Holman je svým způsobem perfekcionista vážící každý verš, slovo, slabiku. Glosa v Holmanově podání si může klást za cíl jediné: být prostým, leč dokonale řemeslně zvládnutým artefaktem otázek a případně odpovědí jednoho života.
MH
Miroslav Holman
... Jen řekni a budu jedna báseň zastřená Luna pomíjivostí mraků bezkrevný jak ona neb je všech co mají dar zraku a čtou si jak samo nebe rdousí ji
Miroslav Holman se narodil 7. 12. 1938 v osadě Štefle u Chodské Lhoty, přičemž mládí prožil hned na několika místech, až na výjimku v českém pohraničí (Hojsova Stráž, Aš, Teplice, Ústí nad Labem). Důvodem častého stěhování byla otcova kantořina, posléze jeho emigrace a uvěznění matky. Holman spolu s bratrem tak strávil část mládí u více či méně vzdálených příbuzných v Praze.
Hravost, radost z básnění a místy i básnění pro básnění – to jsou pilíře poslední Holmanovy sbírky. Lyrický subjekt je stále přítomen, ale už se tolik nechvěje. Básně tentokrát už nesměřují od osobního k obecnému přesností vyjádření, která umožňuje skutečnost sdílet, ale na obecnější rovině již začínají, na nějakou závažnost často rezignují. Z veršů – glos se staly glosy veršem.
