak se vypaří
Jen řekni
a budu v sále šum
jímž končí potlesk šumaři

Jen řekni a budu ten
co vzdychá
že pokoušen je
pýchou ticha
(s. 10)

...
Jsou slova sdílející se mnou doupě
darovaná i vlezlá
Některá hlídám
jiná pouštím hloupě

Mnohá si ke mně cestu nenalezla
(s. 14)

ŽENĚ

Vše na svém místě
I já
i barvotisk
Maria mia
Noci dlaně udýchaně padnou
na kořist snadnou
Vzpouzíš se pouze víčky očí
Laskavá Panna bdí
a nezakročí
(s. 18)

TRINITARITA ČLOVĚKA

Je-li člověk stvořen k obrazu Božímu
pak i trojjedinost musí mu být dána
To co tak těžce vstává zrána
přes den se hýbe v noci hajá
je: moje tělo má duše a já
(s. 19)

SCENÁRIO

Jeho parta
Její part
Jeho parte
(s. 41)

ÚSTÍ NAD LABEM

V sylabech libých si Labe libuje
ač střeženo skřetem Střekova
a městu nad ním k písni stačí mluva znaková

V té řece jsem se kdysi koupal
Nasáklý zůstal navždycky
Slabostí z Labe pro slabiky
rád kolabuji básnicky
(s. 24)

BOUŘŇÁK

Večerem chorá
upíjí Slunci krev ta hora
krajiny dekdentní metafora

Krajinám vdechuje člověk duši
ta je buď zohaví
nebo jim sluší
(s. 24)

...
ZE ŠUMAVY

Ne každý pramen se řekou stane
Potůčky v lese rozhádané:
Ty ne Ty ne To já!
Ó ne Ó nein Ó ja!
Čí že níže sláva
a kdo neslaví?
Šumař na mol dává
si hlt z Vltavy
(s. 28)

...
Proč na dně básně je vždy slza?
Co komu do našich stesků
Nebo tam leží kvůli lesku?
Ne
Vlezlá je a drzá
(s. 46)